Bible

 

Jevanðelje po Mateju 5

Studie

   

1 A kad On vide narod, pope se na goru, i sede, i pristupiše Mu učenici Njegovi.

2 I otvorivši usta svoja učaše ih govoreći:

3 Blago siromašnima duhom, jer je njihovo carstvo nebesko;

4 Blago onima koji plaču, jer će se utešiti;

5 Blago krotkima, jer će naslediti zemlju;

6 Blago gladnima i žednima pravde, jer će se nasititi;

7 Blago milostivima, jer će biti pomilovani;

8 Blago onima koji su čistog srca, jer će Boga videti;

9 Blago onima koji mir grade, jer će se sinovi Božji nazvati;

10 Blago prognanima pravde radi, jer je njihovo carstvo nebesko.

11 Blago vama ako vas uzasramote i usprogone i kažu na vas svakojake rđave reči lažući, mene radi.

12 Radujte se i veselite se, jer je velika plata vaša na nebesima, jer su tako progonili proroke pre vas.

13 Vi ste so zemlji; ako so obljutavi, čim će se osoliti? Ona većneće biti nizašta, osim da se prospe napolje i da je ljudi pogaze.

14 Vi ste videlo svetu; ne može se grad sakriti kad na gori stoji.

15 Niti se užiže sveća i meće pod sud nego na svećnjak, te svetli svima koji su u kući.

16 Tako da se svetli vaše videlo pred ljudima, da vide vaša dobra dela, i slave Oca vašeg koji je na nebesima.

17 Ne mislite da sam ja došao da pokvarim zakon ili proroke: nisam došao da pokvarim, nego da ispunim.

18 Jer vam zaista kažem: dokle nebo i zemlja stoji, neće nestati ni najmanje slovce ili jedna titla iz zakona dok se sve ne izvrši.

19 Ako ko pokvari jednu od ovih najmanjih zapovesti i nauči tako ljude, najmanji nazvaće se u carstvu nebeskom; a ko izvrši i nauči, taj će se veliki nazvati u carstvu nebeskom.

20 Jer vam kažem da ako ne bude veća pravda vaša nego književnika i fariseja, nećete ući u carstvo nebesko.

21 Čuli ste kako je kazano starima: Ne ubij; jer ko ubije, biće kriv sudu.

22 A ja vam kažem da će svaki koji se gnevi na brata svog nizašta, biti kriv sudu; a ako li ko reče bratu svom: Raka! Biće kriv skupštini; a ko reče: Budalo! Biće kriv paklu ognjenom.

23 Zato dakle ako prineseš dar svoj k oltaru, i onde se opomeneš da brat tvoj ima nešto na te,

24 Ostavi onde dar svoj pred oltarom, i idi pre te se pomiri s bratom svojim, pa onda dođi i prinesi dar svoj.

25 Miri se sa suparnikom svojim brzo, dok si na putu s njim, da te suparnik ne preda sudiji, a sudija da te ne preda sluzi i u tamnicu da te ne stave.

26 Zaista ti kažem: nećeš izaći odande dok ne daš do poslednjeg dinara.

27 Čuli ste kako je kazano starima: Ne čini preljube.

28 A ja vam kažem da svaki koji pogleda na ženu sa željom, većje učinio preljubu u srcu svom.

29 A ako te oko tvoje desno sablažnjava, iskopaj ga i baci od sebe: jer ti je bolje da pogine jedan od udova tvojih negoli sve telo tvoje da bude bačeno u pakao.

30 I ako te desna ruka tvoja sablažnjava, odseci je i baci od sebe: jer ti je bolje da pogine jedan od udova tvojih negoli sve telo tvoje da bude bačeno u pakao.

31 Tako je kazano: Ako ko pusti ženu svoju, da joj da knjigu raspusnu.

32 A ja vam kažem da svaki koji pusti ženu svoju, osim za preljubu, navodi je te čini preljubu; i koji puštenicu uzme preljubu čini.

33 Još ste čuli kako je kazano starima: Ne kuni se krivo, a ispuni šta si se Gospodu zakleo.

34 A ja vam kažem: ne kunite se nikako: ni nebom, jer je presto Božji;

35 Ni zemljom, jer je podnožje nogama Njegovim; ni Jerusalimom, jer je grad velikog Cara.

36 Ni glavom svojom ne kuni se, jer ne možeš dlake jedne bele ili crne učiniti.

37 Dakle neka bude vaša reč: da - da; ne - ne; a šta je više od ovog, oda zla je.

38 Čuli ste da je kazano: Oko za oko, i zub za zub.

