Bible

 

Matteus 5

Studie

   

1 Og da han så folket, gikk han op fjellet, og da han hadde satt sig, kom hans disipler til ham.

2 Og han oplot sin munn, lærte dem og sa:

3 Salige er de fattige i ånden; for himlenes rike er deres.

4 Salige er de som sørger; for de skal trøstes.

5 Salige er de saktmodige; for de skal arve jorden.

6 Salige er de som hungrer og tørster efter rettferdighet; for de skal mettes.

7 Salige er de barmhjertige; for de skal finne barmhjertighet.

8 Salige er de rene av hjertet; for de skal se Gud.

9 Salige er de fredsommelige; for de skal kalles Guds barn.

10 Salige er de som er forfulgt for rettferdighets skyld; for himlenes rike er deres.

11 Salige er I når de spotter og forfølger eder og lyver eder allehånde ondt på for min skyld.

12 Gled og fryd eder! for eders lønn er stor i himmelen; for således forfulgte de profetene før eder.

13 I er jordens salt; men når saltet mister sin kraft, hvad skal det så saltes med? Det duer ikke lenger til noget, uten til å kastes ut og tredes ned av menneskene.

14 I er verdens lys; en by som ligger på et fjell, kan ikke skjules;

15 en tender heller ikke et lys og setter det under en skjeppe, men i staken; så skinner det for alle i huset.

16 La således eders lys skinne for menneskene, forat de kan se eders gode gjerninger og prise eders Fader i himmelen!

17 I må ikke tro at jeg er kommet for å opheve loven eller profetene; jeg er ikke kommet for å opheve, men for å opfylle.

18 For sannelig sier jeg eder: Før himmel og jord forgår, skal ikke den minste bokstav eller en eneste tøddel forgå av loven, før det er skjedd alt sammen.

19 Derfor, den som bryter et eneste av disse minste bud og lærer menneskene således, han skal kalles den minste i himlenes rike; men den som holder dem og lærer andre dem, han skal kalles stor i himlenes rike.

20 For jeg sier eder: Dersom eders rettferdighet ikke overgår de skriftlærdes og fariseernes, kommer I ingenlunde inn i himlenes rike.

21 I har hørt at det er sagt til de gamle: Du skal ikke slå ihjel, men den som slår ihjel, skal være skyldig for dommen.

22 Men jeg sier eder at hver den som blir vred på sin bror uten grunn, skal være skyldig for dommen; men den som sier til sin bror: aka! skal være skyldig for rådet; men den som sier: Du dåre! skal være skyldig til helvedes ild.

23 Derfor, når du bærer ditt offer frem til alteret, og der kommer i hu at din bror har noget imot dig,

24 så la ditt offer ligge der foran alteret, og gå først bort og forlik dig med din bror, og kom så og bær ditt offer frem!

25 Skynd dig å være føielig mot din motstander så lenge du er med ham på veien, forat ikke motstanderen skal overgi dig til dommeren, og dommeren overgi dig til tjeneren, og du bli kastet i fengsel.

26 Sannelig sier jeg dig: Du skal ingenlunde komme ut derfra før du har betalt den siste øre.

27 I har hørt at det er sagt: Du skal ikke drive hor.

28 Men jeg sier eder at hver den som ser på en kvinne for å begjære henne, har alt drevet hor med henne i sitt hjerte.

29 Om ditt høire øie frister dig, da riv det ut og kast det fra dig! for det er bedre for dig at ett av dine lemmer går tapt enn at hele ditt legeme blir kastet i helvede.

30 Og dersom din høire hånd frister dig, da hugg den av og kast den fra dig! for det er bedre for dig at ett av dine lemmer går tapt enn at hele ditt legeme kommer i helvede.

31 Det er sagt: Den som skiller sig fra sin hustru, skal gi henne skilsmissebrev.

32 Men jeg sier eder at hver den som skiller sig fra sin hustru uten for hors skyld, han volder at hun driver hor, og den som gifter sig med en fraskilt kvinne, han driver hor.

33 Atter har I hørt at det er sagt til de gamle: Du skal ikke sverge falsk ed, men du skal holde dine eder for Herren.

34 Men jeg sier eder at I aldeles ikke skal sverge, hverken ved himmelen, for den er Guds trone,

35 eller ved jorden, for den er hans fotskammel, eller ved Jerusalem, for det er den store konges stad.

36 Heller ikke skal du sverge ved ditt hode; for du kan ikke gjøre ett hår hvitt eller sort.

37 Men eders tale skal være ja, ja, nei, nei; det som er mere enn dette, er av det onde.

38 I har hørt at det er sagt: Øie for øie, og tann for tann!

39 Men jeg sier eder at I ikke skal sette eder imot den som er ond mot eder; men om nogen slår dig på ditt høire kinn, da vend også det andre til ham,

40 og om nogen vil føre sak mot dig og ta din kjortel, da la ham også få kappen,

41 og om nogen tvinger dig til å gå en mil, da gå to med ham.

