„A když se přiblížili, uviděl město a plakal nad ním a řekl:„ Kdybyste věděl, dokonce i vy, zvláště v tento den, věci, které patří vašemu míru! '“(Luke 19: 41,42 ).

"Jeruzalémské dcery, neplačte po mně, ale plačte za sebe a za své děti ... Protože pokud dělají tyto věci v zeleném lese, co se stane v suchu?" ( Lukáš 23:28,31).

Ježíš plakal nad Jeruzalémem. Ženy nad ním plakaly a řekl jim, aby plakali pro sebe a pro své děti. Smutek ve chvíli triumfu, smutek ve chvíli zoufalství.

V příběhu o Palmové neděle je ironie, protože nad její radostí visí stín zrady, soudu a ukřižování. Byl rozzlobený dav, který požadoval Jeho ukřižování, stejný zástup, který Ho před pěti dny nazýval králem? Proč Pán triumfoval, protože věděl, co se jistě stane? Učinil tak, aby oznámil, že On, božská pravda z božského dobra, bude vládnout všem věcem; dát nám obrázek, který bude stát po celou dobu Jeho Veličenstva. A potom události v Getsemanech a na Kalvárii nám dají vědět povahu této vznešenosti - že jeho království opravdu není z tohoto světa.

Můžeme si představit scénu na Palm Sunday? Zástupy se radovali a křičeli, a pak uviděli svého krále plakat. Nebyl to krátký okamžik, ale trvalý pláč, který způsobil, že o něm slyšel spisovatel evangelia. Zemřel jejich křik, když sledovali Jeho zármutek, přemýšleli, když vyslovil zkázu nad městem, v němž žili? „Vaši nepřátelé postaví kolem vás nábřeží, obklopí vás a zavřou vás na všech stranách a postaví vás a vaše děti s sebou na zem; a nenechají ve vás jeden kámen na druhém, protože jste nevěděli, čas vaší návštěvy. “ Pak, možná, když jel dál, pokračovalo fandění a na podivná slova byla zapomenutá.

Je tu ještě další ironie; protože lidé křičeli, že nastal mír. „Blahoslavený král, který přichází ve jménu Páně! Mír v nebi a sláva na nejvyšší!“ Když však Ježíš plakal, řekl městu: „Kdybyste věděl, dokonce i vy, zvláště v tento den, věci, které dělají pro váš mír! Ale teď jsou před vašimi očima skryté.“

Toto velké panorama hovoří o světě uvnitř každé lidské bytosti. Je to v našich myslích, v duchovním smyslu Slova, že Ježíš triumfuje. Když vidíme zázrak Jeho pravdy, cítíme její moc nad všemi věcmi, korunujeme Ho. Všechny události Palmové neděle říkají o těch časech, kdy si uvědomujeme, že Pán, viditelný Bůh, vládne naší mysli skrze Slovo, které je v nás. Je to čas velké radosti. Stejně jako zástupy Palmové neděle cítíme, že tato vize zametne všechno, co je zlé, a Pán v nás snadno vládne jako náš král a náš Bůh.

Takové šťastné časy k nám přicházejí a my se z nich můžeme radovat a oslavovat našeho Pána a Krále. "Mír v nebi a sláva v nejvyšší!" Mír přichází prostřednictvím spojení s Pánem, kterého jsme viděli (Apokalypsa vysvětlila 369: 9, 11). Sám Pán však ví, že existují bitvy od těch, kteří neznají mír. I to nás varuje ve svém Slově. V přirozeném Jeruzalémě Pána použili vládci falešnost, aby zničili pravdu, a přinesli křesťanům mnoho zármutku. V duchovním Jeruzalémě jsou v našich myslích falešné hodnoty, které by zničily mír. Než se dostaneme do nebe, proběhne bitva mezi naší vizí Pána a naší vlastní láskou, která zneužije pravdu, aby se to stalo.

