Komentář

 

Svoboda a odpovědnost

Napsal(a) (strojově přeloženo do čeština)

The Liberty Bell, with its inscription: "Proclaim Liberty Throughout All the Land Unto All the Inhabitants thereof."

(Toto je z přednášky v kapli na Bryn Athyn College dne 16. září 2002, reverend W.E. Orthwein. 1 )

"Vyhlašte svobodu po celé zemi všem jejím obyvatelům." (Leviticus 25:10)

Tento verš z Leviticus je napsán na Zvonu svobody. To je nanejvýš vhodné, protože jak Pán říká v Janově evangeliu, je to Jeho Slovo, které lidi osvobozuje.

Neřekl jen „pravda tě osvobodí“, ale toto:

"Pokud zůstanete v mém Slovu... poznáte pravdu a pravda vás osvobodí." (Jan 8:31-32)

Protože nás Pán stvořil, abychom byli svobodní, je touha po svobodě zabudována do lidské přirozenosti. Samotné slovo „lidský“ znamená „svobodný“. Dvě schopnosti, které z nás dělají lidi, jsou svoboda a racionalita.

Proto je svoboda právem. To slovo „správně“ se dnes používá velmi volně; lidé říkají, že mají právo na všemožné věci – vzdělání, práci, lékařskou péči – ale právo být svobodný je základním a absolutním právem, protože vychází z toho, čím vlastně jsme, záměrně, podle Božího nařízení.

To je důvod, proč se v Deklaraci nezávislosti toto právo říká „nezcizitelné“, právo, kterým jsou lidé „obdařeni svým Stvořitelem“. Není to právo udělené žádnou vládou nebo lidskou organizací, ale pochází od Boha.

Podobně, ústava Spojených států není dokumentem vymezujícím práva udělená lidem vládou; právě naopak. Popisuje pravomoci, které lidé udělují vládě, a klade na tyto pravomoci přísná omezení, aby vláda nenarušila svobodu lidí.

Tyto dokumenty – Deklarace nezávislosti a Ústava – z nichž vyrostla americká forma vlády a na nichž spočívá, jsou ozvěnou onoho prastarého levitského vyhlášení svobody.

V učení Nové církve jsou svoboda a racionalita neoddělitelně spojeny. Dostali jsme svobodu, protože naše spojení láskou s Pánem musí být vzájemné; lásku lze dávat a přijímat pouze svobodně. A byla nám dána racionalita kvůli svobodě.

Co by znamenalo být svobodný bez porozumění?

Spisy nám dávají nové a docela hluboké definice „racionality“ a „svobody“. Racionalita je definována jako schopnost porozumět tomu, co je dobré a pravdivé. (Božská Láska a Moudrost 240) Není to chladná logika nebo používání rozumu bez lásky a náboženské víry, ale zahrnuje schopnost uchopit duchovní principy a aplikovat je na přirozený život. Je to „schopnost přijímat duchovní světlo“. (Božská Láska a Moudrost 247) Je tedy úzce spojena se „svědomím“. Člověk bez svědomí by mohl být schopen uvažovat velmi chytře, ale nebyl by „racionální“, jak se toto slovo používá ve Spisech.

Velmi podobný koncept racionality převládl u zakladatelů Spojených států. Cenili si rozumu a byli podezřívaví k dogmatům a pověrám zavedených církví, ale z mnoha jejich prohlášení je jasné, že Washington, Adams, Jefferson, Franklin a další ze zakladatelů nepovažovali rozum za intelektuální činnost bez rozdílu uznání Boha a Jeho Slova. Právě naopak, podle jejich názoru byly ctnost a náboženská citlivost považovány za základní prvky racionality.

„Svoboda“ je ve Spisech definována jako schopnost dělat – ne cokoli, na co se zrovna cítíte – ale dělat to, co je pravdivé a dobré. (Božská Láska a Moudrost 240)

A opět, ideál svobody, který převládal u autorů americké formy vlády, byl podobný. Občanská svoboda, kterou se snažili zavést, nebyla jen pro materiální pohodlí a potěšení lidí, ale také proto, aby se mohli svobodně duchovně zlepšovat a stát se skutečně lidmi.

Ať už říkáte, že svoboda může existovat pouze společně s racionalitou, nebo společně s řádem, je to totéž. Účelem rozumu je rozpoznat, co je řádné – v nejvyšším smyslu, co souhlasí s řádem nebes – a uvést tento řád do našich životů.

Pravý řád pramení z duchovní lásky. Pravý řád lidského života nepřichází z vnějšího donucení, ale přirozeně roste ve společnosti, kde jsou lásky lidí ovládány Slovem.

Když neexistuje žádný řád zevnitř, od lidí, kteří svobodně a racionálně řídí své vlastní životy a omezují své podřadné choutky a pudy, pak se rozpoutá peklo a v zájmu svého přežití je společnost nucena zavést řád vnucený zvenčí. platnost.

