Die Bibel

 

Genesis 29

Lernen

   

1 Tedy Jákob vstav, odšel do země východní.

2 A pohleděv, uzřel studnici v poli a tři stáda ovcí, ana se složila při ní; nebo z té studnice napájeli stáda; a kámen veliký byl navrchu studnice.

3 Shánívána pak tam bývala všecka stáda, a teprv odvalovali kámen ten od vrchu té studnice, a napájeli dobytky; potom zas přivalovali kámen na vrch studnice, na místo jeho.

4 Tedy řekl jim Jákob: Bratří moji, odkud jste? Kteřížto odpověděli: Jsme z Cháran.

5 I řekl jim: Znáte-li Lábana, syna Náchorova? A oni řekli: Známe.

6 I dí opět k nim: Dobře-li se má? Odpověděli: Dobře, a aj, Ráchel dcera jeho tamto jde s dobytkem.

7 Tedy řekl: Však ještě daleko do večera, aniž ještě čas, aby dobytek byl sehnán; napojte stáda, a jděte, paste.

8 A oni odpověděli: Nemůžeme, než až se všecka stáda seženou, a odvalen bude kámen od svrchku studnice, abychom napojili ovce.

9 Když on ještě mluvil s nimi, přišla k tomu Ráchel s stádem otce svého; neb ona pásla stádo.

10 Tedy Jákob uzřev Ráchel, dceru Lábana ujce svého, a stádo jeho, přistoupil a odvalil ten kámen od vrchu studnice, a napojil stádo Lábana ujce svého.

11 A políbil Jákob Ráchel, a povýšiv hlasu svého, plakal.

12 Oznámil jí pak byl Jákob, že jest bratr otce jejího, a že jest syn Rebeky; a ona přiběhši, oznámila to otci svému.

13 I stalo se, když Lában uslyšel pověst o Jákobovi, synu sestry své, že vyběhl proti němu, a objav ho, políbil, a uvedl do domu svého; on pak vypravoval Lábanovi o všech těch věcech.

14 Jemužto odpověděl Lában: Jistě kost má a tělo mé jsi. I zůstal s ním přes celý měsíc.

15 Tedy řekl Lában Jákobovi: Zdali proto, že jsi bratr můj, darmo mi sloužiti budeš? Pověz mi, jaká má býti mzda tvá?

16 (Měl pak Lában dvě dcery; jméno starší Lía, a jméno mladší Ráchel.

17 Než Lía měla oči mdlé, ale Ráchel byla pěkné postavy a krásné tváři.

18 I miloval Jákob Ráchel.) Řekl tedy: Buduť sloužiti sedm let za Ráchel, dceru tvou mladší.

19 Odpověděl Lában: Lépeť jest, abych ji tobě dal, nežli bych ji dal muži jinému; zůstaniž se mnou.

20 Takž Jákob sloužil za Ráchel sedm let; a bylo před očima jeho jako něco málo dnů, proto že laskav byl na ni.

21 Potom řekl Jákob k Lábanovi: Dejž mi ženu mou; nebo vyplněni jsou dnové moji, abych všel k ní.

22 Tedy sezval Lában všecky muže místa toho, a učinil hody.

23 U večer pak vzav Líu, dceru svou, uvedl ji k němu; a on všel k ní.

24 Dal také Lában Zelfu děvku svou Líe, dceři své, za služebnici.

25 A když bylo ráno, poznal, že jest Lía. I řekl k Lábanovi: Což jsi mi to učinil? Zdaliž jsem za Ráchel nesloužil u tebe? Pročežs mne tedy oklamal?

26 Odpověděl Lában: Nebývá toho v kraji našem, aby vdávána byla mladší dříve, než prvorozená.

27 Vyplň týden této; dámeť potom i tuto za službu, kterouž sloužiti budeš u mne ještě sedm let jiných.

28 I udělal tak Jákob, a vyplnil týden její. Potom dal mu Ráchel dceru svou za manželku.

29 Dal také Lában Ráchel, dceři své, Bálu, děvku svou za služebnici.

30 Tedy všel také k Ráchel, a miloval ji více než Líu; i sloužil u něho ještě sedm let jiných.

31 Vida pak Hospodin, že Lía nemá lásky, otevřel život její; a Ráchel nechal neplodné.

32 Tedy počala Lía a porodila syna, a nazvala jméno jeho Ruben; nebo řekla: Jistě viděl Hospodin trápení mé; jižť nyní milovati mne bude muž můj.

