Die Bibel

 

Genesis 26

Lernen

   

1 Byl pak opět hlad na zemi, mimo hlad první, kterýž byl za dnů Abrahamových. Tedy odebral se Izák k Abimelechovi králi Filistinskému do Gerar.

2 Nebo ukázal se jemu Hospodin a řekl: Nesstupuj do Egypta; ale bydli v zemi, kterouž oznámím tobě.

3 Budiž tedy pohostinu v zemi této, a budu s tebou, a požehnám tobě; nebo tobě a semeni tvému dám všecky země tyto, a utvrdím přísahu, kterouž jsem přisáhl Abrahamovi, otci tvému.

4 Rozmnožím také símě tvé jako hvězdy nebeské, a dám semeni tvému všecky země tyto, a požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země;

5 Protože uposlechl Abraham hlasu mého, a ostříhal nařízení mých, přikázaní mých, ustanovení mých a zákonů mých.

6 Bydlil tedy Izák v Gerar.

7 Ptali se pak muži místa toho o manželce jeho. Kterýžto odpověděl: Sestra má jest; nebo nesměl říci: Manželka má jest, mysle sobě: Aby mne nezabili muži místa toho pro Rebeku. Nebo byla krásná na pohledění.

8 I přihodilo se, když již čas nějaký tam bydlil, že vyhlédal Abimelech král Filistinský z okna a uzřel Izáka, an pohrává s Rebekou manželkou svou.

9 Protož povolav Abimelech Izáka, řekl: Aj, v pravdě manželka tvá to jest. Jakž to, že jsi pravil: Sestra má jest? I odpověděl jemu Izák: Nebo jsem řekl sám u sebe: Abych snad neumřel pro ni.

10 I řekl Abimelech: Což jsi to učinil nám? O málo, že by byl spal někdo z lidu s manželkou tvou, a ty byl bys uvedl na nás vinu.

11 I přikázal Abimelech všemu lidu, řka: Kdo by se dotkl člověka toho, aneb manželky jeho, smrtí umře.

12 Sel pak Izák v zemi té, a shledal v tom roce sto měr; nebo požehnal mu Hospodin.

13 I rostl muž ten, a prospíval vždy více v zrostu, až i zrostl velmi.

14 Nebo měl stáda ovcí i stáda volů, a čeledi mnoho; pročež záviděli mu Filistinští.

15 A všecky studnice, kteréž vykopali služebníci otce jeho za dnů Abrahama otce jeho, zařítili Filistinští, zasypavše je prstí.

16 I řekl Abimelech Izákovi: Odejdi od nás; nebo mnohem mocnější jsi než my.

17 Tedy odšel odtud Izák, a rozbil stany v údolí Gerar, a bydlil tu.

18 A kopal zase Izák studnice vod, kteréž byli vykopali za dnů Abrahama otce jeho, a kteréž zařítili Filistinští po smrti Abrahamově; a nazval je těmi jmény, kterýmiž je jmenoval otec jeho.

19 I kopali služebníci Izákovi v tom údolí, a nalezli tam studnici vody živé.

20 Vadili se pak pastýři Gerarští s pastýři Izákovými, pravíce: Naše jest voda. Pročež nazval jméno studnice té Esek, že se vadili s ním.

21 Vykopali také jinou studnici, a nesnáz byla i o tu; pročež dal jí jméno Sitnah.

22 I hnul se odtud, a kopal jinou studnici, o kterouž se nevadili; protož nazval jméno její Rehobot. Nebo řekl: Nyní uprostrannil nám Hospodin, a vzrostli jsme na zemi.

23 Vstoupil pak odtud do Bersabé.

24 A ukázal se mu Hospodin v tu noc, a řekl: Já jsem Bůh Abrahama otce tvého; neboj se, nebo s tebou já jsem, a požehnám tobě, a rozmnožím símě tvé pro Abrahama služebníka svého.

25 I vzdělal tu oltář, a vzýval jméno Hospodinovo, a rozbil tu stan svůj; a služebníci Izákovi vykopali tam studnici.

26 Abimelech pak přijel k němu z Gerar, a Ochozat, přítel jeho, a Fikol, kníže vojska jeho.

27 I řekl jim Izák: Z jaké příčiny přišli jste ke mně? Poněvadž vy nenáviděli jste mne, a vybyli jste mne od sebe.

28 Kteřížto odpověděli: Patrně jsme to shledali, že jest Hospodin s tebou, i řekli jsme: Učiňme nyní přísahu mezi sebou, mezi námi a mezi tebou; a učiníme smlouvu s tebou:

29 Že neučiníš nám nic zlého, jako i my nedotkli jsme se tebe, a jakž jsme my toliko dobře činili tobě, a propustili jsme tě v pokoji; ty nyní tedy povol tomu, požehnaný Hospodinův.

30 Tedy učinil jim hody, i jedli a pili.

31 A vstavše velmi ráno, přisáhli jeden druhému. I propustil je Izák, a oni odešli od něho v pokoji.

32 Toho dne přišli služebníci Izákovi, a oznámili mu o studnici, kterouž kopali, řkouce: Nalezli jsme vodu.

33 I nazval ji Seba. Protož jméno města toho jest Bersabé až do dnešního dne.

34 Ezau pak jsa v letech čtyřidcíti, pojal ženu Judit, dceru Béry Hetejského, a Bazematu, dceru Elona Hetejského.

35 A kormoutily Izáka a Rebeku.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Arcana Coelestia #3400

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 10837  
  

3400. That “guilt” denotes the blame or imputation of sin and of transgression against good and truth, is evident from the passages of the Word where “guilt” is mentioned and also described, as in Isaiah:

It pleased Jehovah to bruise Him, and He hath made Him weak; if thou shalt make His soul guilt, He shall see His seed, He shall prolong His days, and the will of Jehovah shall prosper through His hand (Isaiah 53:10); where the Lord is treated of; to “make His soul guilt” denotes sin imputed to Him, thus blame by those who hated Him; and not that in Himself He contracted anything of sin, that He should take it away.

In Ezekiel:

Thou art become guilty through thy blood that thou hast shed, and art defiled in thine idols which thou hast made (Ezekiel 22:4); where “shedding blood” signifies offering violence to good (n. 374, 376, 1005), whence comes guilt.

In David:

They that hate the righteous shall have guilt; Jehovah redeemeth the soul of His servants and none of them that trust in Him shall have guilt (Psalms 34:21-22).

Thus “guilt” denotes all sin which remains; its separation by good from the Lord is “redemption,” which was also represented by the expiation made by the priest when they offered the sacrifice of guilt; as we read in Leviticus 6:1-26; 7:1-10; 19:20-22; Numbers 5:1-8; where also the kinds of guilt are enumerated, which are as follows: hearing the voice of cursing and not declaring it; touching anything unclean; swearing to do evil; sinning by mistake concerning the holy things of Jehovah; doing any of those things which are forbidden by the commandments; refusing to a neighbor that which was to be kept for him; finding what has been lost, and denying it and swearing to a lie; lying with a woman that is a bondmaid betrothed to a man, not redeemed, neither made free; and all sins committed against a man by committing a trespass against Jehovah.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.