39 A ja vam kažem da se ne branite oda zla, nego ako te ko udari po desnom tvom obrazu, obrni mu i drugi;

40 I koji hoće da se sudi s tobom i košulju tvoju da uzme, podaj mu i haljinu.

41 I ako te potera ko jedan sat, idi s njime dva.

42 Koji ište u tebe, podaj mu; i koji hoće da mu uzajmiš, ne odreci mu.

43 Čuli ste da je kazano: Ljubi bližnjeg svog, i mrzi na neprijatelja svog.

44 A ja vam kažem: ljubite neprijatelje svoje, blagosiljajte one koji vas kunu, činite dobro onima koji na vas mrze i molite se Bogu za one koji vas gone;

45 Da budete sinovi Oca svog koji je na nebesima; jer On zapoveda svom suncu, te obasjava i zle i dobre, i daje dažd pravednima i nepravednima.

46 Jer ako ljubite one koji vas ljube, kakvu platu imate? Ne čine li to i carinici?

47 I ako Boga nazivate samo svojoj braći, šta odviše činite? Ne čine li tako i neznabošci?

48 Budite vi dakle savršeni, kao što je savršen Otac vaš nebeski.

   

Komentář

 

Co říká Bible o ... Odpuštění

Napsal(a) John Odhner (strojově přeloženo do čeština)

Photo by Gretchen Keith

- Někdo bezohledně uřízne před vámi na dálnici, téměř vás nutí z cesty.

- Váš přítel ještě před rokem nezaplatil padesát dolarů, které „půjčil“.

- Vaše rodina kritizovala váš životní styl.

- Zjistíte, že váš manžel byl nevěrný.

Co děláte v takových situacích? Můžete jim odpustit? Odpusťte? Nebo byste měli „dát jim, co k nim přichází“?

Všichni víme, že Bible nás učí odpustit druhým. Ale někdy se zdá, že je nemožné odpustit, protože špatné, co se stalo, je tak skvělé. Někdy se zdá, že by nebylo spravedlivé být milosrdný.

Pokud se zdá, že existuje konflikt mezi milosrdenstvím a spravedlností, je možné, že jasně nerozumíme povaze opravdového odpuštění a milosrdenství. Bible nás učí projevovat milosrdenství způsobem, který nám umožňuje být spravedliví a skutečně užiteční pro všechny zúčastněné.

Jedním z důvodů, proč jsme někdy zmatení o milosrdenství, je to, že máme sklon nahradit milost umělými náhradami. Milosrdenství je v podstatě božská kvalita.

„K tobě, Pane, patří milosrdenství.“ (Žalmy 62:12)

Božské milosrdenství nemá nic společného s drobnou pomstou a „rovnoměrným“ druhem „spravedlnosti“, který má tendenci obsáhnout naše myšlenky. A má jen málo společného s povrchním prominutím nebo dokonce omlouváním zla, které se někdy stává milostí. Pánovy myšlenky jsou mnohem milosrdnější než naše. Pán mluví: „Mé myšlenky nejsou tvé myšlenky, ani mé cesty tvé způsoby nehovoří.“ (Izajáš 55:7-9)

Jedna z věcí, která odlišuje skutečné milosrdenství od jeho náhradníků, je stálost. Petr přišel k Pánu a zeptal se: „Pane, jak často proti mně můj bratr zhřeší, a já mu odpouštím? Až sedmkrát?“ Ježíš mu řekl: „Neříkám vám, až sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedm.“ (Matouš 18:21-22)

Skutečně odpouštějící člověk neukáže milost ani chvilku, protože příští dva se nemohou smíchat. Například, odpustit svým přátelům, ale ne svým nepřátelům, není opravdové milosrdenství, protože by to bylo provedeno kvůli nějaké laskavosti, kterou můžete získat na oplátku.

"Milujte své nepřátele ... Protože pokud máte rádi ty, kteří vás milují, jakou odměnu jste?" (Matouš 5:44-46)

Můžeme být opravdu milosrdní tím, že zcela odmítneme jakoukoli touhu po zlosti nebo pomstě.

To dokonale odráží způsob, jakým nám Pán projevuje milosrdenství. Máme sklon si myslet, že Pán proměňuje názor, když nám odpouští, jako by se nás nakonec rozhodl potrestat. Samozřejmě, že svou mysl vůbec nezmění. Ví a předvídá všechny věci. Nepřeje si jednoho dne bolet a další uzdravit.

"Každý dobrý dar a každý dokonalý dárek jsou shora a sestupují od Otce světel, s nimiž není variabilita ani stín otáčení." (List Jakubův 1:17)

Je to vždy milující a něžný otec.

"Milosrdenství Páně je od věčných až po věčné ty, kdo se ho bojí." (Žalmy 103:17)

„Nebo hory odejdou a hory budou odstraněny, ale moje laskavost neodejde od tebe, ani nebude odstraněna moje smlouva míru,“ říká Pán, který se nad tebou slituje. “ (Izajáš 54:10)

Odpuštění tedy nezmění Pán o nás. Spíše to je Pán, který mění naše mysli na Něho.