33 I počala opět a porodila syna, a řekla: Jistě uslyšel Hospodin, že jsem v nenávisti, protož dal mi i tohoto. A nazvala jméno jeho Simeon.

34 A opět počala a porodila syna, a řekla: Již nyní připojí se ke mně muž můj, nebo jsem mu porodila tři syny. Z té příčiny nazváno jest jméno jeho Léví.

35 I počala ještě a porodila syna, a řekla: Již nyní chváliti budu Hospodina. Pročež nazvala jméno jeho Juda; i přestala roditi.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Tajemství nebe #395

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 10837  
  

395. Slova kdokoli zabije Kaina, bude postižen sedmeronásobnou pomstou znamenají, že činit násilí na víře, dokonce i když je oddělená od lásky k bližnímu, je znesvěcování. To je zřejmé z významu slova Kain, který reprezentuje víru oddělenou od lásky k bližnímu, a z významu čísla sedm, které symbolizuje to, co je svaté. Číslo sedm bylo považováno za svaté, jak je známo, a to kvůli šesti dnům stvoření a sedmému dni, jenž symbolizuje nebeského člověka, v němž je mír, pokoj a sabat. Proto se toto číslo tak často vyskytuje při obřadech židovské církve a je všude považováno za svaté. Proto byly delší i kratší časové úseky rozdělovány do sedmi částí a byly nazvány týdny, podobně jako dlouhé časové intervaly do příchodu Mesiáše (Daniel 9:24-25). Také období sedmi let bylo Labanem a Jakobem zvané týden (Genesis 29:27-28). Ze stejného důvodu je číslo sedm považováno za svaté a nedotknutelné, kdykoli se objeví.

Tak čteme v žalmu 119:164:

„Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy.“

V Izajášovi 30:26:

„A bude světlo bledé luny jako světlo žárného slunka a světlo slunka bude sedmkrát větší, jako světlo sedmi dnů, v den,…“

Zde slunce znamená lásku a měsíc víru, která má svůj původ v lásce a má být jako láska. Jak již bylo řečeno, je proces znovuzrození člověka rozdělen do šesti období, která předcházejí sedmému, což je stupeň, v němž se člověk stává nebeským. Proto i proces vypleňování probíhá v sedmi obdobích, která postupují tak dlouho, dokud není v člověku odstraněno všechno nebeské. To je znázorněno několikerým zajetím Židů, včetně posledního babylónského, které trvalo sedm dekád neboli sedmdesát let. Bylo také několikrát řečeno, že by země měla ve svých sabatech (tj. vždy sedmého dne) odpočívat. Totéž je myšleno Nabuchodonozorem u Daniela 4:13, 22, 29:

„Jeho srdce ať je jiné, než je srdce lidské, ať je mu dáno srdce zvířecí, dokud nad ním neuplyne sedm let … Tak nad tebou uplyne sedm let, dokud nepoznáš, že Nejvyšší má moc nad lidským královstvím a že je dává, komu chce.“

Ve Zjevení Janově (15:1, 6, 7, 8) se mluví o vypleňování v posledních časech::

„A viděl jsem na nebi jiné znamení, veliké a podivuhodné: sedm andělů, kteří přinášejí sedm posledních pohrom… “

Ve stejné knize je zmíněno číslo čtyřicet dva, což je násobek sedmi:

„Ale vnější chrámový dvůr vynech a neměř, protože byl vydán pohanům; ti budou pustošit svaté město po dvaačtyřicet měsíců.“ (Zjevení 11:2)

Dále Zjevení Janovo 5:1:

„A v pravici toho, který sedí na trůnu, spatřil jsem knihu úplně popsanou, zapečetěnou sedmi pečetěmi.“

Ze stejného důvodu byly tvrdost a úrovně trestu vyjádřeny číslem sedm, jako u Mojžíše::

„Jestliže mě ani potom nebudete poslouchat, budu vás trestat za vaše hříchy ještě sedmkrát víc.“ (3. Mojžíšova 26:18, 21, 24, 28)

A v žalmu 79:12:

„Našim sousedům vrať sedminásobně do klína potupu, jíž potupili tebe, Panovníku.“

Činit násilí víře bylo znesvěcování, protože víra měla ještě sloužit - z toho důvodu je řečeno, že sedminásobně mstěno bude, kdo by Kaina zabil.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6