Jde o to, že licence není svoboda; licence ničí svobodu. Musíme se naučit rozlišovat mezi těmito dvěma. Svoboda bez odpovědnosti nemůže vydržet. Nestačí domáhat se svých práv, musíme vykonávat odpovědnost, která tato práva umožňuje. "Pokud zůstanete v mém Slovu... budete svobodní." (Jan 8:32)

Odpovědnost znamená odpovědnost vůči Bohu a našim bližním. Láska k Pánu a láska k bližnímu – tato dvě velká přikázání Slova Páně – definují podstatu naší odpovědnosti a naše dodržování je klíčem k zachování práv, kterých si tak vysoce ceníme.

Všechno to začíná vyhýbáním se zlu jako hříchu. Toto je první použití rozumu: přijmout světlo pravdy a v tomto světle rozeznat zla v nás samých za účelem jejich omezení a odstranění. A toto je první využití svobody: přinutit se následovat pravdu

místo našich vlastních přirozených tužeb.

Toto známé učení Nové církve, že máme osobní odpovědnost vyhýbat se zlu jako hříchům, činí toto náboženství ideálním způsobem pro svobodnou společnost – stejně jako doktríny týkající se užitečnosti, dobročinnosti, svobody a racionality a další.

Skutečná svoboda může existovat pouze se skutečnou racionalitou – tedy tam, kde existuje pochopení duchovní pravdy a přijetí těch principů a ctností, které definují řád nebes. Jinými slovy, skutečná svoboda nemůže existovat bez uznání Boha a ochoty žít podle Jeho Slova.

To platí o svobodě jednotlivce i o občanské svobodě národa. Zakladatelé Spojených států měli velmi jasno v tom, že druh vlády, kterou ustavovali, předpokládá ctnostné občanství. Vyjadřovali se k tomu zcela jasně. Vláda lidu by fungovala pouze tehdy, kdyby byl lid ctnostný.

Protože si byli vědomi toho, jak je lidská přirozenost zkažená, je možné v jejich spisech odhalit náznak skepticismu, že vláda, kterou ustavovali, přetrvá. Na druhou stranu, protože důvěřovali prozřetelnosti, měli také naději.

Samotné slovo „ctnost“ má v dnešní době staromódní tón. Nyní je pro nás pohodlnější mluvit o „hodnotách“ – mnohem tvárnější a méně náročný koncept. Pro naše sofistikované uši zní samotná jména tradičních lidských ctností kuriózně, ne-li přímo banálně. Zbožnost. Pokora. Odvaha. Cudnost. Poctivost. Patriotismus. Trpělivost. Průmysl. Šetrnost. Sebevědomí a také ochota spolupracovat s ostatními ve prospěch celé komunity.

Ale pokud bychom zůstali svobodní, takové ctnosti jsou nezbytné. Nebeské ideály se nesnášejí na zem snadno a bez konfliktů. Jejich realizace nebude dokonalá, protože lidské bytosti nejsou dokonalé a tento svět není dokonalý.

S ohledem na to se zdá, že prasklina ve zvonu Liberty Bell z něj dělá ještě lepší symbol americké svobody. Amerika je nedokončená práce. Vždy to tak bylo a bude. Její velké ideály jsou možná jen nedokonale uskutečněny, ale snaha země o jejich dokonalejší realizaci nikdy nekončí.

Ať je to tak s každým z nás. Kdo z nás může říci, že plně žijeme podle ideálů, které vyznáváme? Přesto se musíme snažit dál. A v tomto zdaleka ne dokonalém světě americký experiment se svobodnou vládou stále světu svítí jako maják.

Je běžné rčení, že „mír začíná u mě“. Nebo „charita začíná u mě“. Stejné je to se svobodou. Máme odpovědnost zkoumat sami sebe a snažit se být hodni občanské svobody, kterou máme. (Vidět Pravé křesťanské náboženství 414.)

Pán řekl, že bychom neměli schovávat své světlo pod keš, ale nechat ho svítit, aby ho ostatní viděli. To platí i o světle svobody. A zvuk svobody. Pokud si toho vážíme, chápeme jeho povahu a pracujeme na tom, abychom se ho uplatňovali, pak bude Pánův příkaz uposlechnut a radostný zvuk svobody bude znít stále hlasitěji po celé zemi, ke všem jejím obyvatelům. .

Poznámky pod čarou:

1. Poznámka redaktora NCBS: Tato přednáška byla přednesena rok po teroristických útocích z 11. září 2001. Je to americko-centrická řeč, ale autorova diskuse o ideálech amerických zakladatelů a americkém experimentu platí šířeji – na univerzálnější lidské potřeby svobody a odpovědnosti.

Bible

 

Jan 8:32

Studie

       

32 A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.