Konverzace po snídani

(Komentář k Jan 21:15-25)

V první části této kapitoly se do Galilee vrátilo sedm učedníků. Šli na rybaření, viděli Ježíše na břehu, řídili se jeho pokyny k rybolovu na pravé straně lodi, táhli na břeh síť nabitou 153 rybami a ... jak začíná druhá polovina kapitoly, měli jen skončili s Ním rychle. Nyní se uvolňují.

Ježíš řekl Petrovi: "Miluješ mě?" a Peter, možná trochu překvapený otázkou, myslel si, že odpověď je zřejmá, odpoví „ano“, a Ježíš odpoví: „Nakrm jehňata“ Tato sekvence se opakuje dvakrát, ale s určitými změnami. Poté, po této neobvyklé konverzaci, Pán všem řekne trochu podobenství o tom, že jsou mladí a později stárnutí. Potom Pán řekne Petrovi, aby ho následoval, a Peter, očividně žárlivý, se ptá, co má John udělat. Pán mírně pokáral Peterovu žárlivost tím, že řekl: „Pokud tento muž zůstane, dokud nepřijdu, co je to pro tebe?“, Ale potom řekne Johnovi, aby ho také následoval.

Nakonec se evangelium Johna a sbírka všech čtyř evangelií uzavře Johnovým vysvětlením, že je autorem tohoto evangelia.

Nyní se tedy podrobněji podívejme na rozhovor, podobenství a vypuknutí žárlivosti.

V této části příběhu jsou zmíněny pouze dva ze sedmi učedníků, Peter a John. Peter představuje víru nebo pravdu, ale pravda o duchovních věcech, které skutečně věříme, jsou od Boha. John představuje pro souseda dobro nebo lásku. První spočívá v porozumění části mysli a druhá v části vůle mysli.

Když říká Petrovi, aby nakrmil své ovce, Pán říká, že následovat Ho znamená kázat pravdy, které všichni učedníci nyní znají o Pánu, o jeho příchodu ao tom, jak by měl být veden život, aby byli následovníci Pán v novém kostele. V rozhovoru je Pán přímý a zkouší. "Simon, syn Jonase, miluješ mě víc než ty?" Myslím, že se Peter ptá, zda miluje Pána, Ježíše, víc než miluje své přátele z Galileje, i když je to dvojznačné, mohlo by to znamenat „miluješ mě víc než těch šest?“ Když Petr odpoví poprvé, říká: "Pane, ty víš, že tě miluji."

S touto první ze tří sondovacích otázek Pán odpoví „Nakrmte jehňata“, zatímco poté odpovězte „Nakrmte moje ovce“. Ovce i jehňata představují lidi, kteří milují dobro, ale zatímco ovce znamenají ty, kteří milují dobro pro souseda, jehňata znamenají ty, kteří konají dobro pro Pána. První je duchovní dobro a druhý vyšší a nazývá se nebeské dobro. Ale lidé, kteří si chtějí dělat dobro nejprve, nevědí, co je dobré; musí se to naučit od Slova a učit se. Proto je Petrovi řečeno, aby je „nakrmil“, což znamená, že pravda musí naznačovat, jak dobrého je třeba dosáhnout. Abychom mohli dělat věci, které jsou dobré, je třeba se spojit s vůlí a vědomím toho, jak tomu rozumět. Pro úspěšný křesťanský život nebo ve větším měřítku křesťanský kostel musí „Peter“ a „John“ pracovat v harmonii.

Potom přichází podobenství. „Když jsi byl mladý, připravil ses sám a udělal, co jsi chtěl, sám. Ale až budeš stárnout, musíš se obrátit o pomoc a další tě vezme tam, kam nechceš.“

Nezdá se to, že by sem zapadalo, ale samozřejmě, a to dvěma způsoby. První způsob je uveden v biblickém textu; je to o Pánově smrti, že všechna proroctví ho vedla k Jeho ukřižování, jak je uvedeno. Druhý způsob je poučení pro nás všechny. Když jsme mladí, sebevědomí a silní, máme pocit, že můžeme dělat to, co chceme, a nepotřebujeme žádnou pomoc. Pokušení dělat zlo, se kterými se sami můžeme vypořádat. Ale když budeme moudřejší, uvědomíme si, že veškerá naše síla pochází od pána, a pokud budeme i nadále záviset pouze na nás, pokušení z pekel budou příliš silná a budeme vedeni k tomu, co pro nás pekla chtějí, ne co chceme. Na začátku se musíme učit následovat Pána a spoléhat na Něho. Toto říká na konci podobenství, kde se zdá, že se nehodí, dokud tomu podobenství nerozumíme. „A když to řekl, řekl (jim), následuj mě.“ To je také to, co musíme udělat.

Peter je rád, že dělá toto kázání pravdy a možná cítí, že byl vybrán, ale také si uvědomuje, že John také miluje Pána a je milovaný na oplátku. Takže se ptá: „A co má tento muž dělat?“ Zdá se, že potřebná harmonie ještě není přítomna, a že Peter žárlí na pouto a pravděpodobně doufá, že si bude jistý, že je číslo jedna ... ale k tomu nedojde. Peterovi se jednoduše říká, že na tom nezáleží; musí dělat práci, kterou dostal.