Proto Pán plakal, venku na Olivové hoře, když se díval dolů na město. Jeho pláč byl znamení milosrdenství, protože on truchlí nad státy v nás, které nás budou bolet a které budou proti našemu míru. (Nebeská tajemství 5480; Apokalypsa vysvětlila 365 [9]; srov. 365:11, 340). Přesto je jeho zármutek aktivní silou, je to milosrdenství, které se snaží tyto stavy odstranit. Ježíš slíbil, že Jeruzalém bude zcela zničen - ani jediný kámen nezůstane stát. Je pravda, že přírodní Jeruzalém byl zbourán na zem, ale to není to, co tím myslel. Slibuje nám - i když nás varuje před blížícími se bitvami -, že zvítězí, a že náš Jeruzalém - naše výmluvy za zlé - nebude stát. Budou zdecimováni Jeho Slovem. (Srov. Arcana Coelestia 6588 [5]; Apokalypsa vysvětlila 365 [9]).

Plakal z milosrdenství a slíbil konec pláče, protože „jeho něžné milosrdenství je nad všemi jeho skutky“.

Na Velký pátek byla určitě důvod k pláči. Představte si tuto scénu: Ženy sledovaly kříž, bědovaly. Ježíš musel krvácet ze šlehání a zjizvený trnovou korunou. Byl obklopen lidmi, kteří rádi viděli někoho umřít. Ti, kdo ho nazvali svým nepřítelem, byli spokojeni, že vyhráli.

Jeho následovníci byli pusté. Nikdy si nedovedli představit, že by sen, který podporoval, skončil tímto způsobem, nebo by se s vůdcem, kterého miloval, zacházelo tak strašně. Cítili pro něj v tom, v co si byli jistí, jeho utrpení. Plakali pro něj.

Pak se možná davy, které ho urazily, uklidnily, když se obrátil k truchlícím. Ze své nekonečné lásky promluvil. „Jeruzalémské dcery, pláč ne pro mě, ale pláč pro sebe a pro vaše děti.“ „Nemyslel na svou blížící se agónii, truchlil za ty, které miloval. Zvítězil. Bylo na nich, aby utrpení utrpělo. Jaký jasnější obrázek můžeme mít k cíli, který přivedl našeho Boha na Zemi, než věta? Přišel, protože zlí lidé a zlé pocity přinášejí jeho dětem utrpení. Přišel jim dát radost po jejich pláči, dát jim útěchu a naději a konečně jim dát jistotu, že už nebude žádná smrt, ani smutek ani pláč.

Ženy té doby skutečně čelily fyzickému zármutku. Je srdcervoucí učit se o pronásledování křesťanů, myslet na zabité lidi, protože uctívají svého Boha; dětí, které jim byly odebrány, dobrých lidí podléhajících milosrdenství těm, kteří neznají milosrdenství. Opravdu se muselo zdát, že Pán měl pravdu v tom, že řekl, že by bylo lepší, kdyby nikdy neznesly děti, které by tak trpěly pro svou víru. „Vždyť přicházejí dny, ve kterých řeknou:„ Blahoslavení jsou neplodní, břicho, které se nikdy nenarodilo, a prsa, která nikdy nekojila! ““

Skutečným důvodem, proč Pán sestoupil na Zemi, však bylo to, že ve fyzické krutosti je mnohem větší zranění. Po této zemi chodí spousta lidí, kteří by nemysleli na vraždu někoho jiného, ale kteří si pravidelně užívají odebírání něčeho mnohem cennějšího - jeho schopnosti následovat svého Pána.

Proto Pán řekl tato slova: „Plač ne pro mě, ale pro sebe i pro vaše děti.“ Jeruzalémské dcery představují jemnou lásku k pravdě s upřímnými lidmi po celém světě. Jejich děti jsou láskou a vírou, která vychází z lásky k pravdě. Jedná se o oběti zla, zvláště když napadne kostel. To jsou věci, které způsobují vnitřní pláč, smutek ducha, který je ničivější, protože je tichý.