42 Gi den som ber dig, og vend dig ikke bort fra den som vil låne av dig.

43 I har hørt at det er sagt: Du skal elske din næste og hate din fiende.

44 Men jeg sier eder: Elsk eders fiender, velsign dem som forbanner eder, gjør vel imot dem som hater eder, og bed for dem som forfølger eder,

45 forat I kan bli eders himmelske Faders barn; for han lar sin sol gå op over onde og gode, og lar det regne over rettferdige og urettferdige.

46 For om I elsker dem som elsker eder, hvad lønn har I da? Gjør ikke også tolderne det samme?

47 Og om I hilser bare på eders brødre, hvad stort gjør I da? Gjør ikke også hedningene det samme?

48 Derfor skal I være fullkomne, likesom eders himmelske Fader er fullkommen.

   

Komentář

 

Co říká Bible o ... Odpuštění

Napsal(a) John Odhner (strojově přeloženo do čeština)

Photo by Gretchen Keith

- Někdo bezohledně uřízne před vámi na dálnici, téměř vás nutí z cesty.

- Váš přítel ještě před rokem nezaplatil padesát dolarů, které „půjčil“.

- Vaše rodina kritizovala váš životní styl.

- Zjistíte, že váš manžel byl nevěrný.

Co děláte v takových situacích? Můžete jim odpustit? Odpusťte? Nebo byste měli „dát jim, co k nim přichází“?

Všichni víme, že Bible nás učí odpustit druhým. Ale někdy se zdá, že je nemožné odpustit, protože špatné, co se stalo, je tak skvělé. Někdy se zdá, že by nebylo spravedlivé být milosrdný.

Pokud se zdá, že existuje konflikt mezi milosrdenstvím a spravedlností, je možné, že jasně nerozumíme povaze opravdového odpuštění a milosrdenství. Bible nás učí projevovat milosrdenství způsobem, který nám umožňuje být spravedliví a skutečně užiteční pro všechny zúčastněné.

Jedním z důvodů, proč jsme někdy zmatení o milosrdenství, je to, že máme sklon nahradit milost umělými náhradami. Milosrdenství je v podstatě božská kvalita.

„K tobě, Pane, patří milosrdenství.“ (Žalmy 62:12)

Božské milosrdenství nemá nic společného s drobnou pomstou a „rovnoměrným“ druhem „spravedlnosti“, který má tendenci obsáhnout naše myšlenky. A má jen málo společného s povrchním prominutím nebo dokonce omlouváním zla, které se někdy stává milostí. Pánovy myšlenky jsou mnohem milosrdnější než naše. Pán mluví: „Mé myšlenky nejsou tvé myšlenky, ani mé cesty tvé způsoby nehovoří.“ (Izajáš 55:7-9)

Jedna z věcí, která odlišuje skutečné milosrdenství od jeho náhradníků, je stálost. Petr přišel k Pánu a zeptal se: „Pane, jak často proti mně můj bratr zhřeší, a já mu odpouštím? Až sedmkrát?“ Ježíš mu řekl: „Neříkám vám, až sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedm.“ (Matouš 18:21-22)

Skutečně odpouštějící člověk neukáže milost ani chvilku, protože příští dva se nemohou smíchat. Například, odpustit svým přátelům, ale ne svým nepřátelům, není opravdové milosrdenství, protože by to bylo provedeno kvůli nějaké laskavosti, kterou můžete získat na oplátku.

"Milujte své nepřátele ... Protože pokud máte rádi ty, kteří vás milují, jakou odměnu jste?" (Matouš 5:44-46)

Můžeme být opravdu milosrdní tím, že zcela odmítneme jakoukoli touhu po zlosti nebo pomstě.

To dokonale odráží způsob, jakým nám Pán projevuje milosrdenství. Máme sklon si myslet, že Pán proměňuje názor, když nám odpouští, jako by se nás nakonec rozhodl potrestat. Samozřejmě, že svou mysl vůbec nezmění. Ví a předvídá všechny věci. Nepřeje si jednoho dne bolet a další uzdravit.

"Každý dobrý dar a každý dokonalý dárek jsou shora a sestupují od Otce světel, s nimiž není variabilita ani stín otáčení." (List Jakubův 1:17)

Je to vždy milující a něžný otec.

"Milosrdenství Páně je od věčných až po věčné ty, kdo se ho bojí." (Žalmy 103:17)

„Nebo hory odejdou a hory budou odstraněny, ale moje laskavost neodejde od tebe, ani nebude odstraněna moje smlouva míru,“ říká Pán, který se nad tebou slituje. “ (Izajáš 54:10)

Odpuštění tedy nezmění Pán o nás. Spíše to je Pán, který mění naše mysli na Něho.

