Komentář

 

Skutečná víra a irelevantní hezké pojmy

Napsal(a) Jared Buss (strojově přeloženo do čeština)

Jesus raises Jairus's daughter.

Když se něco nedaří, ať už v našem osobním životě, nebo ve světě kolem nás, náboženství se může zdát nepodstatné. Nebo by možná bylo přesnější říci, že se začne jevit jako zbytečná naděje. Připadá nám jako zavazadlo, které už nemáme důvod nosit s sebou. Náboženské učení se může zdát jako nesmyslné ideály a náboženské praktiky mohou být zbytečné. Můžeme se podívat na nepořádky v našem životě a říct si: "Moje ideály tomu nezabránily." To je ale jenom otázka času. Nebo můžeme vidět tragédie a chaos ve zprávách a říkat si: "Jak to změní chození do kostela?".

Všechno toto uvažování je však obrácené. Náboženství není luxusní zboží. Není to něco, čím si zdobíme život, abychom dosvědčili, že život jde skvěle. Není to krásná věc, kterou děláme, protože jsme krásní lidé. Pokud je náboženství tím, čím má být, pak se stává tím důležitějším, čím více se věci hroutí.

Nejjasnějším důkazem toho je známý výrok Páně: "Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky k pokání" (Matouš 9:13; Marek 2:17). Lidé se tak snadno nechají unést představou, že náboženství je určeno pro spravedlivé lidi, ale Pán říká "tak to není". A to je dobře - protože kde vlastně ti spravedliví lidé jsou? Přišel sem pro hříšníky. Přišel na zem pro lidi, kteří ve svém životě vytvořili nepořádek - ne proto, aby jim blahopřál, ale aby jim pomohl. Aby je zachránil.

Proto je ve Slově tolik tvrdých nauk. Pán nám říká, jak bojovat duchovní bitvy - jak se vyhýbat zlu, které v sobě objevujeme. Pokud očekáváme, že náboženství bude krásnou ozdobou pro krásné lidi, jsou tato učení drásající. Jsou trochu jako kurz první pomoci. Kdo by chtěl trávit čas přemýšlením o zraněních? Kdyby byl život jen sobotní odpoledne v křesle, nebylo by třeba o takových věcech přemýšlet. Hodnota školení první pomoci se ukáže, až když se něco pokazí. Stejně tak, pokud věříme, že se nic moc neděje a nikomu nic není, je těžké pochopit, proč má Pán tolik co říci o pokání. Pokud je však zlo skutečné, dává to všechno smysl. Právě před tím zlem se nás snaží zachránit. Proto nám tolikrát říká, že ho potřebujeme - potřebujeme jeho moc. "I mladíci budou umdlévat a budou unaveni a mladíci úplně padnou, ale ti, kdo čekají na Hospodina, obnoví svou sílu" (Izajáš 40:30, 31).

Nic z toho neznamená, že bychom měli mít negativní pohled na život. Slovo tu není jen proto, aby nás naučilo, že těžké časy jsou skutečné a že se musíme zachránit. Poselstvím Slova je, že Pán nám může dát radost navzdory těžkým věcem - navzdory zlu - pokud mu to dovolíme. Říká: "Proto teď máte zármutek, ale já vás zase uvidím a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme" (Jan 16:22). To není jen nějaký vzletný ideál. Je to mnohem silnější než představa, že život by měl být hezký. Pokud je Pán "skutečný", když mluví o drsných a bolestivých věcech - o osamělosti a ztrátě - pak je možná také "skutečný", když slibuje, že nás může utěšit.

Zdá se, že velká část světa věří, že náboženství je stále méně důležité. Zdá se, že svět říká, že náboženství nás z ničeho nevyléčilo, takže je to mrtvé závaží, kterého se lidstvo může zbavit. To je však obráceně. Učení Slova je důležité, protože svět potřebuje uzdravení. Toto uzdravení není jen něco, co můžeme hledat sami pro sebe - je to něco, co můžeme sdílet, pokud máme odvahu. Když to děláme, nesdílíme malý šťastný ideál. Neměli bychom poukazovat na náboženství jako na něco, co je pouze "zajímavé". Mluvíme o těch nejskutečnějších věcech v životě - o boji a smutku a radosti, která je překoná.