Další vlastností, která označuje opravdové milosrdenství, je to, že zahrnuje pomoc člověku, který nás porušil. Někdy si myslíme, že člověk by měl získat své odpuštění. Odmítáme se vzdát svých hořkých pocitů, pokud se druhá osoba nebude snažit vydělat naši dobrou vůli. To nám dává omluvu, abychom se omlouvali za sebe a zanedbali pomoc druhému člověku dělat lépe. Čas na pomoc člověku však je, když to potřebuje. Milosrdenství a odpuštění zahrnuje pomoc člověku, který se dopustil špatného jednání, dělat lépe, nečekat, dokud to neudělá lépe, a pak mu pomoci. Proto Pán řekl:

„Milujte své nepřátele, dobrořečte těm, kteří vás proklínají, dobro těm, kteří vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás těžce využívají a pronásledují, abyste byli syny svého Otce v nebi; zlo a na dobro, a vysílá déšť na spravedlivé a na nespravedlivé. “ (Matouš 5:44-45)

Dalším způsobem, jak se někdy vyhnout pomoci těm, kteří nám ublížili, je nesprávné použití fráze „odpusťte a zapomeňte“. Je dobré zapomenout na vlastní zlobu. Je něco jiného, na co zapomenout, že druhá osoba může potřebovat naši sílu nebo disciplínu. Můžeme si myslet, že odpuštění znamená zapomenout, že zlo bylo spácháno. Bible nám však neříká jednoduše zapomenout na zlo u ostatních lidí. Spíše musíme aktivně pomáhat druhým čelit jejich chybám a překonávat je.

„Jestli tvůj bratr proti tobě hřeší, pokárej ho; a jestliže lituje, odpusť mu to.“ (Lukáš 17:3)

„Jestli tvůj bratr proti tobě hřeší, jdi a řekni mu jeho chybu mezi vámi a ním samotným. Pokud vás uslyší, váš bratr získal.“ (Matouš 18:15)

"Bratří, pokud je člověk předehnán v jakémkoli přestupku, vy jste duchovní obnovte takového v duchu jemnosti." (Galatským 6:1)

Pomoc ostatním při jejich chybách není v rozporu s milosrdenstvím. Je to součást milosrdenství. Ve skutečnosti právě toto nám Pán odpouští. Je vždy ochotný nám pomoci lépe.

"Očistím tě od tvé špinavosti ... dám ti nové srdce a vlož do tebe nového ducha." (Ezechiel 36:25-26)

Všimněte si, jak Pán projevil milosrdenství s ženou cizoložskou: Řekl: „Už více nehřešte a nehřešte.“ (Jan 8:10-11)

Nezapomněl na její hřích - povzbudil ji, aby jej překonala. Ve skutečnosti bychom nikdy nebyli schopni překonat naše chyby bez Pánovy moci. Kdybychom si museli vydělat Jeho milosrdenství, byli bychom ztraceni.

Pán říká: „Umyjte se, očistěte se; zbavte zlo svých skutků před Mýma očima.“ (Izajáš 1:16).

A přesto je to něco, co se dosahuje pouze Jeho milosrdenstvím a odpuštěním, protože On je ten, kdo může zbavit hříchu a odstranit naše přestoupení od nás. (Žalmy 65:3; Žalmy 103:12)

Pán nás žádá, abychom prostě pro ostatní udělali to, co pro nás dělá. „Buďte milosrdní, stejně jako váš milosrdný také Otec.“ (Lukáš 6:36)

Naše odpuštění by mělo být stálé a bezpodmínečné, protože nám takto odpouští. Přesto v naší milosti můžeme konfrontovat ostatní se svým zlem, abychom jim pomohli stát se lepšími lidmi, stejně jako nás Pán ve svém milosrdenství konfrontuje se svým zlem, abychom ho mohli překonat a přijmout lásku a milosrdenství, které nabízí.

Abych to shrnul:

Některé křesťanské církve to učí: Pokud věříte, Bůh přehlíží všechny vaše hříchy. Bůh trestá nevěřící, i když se starají, dobří lidé.

Co Bible ve skutečnosti říká (a co učí Nová křesťanská církev): Boží milosrdenství zahrnuje pomoc nám stát se lepšími lidmi. Bůh je ochoten odpustit každému a je více znepokojen tím, jak žijeme, než tím, v co věříme.

Některé odkazy z učení Nové křesťanské církve: Nebeská tajemství 8393, 9443-9454, Pravé křesťanské náboženství 611-614

Používá se svolením Johna Odhnera, autora tohoto velmi užitečného webu: whatthebiblesays.info.

(Odkazy: Nebeská tajemství 1079; Pravé křesťanské náboženství 409)