666. Že smlouva reprezentuje znovuzrození a vše související se znovuzrozením, je zřejmé z různých pasáží z Bible, kde je Pán Sám zván smlouva. On Sám je totiž ten, kdo způsobuje znovuzrození člověka a ke komu člověk v procesu znovuzrození vzhlíží. On Sám je také vším ve všem, co se týká lásky a víry. Že Pán je Smlouva sama je patrné z Izajáše 42:6:

„Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům,… “

Zde smlouva představuje Pána, světlo pronárodů víru. Podobně u Izajáše 49:6.

U Malachiáše 3:1, 2 čteme:

„Hle, já vysílám svého posla,… i bude náhle do svého chrámu přicházet Pán, jehož vy hledáte, ano, Anděl smlouvy, jehož jste vy žádostivi; hle, přijde, řekl Hospodin zástupů. (Studijní překlad Miloše Pavlíka) Kdo však snese den jeho příchodu?“ (Český ekumenický překlad)

Pán je zde pojmenován Anděl smlouvy.

Sabat se nazývá věčnou smlouvou (2. Mojžíšova 31:16), protože znázorňuje Samotného Pána a nebeský člověk je Jím znovuzrozen.

II. Protože Pán Sám je pravou smlouvou, je zřejmé, že všechno, co spojuje člověka s Pánem, je součástí smlouvy - jako láska a víra a vše, co se lásky a víry týká. Láska a víra mají totiž svůj původ v Pánu a Pán je v nich. Z toho vyplývá, že kdekoli jsou láska a víra přijímány, tam je smlouva sama. Láska a víra jsou přijímány jenom u lidí, kteří jsou v procesu znovuzrození. Všechno, co v těchto lidech patří Pánu neboli jejich Znovuzroditeli, je součástí smlouvy neboli je smlouva sama. Viz např. u Izajáše 54:10:

„… moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin,… “

Milosrdenství a smlouva pokoje reprezentuje Pána a vše, co k Němu patří.

Dále Izajáš 55:3, 4:

„Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná. Hle, dal jsem ho za svědka národům, národům za vévodu a zákonodárce.“

David zde představuje Pána, věčná smlouva je ve všem, co patří Pánu a je prostřednictvím toho všeho naplněna. To je myšleno slovy pojďte ke mně, slyšte a budete živi.

III. U Jeremiáše 32:39, 40 čteme:

„Dám jim jedno srdce a jednu cestu, aby se mě báli po všechny dny, aby dobře bylo jim i jejich synům po nich. Uzavřu s nimi smlouvu věčnou, že už jim nepřestanu prokazovat dobro. Do jejich srdcí dám bázeň přede mnou, aby ode mne neodstupovali.“

To je řečeno o lidech, kteří se mají znovu narodit a o tom, co k nim patří, obzvláště jedno srdce a jedna cesta, což jsou láska k bližnímu a víra. Ty obě patří Pánu a jsou tedy součástí smlouvy.

Dále Jeremiáš 31:31-33:

„Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu. Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Hospodinův. Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vpíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.“

Zde je jasně vysvětleno, že smlouva je láska k Pánu a víra v Něho a to obojí mají ti, kdo jsou v procesu nového zrození.

IV. U Jeremiáše 33:20 je láska nazvána smlouvou dne a víra smlouvou noci.

U Ezechiela 34:24, 25:

„Já, Hospodin, budu jim Bohem, můj služebník David bude knížetem mezi nimi. Uzavřu s nimi smlouvu pokoje, vyženu divokou zvěř ze země, budou bezpečně bydlet na stepi, v lesích budou spát.“ (Katolický liturgický překlad)

Zde se evidentně píše o znovuzrození. David představuje Pána. Dále:

„David, můj služebník, bude jejich knížetem navěky. Uzavřu s nimi smlouvu pokoje; bude to věčná smlouva s nimi, dám jim ji a rozmnožím je a v jejich středu zřídím svou svatyni navěky.“ (Ezechiel 37:25, 26)

Zde se opět pojednává o znovuzrození. David a svatyně reprezentují Pána.

Dále:

„… vešel s tebou v smlouvu… a stala ses mou. Umyl jsem tě vodou, smyl jsem z tebe tvoji krev a potřel jsem tě olejem.“ (Ezechiel 16:8, 9)

Zde se také mluví o znovuzrození.

U Ozeáše 2:20:

„V onen den pro ně uzavřu smlouvu s polní zvěří a s nebeským ptactvemi se zeměplazy.“

Myslí se tím znovuzrození, polní zvěří věci vůle, nebeským ptactvem věci porozumění.

V žalmu 111:9:

„Seslal svému lidu vykoupení, ustanovil navěky svou smlouvu;… “

Zde je také myšleno znovuzrození. Je nazváno smlouvou, protože je dáno a přijímáno.

V. Ale o těch, kdo nejsou v procesu znovuzrození, je řečeno, že považují smlouvu za zbytečnou, protože se odloučili od Pána. Jsou to ti lidé, jejichž bohoslužba sestává z vnějších úkonů a kteří uctívají pouze sebe a váží si jen toho, co si sami přejí a myslí, jako by byli bohové. Např. u Jeremiáše 22:9:

„… opustili smlouvu Hospodina, svého Boha, klaněli se jiným bohům a sloužili jim.“

Dále v 5. Mojžíšově 17:2, 3, 4:

„Vyskytne-li se… muž nebo žena, kteří… přestoupili by jeho smlouvu a odešli sloužit jiným bohům a klanět se jim, slunci nebo měsíci anebo celému nebeskému zástupu, budou… ukamenováni.“

Slunce reprezentuje sebelásku, měsíc nepravdivé předpoklady, nebeské zástupy nepravdy samy. Z toho všeho je patrné, že archa úmluvy, která obsahovala smlouvu, znázorňuje Pána Samotného (2. Mojžíšova 24:4-7; 34:27, 5. Mojžíšova 4:13, 23). Podobně i krví smlouvy (2. Mojžíšova 24:6, 8) byl reprezentován Pán Sám, jenž je ten, který znovuzrozuje. Tudíž smlouva představuje znovuzrození samo.