Bible

 

Jan 16

Studie

   

1 Toto mluvil jsem vám, abyste se nezhoršili.

2 Vypovědíť vás ze škol, ano přijdeť čas, že všeliký, kdož vás mordovati bude, domnívati se bude, že tím Bohu slouží.

3 A toť učiní vám proto, že nepoznali Otce ani mne.

4 Ale toto mluvil jsem vám, abyste, když přijde ten čas, rozpomenuli se na to, že jsem já to předpověděl vám. Tohoť jsem vám s počátku nemluvil, neb jsem byl s vámi.

5 Nyní pak jdu k tomu, kterýž mne poslal, a žádný z vás neptá se mne: Kam jdeš?

6 Ale že jsem vám tyto věci mluvil, zámutek naplnil srdce vaše.

7 Já pak pravdu pravím vám, že jest vám užitečné, abych já odšel. Nebo neodejdu-liť, Utěšitel nepřijde k vám; a pakliť odejdu, pošli ho k vám.

8 A onť přijda, obviňovati bude svět z hříchu, a z spravedlnosti, a z soudu.

9 Z hříchu zajisté, že nevěří ve mne;

10 A z spravedlnosti, že jdu k Otci, a již více neuzříte mne;

11 Z soudu pak, že Kníže tohoto světa již jest odsouzeno.

12 Ještěť bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní.

13 Ale když přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám.

14 Onť mne oslaví; nebo z mého vezme, a zvěstuje vám.

15 Všecko, cožkoli má Otec, mé jest. Protož jsem řekl, že z mého vezme, a zvěstuje vám.

16 Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne; nebo já jdu k Otci.

17 I řekli někteří z učedlníků jeho mezi sebou: Co jest to, že praví nám: Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne, a že já jdu k Otci?

18 Protož pravili: Co jest to, že praví: Maličko? Nevíme, co praví.

19 I poznal Ježíš, že se ho chtěli otázati. I řekl jim: O tom tížete mezi sebou, že jsem řekl: Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne?

20 Amen, Amen pravím vám, že plakati a kvíliti budete vy, ale svět se bude radovati; vy pak se budete rmoutiti, ale zámutek váš obrátíť se v radost.

21 Žena, když rodí, zámutek má, nebo přišla hodina její; ale když porodí dítě, již nepamatuje na soužení, pro radost, že se narodil člověk na svět.

22 Protož i vy zámutek máte nyní, ale opět uzřím vás, a radovati se bude srdce vaše, a radosti vaší žádný neodejme od vás.

23 A v ten den nebudete se mne tázati o ničemž. Amen, Amen pravím vám: Že zač byste koli prosili Otce ve jménu mém, dáť vám.

24 Až dosavad za nic jste neprosili ve jménu mém. Prostež, a vezmete, aby radost vaše doplněna byla.

25 Toto v příslovích mluvil jsem vám; přijdeť hodina, když již ne v příslovích budu mluviti vám, ale zjevně o Otci svém zvěstovati budu vám.

26 V ten den ve jménu mém prositi budete, a nepravímť vám, že já budu prositi Otce za vás.

27 Nebo sám Otec miluje vás, proto že jste vy mne milovali, a uvěřili, že jsem já od Boha vyšel.

28 Vyšelť jsem od Otce, a přišel jsem na svět; a opět opouštím svět, a jdu k Otci.

29 Řkou jemu učedlníci jeho: Aj, nyní zjevně mluvíš, a přísloví žádného nepravíš.

30 Nyní víme, že víš všecko, a nepotřebuješ, aby se kdo tebe tázal. Skrze to věříme, že jsi od Boha přišel.

31 Odpověděl jim Ježíš: Nyní věříte.

32 Aj, přijdeť hodina, anobrž již přišla, že se rozprchnete jeden každý k svému, a mne samého necháte. Ale nejsemť sám, nebo Otec se mnou jest.

33 Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli. Na světě soužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.