„Jeruzalémské dcery,“ zavolal jim. Naše nevinná láska k pravdě vyrůstá spolu s naším ospravedlněním pro sobectví. Ve skutečnosti je ovládán vlastním ospravedlněním, protože Jeruzalémským dcerám vládla zkorumpovaná církev. Když se tyto ženy pokusily osvobodit se od židovské církve, byly pronásledovány. Když se naše nevinná láska k pravdě snaží vést nás, abychom následovali Pána, utrpíme v našich duších pokušení. K čertu povstávají a lákají nás všemi sobeckými a zlými potěšeními, jaké jsme kdy měli, a opravdu plačeme sami za sebe.

Jak vidíte, není to pravda sama o sobě! „Neplačte na mě,“ řekl Ježíš. Pravda je mocná. Je to naše láska k té pravdě, která je v pokušení. Trpí naše láska a naše víra - děti této lásky.

„Vždyť přicházejí dny, ve kterých řeknou:„ Blahoslavení jsou neúrodní, břicho, které nikdy nenarodilo, a prsa, která nikdy nekojila. “„ Nezdá se nám, že občas lidé, kteří nemají pravdu , kteří nemají žádné ideály, jsou ti, kteří jsou šťastní? Ve skutečnosti je to proroctví, že ti, kteří jsou mimo církev a najdou ji znovu, budou mít snadnější čas než ti, kteří do bitvy vnášejí falešnosti života.

V Palm neděli, když Ježíš plakal, řekl, že Jeruzalém bude zničen. Jak jsem řekl, ve skutečnosti sliboval ničení zla v nás. Ve Velký pátek dal stejnou jistotu: „Pak začnou říkat horám:„ Padněte na nás! “A do kopců:„ Zakryjte nás! “„ Tato zjevně drsná slova jsou taková útěcha, protože slibují to, jak v nás zvěstuje Pánova pravda, se Nebe přiblíží. Když k tomu dojde, nebudou moci pekla, která nás svádějí, nést přítomnost nebe a budou se skrývat a skrývat.

"Pokud dělají tyto věci v zeleném lese, co se stane v suchu?" Posluchači věděli, co to znamená: pokud, když byl mezi nimi, odmítli jeho pravdu, co udělají, když vzpomínky na jeho přítomnost a jeho zázraky vyschly? Ve vnitřním smyslu je zelené dřevo pravda, která je stále živá láskou k němu. I když vidíme ideály Slova, budeme bojovat s pokušením. Ale když toto dřevo vyschne, když nemůžeme vnímat život a sílu pravdy, bitva se stává mnohem těžší.

V obou těchto obrazech - Jeho pláč na Palmovou neděli, Jeho smutné varování pro ženy, aby plakali pro sebe a pro své děti, nás Pán připravuje k boji za to, čemu věříme. Jak nás připravuje? Tím, že nás ujistil, nejen o budoucích zkouškách, ale o jistotě vítězství teď, když odhalil svou sílu. Existuje taková zázrak, taková naděje na věčné štěstí v pravém křesťanském náboženství. Přesto si nikdy nebudeme moci udržet lásku, dokud nebude čelit svým výzvám. Musí existovat čas pláče: náš milosrdný Pán, pláčící nad našimi zápasy a dávající nám sílu z milosrdenství; naše sny a naděje pláč, když se bojíme, že jsou ztraceni. Skrze zkoušku vyjadřujeme svůj závazek vůči našim snem a On nás vysvobozuje.

Méně než dvacet čtyři hodin před svým zatčením mluvil Pán znovu o pláči. Na poslední večeři řekl: „Opravdu vám říkám, že budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat.“ Ale nezastavil se tam. „A budete smutní, ale vaše smutek se změní v radost. Žena, když je v práci, má smutek, protože přišla její hodina; ale jakmile porodila dítě, už si nepamatuje úzkost, kvůli radosti, že se lidská bytost narodila na světě. Proto nyní máš smutek, ale uvidím tě znovu, a tvé srdce se bude radovat a tvou radost nikdo z tebe nepřijme. ““

Když byl ukřižován a znovu vstal, museli si myslet, že nyní byla Jeho slova splněna. Nyní našli radost, kterou nikdo z nich nemohl vzít. Možná, když trpěli v rukou pronásledovatelů a našli radost mezi spolu-křesťany, mysleli si to samé. A konečně, když bojovali se svými soukromými bitvami a ze své moci překonali nepřítele uvnitř, věděli, co tím vlastně myslí.