Připomínám si příběh Jacoba a Esaua Geneze 25, kde je Ezau prvorozený a zdědí dědictví a požehnání od Izáka, jak mu náleží. Jacob řemeslem vytvořeným jeho matkou klamá Izáka a ukradne, co je Esauovo. Pak uteče do Padan-Aramu a zůstane tam se svým strýcem a zbohatne. Teprve na své zpáteční cestě zápasí s andělem a nechal si změnit jméno na Izrael, aby se znovu setkal s Ezauem. Změna jména znamená, že nyní, když je Jacob bohatý pravdou od Slova, nyní přátelským setkáním s Ezauem, také bohatým, že obě dvojčata mohou být podobenstvím sloučena do jedné osobnosti, zvané Izrael, což znamená spojení dobrého a pravdu v mysli.

Esau znamená něco podobného Johnovi, oba představují dobro nebo pravou lásku. Jacob znamená něco podobného Peterovi, oba představují pravdu získanou ze Slova. Jakákoli zdánlivá nepřátelství mezi nimi ohledně toho, co je důležitější, je může učinit neužitečným, a u člověka, který se stává andělským (jak by se měli všichni snažit), neexistuje nepřátelství. Pravda umožňuje dobré a dobré inspiruje pravdu, aby se něco stalo. I když o nich můžeme myslet a mluvit o nich samostatně, jsou (dokonale v Pánu a méně v andělech) spojeni do jednoty, aby byli považováni za manželé. Manželství Božského dobra a Boží pravdy je původem veškerého stvoření. Ano, celé stvoření.

Toto sňatek dobra a pravdy a nutnost pracovat v našich životech, v rovnováze a harmonii, je základním novým křesťanským konceptem.

V evangeliích je jen jeden příběh, který se odehrává po tomto. V tom se ostatní učedníci připojí ke zmíněným sedmi, aby vyslechli Pánovy poslední příkazy.

1154. Beasts of burden and sheep signifies profaned worship from truths and goods that are from a spiritual-natural origin. This is evident from the signification of "beasts of burden," as being the truths that look to charity (of which presently); also from the signification of "sheep," as being the goods of charity, as can be seen from all the passages in the Word where they are mentioned. (As in the following: Matthew 7:15; 9:36; 10:5, 6, 16; 12:10-12; 15:21-29; 18:12, 13; 25:31-41; 26:31; Mark 6:34; 14:27; John 10:1-18, 26-31; 21:15-17 and by passages in the prophets.) In these passages sheep signify those who are in the good of charity, therefore in an abstract sense, "sheep" signify the goods of charity. But "beasts of burden" signify the truths that look to the goods of charity, and as asses are especially meant, and these were used for riding and carrying burdens, things pertaining to use and to instruction were signified.

As in Isaiah:

They carry their wealth upon the shoulder of beasts of burden (Isaiah 30:6).

Wealth here signifies knowledges.

And in Luke:

The Samaritan set the man wounded by the robbers on his own beast of burden (Luke 10:34).

"To set him on his own beast of burden" signifies to instruct him according to his ability (See n. 375, 376, 444), where this is explained. What "beasts of burden" signify when asses are meant may be seen (n. 31, 140). It is said that "beasts of burden and sheep" signify truths and goods from a spiritual-natural origin, because such goods and truths are meant as are in those who are in the Lord's external church, and thus in the first or lowest heaven. These are natural, and yet they receive the spiritual, and are therefore called spiritual-natural. But here, as elsewhere, profaned worship from such truths and goods is meant.

(Continuation respecting the Athanasian Faith)

[2] The operation of the Divine providence, man not knowing it, may be illustrated by two comparisons. It is like a gardener collecting the seeds of shrubs, fruit trees, and flowers of all kinds, and providing himself with spades, rakes, and other tools for working the land, and then fertilizing his garden, digging it, dividing it into beds, putting in the seeds, and smoothing the surface. All these things man must do as if of himself. But it is the Lord who causes the seeds to take root, to spring forth out of the earth, to shoot forth into leaves, and then into blossoms, and finally to yield new seeds for the benefit of the gardener. Again, it is like a man about to build a house, who provides himself with the necessary materials, as timber, rafters, stones, mortar, and other things. But afterwards the Lord builds the house from foundation to roof exactly adapted to the man, though the man does not know it. From this it follows, that unless a man provides the necessary things for a garden or a house, he will have no garden with the benefit of its fruits, and no house and thence no habitation.

[3] So it is with reformation. The things that man must provide himself with are the knowledges of truth and good from the Word, from the doctrine of the church, from the world, and by his own labor. The Lord does everything else while man is ignorant of it. But it is to be known, that all things necessary to planting a garden or building a house, which, as has been said, are the knowledges of truth and good, are nothing but the materials, and have no life in them until man does them or lives according to them as if of himself. When that is done the Lord enters and vivifies and builds, that is, reforms. Such a garden, or such a house is man's understanding, for therein is his wisdom, which derives from love all that it is.