Další vlastností, která označuje opravdové milosrdenství, je to, že zahrnuje pomoc člověku, který nás porušil. Někdy si myslíme, že člověk by měl získat své odpuštění. Odmítáme se vzdát svých hořkých pocitů, pokud se druhá osoba nebude snažit vydělat naši dobrou vůli. To nám dává omluvu, abychom se omlouvali za sebe a zanedbali pomoc druhému člověku dělat lépe. Čas na pomoc člověku však je, když to potřebuje. Milosrdenství a odpuštění zahrnuje pomoc člověku, který se dopustil špatného jednání, dělat lépe, nečekat, dokud to neudělá lépe, a pak mu pomoci. Proto Pán řekl:

„Milujte své nepřátele, dobrořečte těm, kteří vás proklínají, dobro těm, kteří vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás těžce využívají a pronásledují, abyste byli syny svého Otce v nebi; zlo a na dobro, a vysílá déšť na spravedlivé a na nespravedlivé. “ (Matouš 5:44-45)

Dalším způsobem, jak se někdy vyhnout pomoci těm, kteří nám ublížili, je nesprávné použití fráze „odpusťte a zapomeňte“. Je dobré zapomenout na vlastní zlobu. Je něco jiného, na co zapomenout, že druhá osoba může potřebovat naši sílu nebo disciplínu. Můžeme si myslet, že odpuštění znamená zapomenout, že zlo bylo spácháno. Bible nám však neříká jednoduše zapomenout na zlo u ostatních lidí. Spíše musíme aktivně pomáhat druhým čelit jejich chybám a překonávat je.

„Jestli tvůj bratr proti tobě hřeší, pokárej ho; a jestliže lituje, odpusť mu to.“ (Lukáš 17:3)

„Jestli tvůj bratr proti tobě hřeší, jdi a řekni mu jeho chybu mezi vámi a ním samotným. Pokud vás uslyší, váš bratr získal.“ (Matouš 18:15)

"Bratří, pokud je člověk předehnán v jakémkoli přestupku, vy jste duchovní obnovte takového v duchu jemnosti." (Galatským 6:1)

Pomoc ostatním při jejich chybách není v rozporu s milosrdenstvím. Je to součást milosrdenství. Ve skutečnosti právě toto nám Pán odpouští. Je vždy ochotný nám pomoci lépe.

"Očistím tě od tvé špinavosti ... dám ti nové srdce a vlož do tebe nového ducha." (Ezechiel 36:25-26)

Všimněte si, jak Pán projevil milosrdenství s ženou cizoložskou: Řekl: „Už více nehřešte a nehřešte.“ (Jan 8:10-11)

Nezapomněl na její hřích - povzbudil ji, aby jej překonala. Ve skutečnosti bychom nikdy nebyli schopni překonat naše chyby bez Pánovy moci. Kdybychom si museli vydělat Jeho milosrdenství, byli bychom ztraceni.

Pán říká: „Umyjte se, očistěte se; zbavte zlo svých skutků před Mýma očima.“ (Izajáš 1:16).

A přesto je to něco, co se dosahuje pouze Jeho milosrdenstvím a odpuštěním, protože On je ten, kdo může zbavit hříchu a odstranit naše přestoupení od nás. (Žalmy 65:3; Žalmy 103:12)

Pán nás žádá, abychom prostě pro ostatní udělali to, co pro nás dělá. „Buďte milosrdní, stejně jako váš milosrdný také Otec.“ (Lukáš 6:36)

Naše odpuštění by mělo být stálé a bezpodmínečné, protože nám takto odpouští. Přesto v naší milosti můžeme konfrontovat ostatní se svým zlem, abychom jim pomohli stát se lepšími lidmi, stejně jako nás Pán ve svém milosrdenství konfrontuje se svým zlem, abychom ho mohli překonat a přijmout lásku a milosrdenství, které nabízí.

Abych to shrnul:

Některé křesťanské církve to učí: Pokud věříte, Bůh přehlíží všechny vaše hříchy. Bůh trestá nevěřící, i když se starají, dobří lidé.

Co Bible ve skutečnosti říká (a co učí Nová křesťanská církev): Boží milosrdenství zahrnuje pomoc nám stát se lepšími lidmi. Bůh je ochoten odpustit každému a je více znepokojen tím, jak žijeme, než tím, v co věříme.

Některé odkazy z učení Nové křesťanské církve: Nebeská tajemství 8393, 9443-9454, Pravé křesťanské náboženství 611-614

Používá se svolením Johna Odhnera, autora tohoto velmi užitečného webu: whatthebiblesays.info.

(Odkazy: Nebeská tajemství 1079; Pravé křesťanské náboženství 409)