"Ježíš plakal nad městem." "Plačte za sebe a za své děti." Bude ohrožena naše láska k pravdě as ní i naše naděje na pravou víru a pravou lásku. Za tímto účelem přišel na svět a triumfoval a pil z poháru odmítnutí a zjevné smrti - aby mohl náš zármutek proměnit v radost. Mohl tedy také říci: „Ve světě budete mít soužení; ale buďte dobrej nálady, překonám svět.“ Amen.

(Odkazy: Lukáš 19:29-44, 23:24-38)

5291. 'And let him take up a fifth part of the land [of Egypt]' means which are to be preserved and then stored away. This is clear from the meaning of 'taking up a fifth part' as that which implies something similar to taking tenths. In the Word 'taking tenths' means preserving remnants, and preserving remnants is a gathering together and then storing away of forms of truth and good. For remnants are the forms of good and truth that the Lord has stored away in the interior man, see 468, 530, 560, 561, 661, 1050, 1906, 2284, 5135, and 'tenths' is used in the Word to mean remnants, 576, 1738, 2280, and so also is 'ten', 1906, 2284. And the number five, which is half of ten, is likewise used to mean the same. Half or twice any number when used in the Word holds the same meaning as the number itself. Twenty for example holds the same meaning as ten, four the same as two, six the same as three, twenty-four the same as twelve, and so on. A multiplication of a number also holds the same meaning. A hundred or a thousand for example holds the same as ten; seventy-two and also a hundred and forty-four hold the same as twelve. Therefore what it is that composite numbers hold within them may be seen from the simple numbers of which they are the products. What the more simple numbers hold within them may be seen in a similar way from their integers. Five for example may be seen from ten, two and a half from five, and so on. In general it should be recognized that multiples hold the same meaning as their factors, yet more completely, while quotients hold the same meaning as their dividends, yet less completely.

[2] As regards the number five specifically, this has a dual meaning. First, it means that which is little and consequently something; second, it means remnants. It receives its meaning of that which is little from its relationship with other numbers meaning that which is much, namely a thousand and a hundred, and therefore ten also. For 'a thousand' and 'a hundred' mean that which is much, see 2575, 2636, and so therefore does 'ten', 3107, 4638, as a consequence of which 'five' means that which is little, and also something, 649, 4638. But 'five' means remnants when it has a connection with ten, 'ten' in this case meaning remnants, as stated above. For all numbers used in the Word have spiritual realities as their meaning, see 575, 647, 648, 755, 813, 1963, 1988, 2075, 2252, 3252, 4264, 4495, 4670, 5265.

[3] Anyone who does not know that the Word has an internal sense which is not visible in the letter will be utterly astonished by the idea that spiritual realities too are meant by the numbers used in the Word. The specific reason for his astonishment is his inability to use numbers to give shape to any spiritual idea, when yet the spiritual ideas known to angels present themselves as numbers, see 5265. The identity of those ideas or spiritual realities to which numbers correspond can, it is true, be known; but the origin of such correspondence remains hidden, such as the origin of the correspondence of 'twelve' to all aspects of faith, the correspondence of 'seven' to things that are holy, as well as that of 'ten' and also 'five' to forms of good and truth stored up by the Lord within the interior man, and so on. Even so, it is enough if people know simply that such a correspondence does exist and that by virtue of that correspondence each number used in the Word denotes something present in the spiritual world, consequently that what is Divine has been inspired into them and so lies concealed within them.

