Die Bibel

 

Genesis 6

Lernen

   

1 Stalo se pak, když se počali množiti lidé na zemi, a dcery se jim zrodily,

2 Že vidouce synové Boží dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali.

3 Pročež řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky, proto že také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvadceti let.

4 Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí.

5 Ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas,

6 Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém.

7 Tedy řekl Hospodin: Vyhladím z země člověka, kteréhož jsem stvořil, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, až i do ptactva nebeského; nebo líto mi, že jsem je učinil.

8 Ale Noé našel milost před Hospodinem.

9 Tito jsou příběhové Noé: Noé muž spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé.

10 (Zplodil pak Noé tři syny: Sema, Chama a Jáfeta.)

11 Ale země byla porušena před Bohem, a naplněna byla země nepravostí.

12 Viděl tedy Bůh zemi, a aj, porušena byla, nebo bylo porušilo všeliké tělo cestu svou na zemi.

13 Protož řekl Bůh k Noé: Konec všelikého těla přichází přede mne, nebo naplněna jest země nepravostí od nich; z té příčiny, hle, již zkazím je s zemí.

14 Učiň sobě koráb z dříví gofer; příhrady zděláš v tom korábu, a oklejuješ jej vnitř i zevnitř klím.

15 A na tento způsob uděláš jej: Tří set loktů bude dlouhost toho korábu, padesáti loktů širokost jeho a třidceti loktů vysokost jeho.

16 Okno uděláš v korábu, a svrchkem na loket vysokým zavřeš jej; dvéře také korábu v boku jeho postavíš, a pokoje spodní, druhé i třetí zděláš v něm.

17 Já pak, aj, já uvedu potopu vod na zemi, aby zkaženo bylo všeliké tělo, v němž jest duch života pod nebem. Cožkoli bude na zemi, umře.

18 S tebou však učiním smlouvu svou; a vejdeš do korábu, ty i synové tvoji, žena tvá i ženy synů tvých s tebou.

19 A ze všech živočichů všelikého těla, po dvém z každého uvedeš do korábu, abys je živé zachoval s sebou; samec a samice budou.

20 Z ptactva podlé pokolení jeho, a z hovad podlé pokolení jejich, ze všelikého také zeměplazu podlé pokolení jeho, po dvém z každého vejdou k tobě, aby živi zůstali.

21 Ty pak nabeř s sebou všeliké potravy, kteráž se jísti může, a shromažď sobě, aby byla tobě i jim ku pokrmu.

22 I učinil Noé podlé všeho, jakž mu rozkázal Bůh, tak učinil.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Tajemství nebe #597

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 10837  
  

597. Noe představuje novou církev zvanou Stará církev na rozlišení od Nejstarší církve, která byla před potopou, zatímco Stará církev až po potopě. Duchovní stavy těchto církví se navzájem od sebe velmi lišily. V Nejstarší církvi lidé dostali od Pána schopnost vyciťovat dobro a na základě toho i pravdu. Ve Staré církvi zvané Noe lidé měli svědomí, které jim pomáhalo poznávat dobro a pravdu.

Rozdíl mezi duchovním stavem Nejstarší a Staré církve spočívá tedy v tom, že v Nejstarší církvi lidé měli vyciťování, zatímco ve Staré měli místo vyciťování svědomí. Vyciťování není svědomí - andělé či lidé, jejichž duchovní úroveň je nebeská, pravdu a dobro vyciťují, ti však, kdo jsou na tzv. duchovní úrovni duchovního vývoje, mají svědomí. Nejstarší církev byla na nebeské úrovni, Stará církev na úrovni duchovní.

II. Členové Nejstarší církve měli bezprostřední zjevení od Pána prostředkované osobním kontaktem s duchy a anděly a také pomocí vizí a snů. Tímto způsobem jim byla dána povšechná znalost toho, co je dobro a co je pravda. Poté, co získali toto obecné povědomí, byly tyto obecné principy potvrzeny mnoha vhledy získanými pomocí vyciťování. Tyto jednotlivé prožitky byly či nebyly v souladu s obecným principem, ke kterému se vztahovaly, což byli lidé Nejstarší církve schopni rozlišit na základě vyciťování. Stejný je duchovní stav nebeských andělů.

III. Obecnými principy Nejstarší církve byly nebeské a věčné pravdy - např. že Pán řídí vesmír, že všechno dobro a pravda pochází od Pána, že vše, co je člověku vlastní, je jen samé zlo, že sám o sobě je člověk mrtvý, že Pán je zdrojem všeho života atd. Lidé této církve vyciťovali od Pána nespočet dalších skutečností, které tyto pravdy podporovaly a potvrzovaly. Láska byla pro ně nejdůležitější složkou víry. Prostřednictvím lásky jim Pán umožnil vyciťovat všechno, co patří k víře, a tak láska jim byla vírou, jak bylo již řečeno dříve (viz č. 32, 202, 398). Stará církev však byla zcela jiná, jak se dozvíme díky Boží milosti později.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6