Použití jsou hmatatelné, vyjádřené formy lásky k sousedovi. Můžeme myslet na věci, které bychom mohli udělat, abychom pomohli sousedovi, a můžeme chtít udělat něco, co by pomohlo, ale až poté, co rozmístíme myšlenky a jednáme podle své vůle, skutečně využijeme.

Skutečná užitečná služba dokončí trilogii konce, příčiny a následku, přičemž akce je výsledkem. Dále se v náukách Nové církve učíme, že primárním divadlem pro charitu není dávat almužnu různým lidem nebo příčinám, i když je to důležité, ale dělat práci nebo naplňovat kancelář, ve které jsme upřímně, spravedlivě a pracovně, jak nejlépe umíme, ne proto, že nám to pomáhá, ale proto, že to pomáhá obecnému dobru. A protože to je to, co od nás Pán vyžaduje.

Nebe se nazývá království použití, protože všichni andělé jsou zaneprázdněni děláním užitečného úkolu každý den a andělé to milují, protože tyto úkoly jsou dokonale vhodné pro anděla, který je dělá, což každému andělu umožňuje potěšit se z toho, co každý den dělá jeho srdce.

Jeden z klíčových popisů nebe v doktrínách je popis jedné velké lidské bytosti, ne kvůli tvaru, ale kvůli funkci. Moderní věda se toho hodně naučila o lidském těle. Můžeme vědět, že se skládáme z miliard různých druhů buněk, mozkových buněk, svalových buněk, kostních buněk a dále a dále a že všechny tyto buňky jsou zaneprázdněny malými obchody, odebírají suroviny z krve a odvracejí se produkty, které tělo potřebuje a posílá je. Vidíme, že každá buňka v našem těle je analogická společnosti andělů, jak se říká, že v provinciích všech částí těla jsou společnosti, které vykonávají duchovní korespondentku toho, co různé části těla dělají v anatomické nebo fyziologické cesta. Stejně jako všechny naše buňky používají v našem těle použití k udržení celého těla zdravého a aktivního, stejně jako všechny andělské společnosti a uvnitř těchto jednotlivých andělů. Nebe tedy může nadále existovat, růst a provádět jeho využití vůči těm z nás, kteří jsou stále tady dole v hmotném světě.

Podobný obrázek, i když v nedokonalejším způsobem, ukazuje, jak může politická entita, země nebo stát nebo město fungovat se všemi různými úkoly, které přispívají k pulzujícímu společenství, s lidmi, kteří obchodují se zbožím a službami a dělají vše věci, které oživují komunitu. Funguje to však lépe, když jsou všichni občané vnitřně vedeni láskou k sousedovi než láskou k sobě samému.

(Odkazy: Nebeská tajemství 454, 997, 4222, 4984, 7038; Božská Láska a Moudrost 65, 213, 297; Nebe a Peklo 64, 387, 403, 517 [2])

454. Some spirits think that heaven and heavenly joy consist in a life of ease in which they are waited on by others. But they are told that happiness in no way consists in being inactive and finding happiness in that. This would mean that everybody wished to subordinate other people's happiness to his own, and when everybody wished to do that nobody would have it. Such life would not be an active life but a life of idleness in which they would become listless, even though they may well know that unless one is active there is no happiness in life. Angelic life consists in use, and in good deeds of charity. For angels never feel happier than when they are informing and teaching spirits that stream in from the world, or when they are ministering to men and are preventing the evil spirits with them overstepping the mark, and inspiring men with what is good; also when they are arousing the dead into the life of eternity, and after that introducing such souls into heaven if they are capable of it. The happiness they find in all this is more than can possibly be described. Angels in this way are images of the Lord; they love their neighbour more than themselves; and this is what makes heaven heaven. Consequently angelic happiness consists in use, stems from use, and is proportionate to use, that is, to the good deeds of love and charity. As for those spirits who had adopted the idea that heavenly joy consisted in being idle, and that in idleness they would be experiencing eternal joy, they were allowed - once told all this to make them ashamed of that idea - to perceive what such a life was really like. They perceived that it was an utterly dreary kind of life, and destructive of all joy; and that after a short while they would find it repulsive and nauseating.