[4] Examples of this are seen in the following places where 'five' is mentioned, such as the Lord's parable in Matthew 25:14 and following verses about the man who, before going away to a foreign country, placed his resources in the hands of his servants. To the first he gave five talents, to the second two, and to the third one. The servant who received five talents traded with them and earned five talents more. In a similar way the one who received two earned two more; but the servant who received one hid his master's money ¹ in the earth. The person whose thought does not extend beyond the literal sense knows no other than this, that the numbers five, two, and one have been adopted merely to make up the story told in the parable and that they entail nothing more, when in fact those actual numbers hold some arcanum within them. The servant who received the five talents means those people who have accepted forms of good and truth from the Lord and so have received remnants. The one who received the two talents means those who at a more advanced stage in life have linked charity to faith, while the servant who received the one means someone who receives faith alone devoid of charity. Regarding this servant it is said that he hid his master's money ¹ in the earth - the reason for this description being that the money ¹ he is said to have received means in the internal sense truth which is the truth of faith, 1551, 2954; but faith that is devoid of charity cannot earn any interest, that is, it cannot be fruitful. These are the kinds of matters that numbers hold within them.

[5] Much the same is contained in other parables, such as the parable in Luke 19:12 and following verses regarding someone who journeyed to a far country to receive a kingdom. He gave his servants ten minas and told them to trade with these until he came back. When he returned the first said, 'Sir, your mina has earned ten minas'. He said to him, 'Well done, good servant; because you have been faithful over a very little, be over ten cities'. The second said, 'Sir, your mina has made five minas', and to him too he said, 'You also, be over five cities'. The third had kept his mina stored away in a handkerchief. But the master said, 'Take the mina from him and give it to him who has ten minas'. Here in a similar way 'ten' and 'five' mean remnants, 'ten' rather more, 'five' somewhat less. The one who kept his mina stored away in a handkerchief describes those who acquire the truths of faith but do not join them to the good deeds of charity, so that these truths do not gain interest or become fruitful at all.

[6] The same meaning exists in other places where the Lord uses these numbers, such as the place where He refers to what one of those invited to a supper said,

I have bought five yoke of oxen, and I am going away to test them. Luke 14:19.

Also in the place where He refers to what the rich man said to Abraham,

I have five brothers; send [Lazarus] to speak to them, lest they come into this place of torment. Luke 16:28.

And in the place where He talks about ten virgins, five of whom were wise and five were foolish, Matthew 25:1-13. The following words spoken by the Lord in a similar way contain such numbers,

Do you think that I have come to give peace on earth? No, I tell you, but division; for from now on there will be in one house five divided; three against two, and two against three. Luke 12:51-52.

And the following details given in the historical narrative also contain such numbers - the Lord fed five thousand people with five loaves and two fishes; He commanded them to sit down in groups of a hundred and groups of fifty; and after they had eaten they collected twelve baskets of broken pieces, Matthew 14:15-21; Mark 6:38 and following verses; Luke 9:12-17; John 6:5-13.

[7] It is hardly credible that the numbers included in such details, since these belong to a historical narrative, have a spiritual meaning. That is, five thousand, the number of people, has a spiritual meaning; so does five, the number of loaves, as well as two, the number of fishes. A hundred, and likewise fifty, the numbers of people sitting down together, each have a spiritual meaning; and so lastly does twelve, the number of baskets containing broken pieces. Though it may seem incredible, every detail holds some arcanum. Every single thing occurred providentially, to the end that Divine realities might be represented by them.

[8] In the following places too 'five' means things of a similar nature in the spiritual world, and it corresponds to such in both senses, the genuine sense and the contrary one: In Isaiah,

Gleanings will be left in it, as in the shaking of an olive tree, ² two or three berries on the top of the [highest] branch, four or five on the branches of a fruitful tree. Isaiah 17:6-7.

In the same prophet,

On that day there will be five cities in the land of Egypt which speak in the lips of Canaan and swear to Jehovah Zebaoth. Isaiah 19:18.

In the same prophet,

One thousand at the rebuke of one, at the rebuke of five you are fleeing, until you remain like a flagstaff on top of a mountain, like a signal upon a hill. Isaiah 30:17.

In John,

The fifth angel sounded, at which point I saw a star that had fallen from heaven to the earth. To him was given the key of the pit of the abyss. It was given the locusts which were coming out from there, that they should not kill the people who did not have the seal of God on their foreheads, but that they should torment them five months. Revelation 9:1, 3, 5, 10.

In the same book,

Here is intelligence, if anyone has wisdom: The seven heads are seven mountains, on which the woman sits; and there are seven kings. Five have fallen; and one is, the other has not yet come. And when he comes he must remain a short time. Revelation 17:9-10.

[9] The number five holds a similar representative meaning in the following places,

The valuation for a man or for a woman was determined by their ages - between one month and five years, and between five years and twenty years. Leviticus 27:1-9.

If a field was redeemed, one-fifth was to be added. Leviticus 27:19.

If tithes were redeemed, again one fifth was to be added. Leviticus 27:31.

The firstborn who were in excess [of the Levites] were to be redeemed for five shekels [each]. Numbers 3:46-end.

The firstborn of an unclean beast was to be redeemed with the addition of one-fifth. Leviticus 27:27.

In the case of any wrongs that were done one-fifth was to be added as a penalty. Leviticus 22:14; 17:13, 15; Numbers 5:6-8.

Anyone who stole an ox or one of the flock, and who slaughtered it or sold it, had to restore five oxen for an ox, and four of the flock for one of the flock. Exodus 11:1.

[10] The fact that the number five contains some heavenly arcanum, as does ten also, is evident from the cherubs referred to in the first Book of Kings,

In the sanctuary Solomon made two cherubs of olive wood, each ten cubits high. The wing of one cherub was five cubits, and the wing of the other cherub five cubits; ten cubits from the tips of the wings of one to the tips of the wings of the other. Thus a cherub was ten cubits; both cherubs were the same size and same shape. 1 Kings 6:23-25.

The same fact is evident from the lavers around the temple, and also from the lampstands, described in the same book,

Five bases for the lavers were placed on the right side of the house, ³ and five on the left side of the house. ³ Also, five lampstands were placed on the right, and five on the left in front of the sanctuary. 1 Kings 7:39, 49.

The bronze sea was ten cubits from one brim to the other, and five cubits high, and thirty cubits in circumference. 1 Kings 7:13.

All this was prescribed so that holy things might be meant spiritually not only by the numbers ten and five but also by thirty, for although geometrically this number giving the circumference is not right for the stated diameter, it nevertheless implies spiritually what is meant by the rim of a vessel.

[11] All numbers mentioned in the Word mean things existing in the spiritual world, as is clearly evident from the numbers used in Ezekiel, where a new land, a new city, a new temple, and a detailed measuring of these by the angel are described; see Chapters 40-43, 45-49 [sic.]. Numbers are used in these chapters to describe practically every sacred object, and therefore anyone unacquainted with what those numbers hold within them can know scarcely anything about the arcana present there. The number ten and the number five occur there in Ezekiel 40:7, 11, 48; 41:2, 9, 11-12; 42:4; 45:11, 14, in addition to the multiplications of such numbers, namely twenty-five, fifty, five hundred, and five thousand. As regards the new land, the new city, and the new temple mentioned in those chapters, these mean the Lord's kingdom in heaven, and therefore His Church on earth, as is clear from every detail mentioned there.

[12] All the references above to 'five' have been gathered together for the reason that here and in what follows the subject is the land of Egypt, where, in the seven years of abundance, a fifth part of the corn was to be gathered and preserved for use in the succeeding years of famine. This demonstrates that 'the fifth part' means the forms of good and truth which a person has received from the Lord, who has stored them away and preserved them in that person for future use when there is a famine, that is, when there is an absence and deprivation of goodness and truth. For unless the Lord stored away in a person such forms of good and truth, there would be nothing to raise him up in a state of temptation and vastation and consequently to make it possible for him to be regenerated, so that he would be left without any means of salvation in the next life.

Poznámky pod čarou: