Bible

 

Matthew 10

Studie

   

1 και προσκαλεσαμενος τους δωδεκα μαθητας αυτου εδωκεν αυτοις εξουσιαν πνευματων ακαθαρτων ωστε εκβαλλειν αυτα και θεραπευειν πασαν νοσον και πασαν μαλακιαν

2 των δε δωδεκα αποστολων τα ονοματα εστιν ταυτα πρωτος σιμων ο λεγομενος πετρος και ανδρεας ο αδελφος αυτου ιακωβος ο του ζεβεδαιου και ιωαννης ο αδελφος αυτου

3 φιλιππος και βαρθολομαιος θωμας και ματθαιος ο τελωνης ιακωβος ο του αλφαιου και λεββαιος ο επικληθεις θαδδαιος

4 σιμων ο κανανιτης και ιουδας ισκαριωτης ο και παραδους αυτον

5 τουτους τους δωδεκα απεστειλεν ο ιησους παραγγειλας αυτοις λεγων εις οδον εθνων μη απελθητε και εις πολιν σαμαρειτων μη εισελθητε

6 πορευεσθε δε μαλλον προς τα προβατα τα απολωλοτα οικου ισραηλ

7 πορευομενοι δε κηρυσσετε λεγοντες οτι ηγγικεν η βασιλεια των ουρανων

8 ασθενουντας θεραπευετε λεπρους καθαριζετε δαιμονια εκβαλλετε δωρεαν ελαβετε δωρεαν δοτε

9 μη κτησησθε χρυσον μηδε αργυρον μηδε χαλκον εις τας ζωνας υμων

10 μη πηραν εις οδον μηδε δυο χιτωνας μηδε υποδηματα μηδε ραβδους αξιος γαρ ο εργατης της τροφης αυτου εστιν

11 εις ην δ αν πολιν η κωμην εισελθητε εξετασατε τις εν αυτη αξιος εστιν κακει μεινατε εως αν εξελθητε

12 εισερχομενοι δε εις την οικιαν ασπασασθε αυτην

13 και εαν μεν η η οικια αξια ελθετω η ειρηνη υμων επ αυτην εαν δε μη η αξια η ειρηνη υμων προς υμας επιστραφητω

14 και ος εαν μη δεξηται υμας μηδε ακουση τους λογους υμων εξερχομενοι της οικιας η της πολεως εκεινης εκτιναξατε τον κονιορτον των ποδων υμων

15 αμην λεγω υμιν ανεκτοτερον εσται γη σοδομων και γομορρων εν ημερα κρισεως η τη πολει εκεινη

16 ιδου εγω αποστελλω υμας ως προβατα εν μεσω λυκων γινεσθε ουν φρονιμοι ως οι οφεις και ακεραιοι ως αι περιστεραι

17 προσεχετε δε απο των ανθρωπων παραδωσουσιν γαρ υμας εις συνεδρια και εν ταις συναγωγαις αυτων μαστιγωσουσιν υμας

18 και επι ηγεμονας δε και βασιλεις αχθησεσθε ενεκεν εμου εις μαρτυριον αυτοις και τοις εθνεσιν

19 οταν δε παραδιδωσιν υμας μη μεριμνησητε πως η τι λαλησητε δοθησεται γαρ υμιν εν εκεινη τη ωρα τι λαλησετε

20 ου γαρ υμεις εστε οι λαλουντες αλλα το πνευμα του πατρος υμων το λαλουν εν υμιν

21 παραδωσει δε αδελφος αδελφον εις θανατον και πατηρ τεκνον και επαναστησονται τεκνα επι γονεις και θανατωσουσιν αυτους

22 και εσεσθε μισουμενοι υπο παντων δια το ονομα μου ο δε υπομεινας εις τελος ουτος σωθησεται

23 οταν δε διωκωσιν υμας εν τη πολει ταυτη φευγετε εις την αλλην αμην γαρ λεγω υμιν ου μη τελεσητε τας πολεις του ισραηλ εως αν ελθη ο υιος του ανθρωπου

24 ουκ εστιν μαθητης υπερ τον διδασκαλον ουδε δουλος υπερ τον κυριον αυτου

25 αρκετον τω μαθητη ινα γενηται ως ο διδασκαλος αυτου και ο δουλος ως ο κυριος αυτου ει τον οικοδεσποτην βεελζεβουλ εκαλεσαν ποσω μαλλον τους οικειακους αυτου

26 μη ουν φοβηθητε αυτους ουδεν γαρ εστιν κεκαλυμμενον ο ουκ αποκαλυφθησεται και κρυπτον ο ου γνωσθησεται

27 ο λεγω υμιν εν τη σκοτια ειπατε εν τω φωτι και ο εις το ους ακουετε κηρυξατε επι των δωματων

28 και μη φοβεισθε απο των αποκτενοντων το σωμα την δε ψυχην μη δυναμενων αποκτειναι φοβηθητε δε μαλλον τον δυναμενον και [την] ψυχην και [το] σωμα απολεσαι εν γεεννη

29 ουχι δυο στρουθια ασσαριου πωλειται και εν εξ αυτων ου πεσειται επι την γην ανευ του πατρος υμων

30 υμων δε και αι τριχες της κεφαλης πασαι ηριθμημεναι εισιν

31 μη ουν φοβηθητε πολλων στρουθιων διαφερετε υμεις

32 πας ουν οστις ομολογησει εν εμοι εμπροσθεν των ανθρωπων ομολογησω καγω εν αυτω εμπροσθεν του πατρος μου του εν ουρανοις

33 οστις δ αν αρνησηται με εμπροσθεν των ανθρωπων αρνησομαι αυτον καγω εμπροσθεν του πατρος μου του εν ουρανοις

34 μη νομισητε οτι ηλθον βαλειν ειρηνην επι την γην ουκ ηλθον βαλειν ειρηνην αλλα μαχαιραν

35 ηλθον γαρ διχασαι ανθρωπον κατα του πατρος αυτου και θυγατερα κατα της μητρος αυτης και νυμφην κατα της πενθερας αυτης

36 και εχθροι του ανθρωπου οι οικειακοι αυτου

37 ο φιλων πατερα η μητερα υπερ εμε ουκ εστιν μου αξιος και ο φιλων υιον η θυγατερα υπερ εμε ουκ εστιν μου αξιος

38 και ος ου λαμβανει τον σταυρον αυτου και ακολουθει οπισω μου ουκ εστιν μου αξιος

39 ο ευρων την ψυχην αυτου απολεσει αυτην και ο απολεσας την ψυχην αυτου ενεκεν εμου ευρησει αυτην

40 ο δεχομενος υμας εμε δεχεται και ο εμε δεχομενος δεχεται τον αποστειλαντα με

41 ο δεχομενος προφητην εις ονομα προφητου μισθον προφητου ληψεται και ο δεχομενος δικαιον εις ονομα δικαιου μισθον δικαιου ληψεται

42 και ος εαν ποτιση ενα των μικρων τουτων ποτηριον ψυχρου μονον εις ονομα μαθητου αμην λεγω υμιν ου μη απολεση τον μισθον αυτου

   

Komentář

 

Pán Ježíš Kristus a jeho apoštoli

Napsal(a) Joe David (strojově přeloženo do čeština)

The Last Supper, an 1896 work by Pascal Dagnan-Bouveret.

Pán Ježíš Kristus a jeho apoštolové

Pán zanechal svým apoštolům pokyny a velké dary. Pokyny jsou uvedeny na několika různých místech, ale dary jsou více rozptýleny, jak ve čtyřech evangeliích, tak v knize Skutků později, jsou dávány, jak je apoštolové potřebovali.

Nejprve o apoštolech... jen pro upřesnění, zde mluvím o „učednících“ jako o všech, kteří je následovali, aby slyšeli Pána, a o „apoštolech“, což znamená dvanáct mužů, které Pán konkrétně naverboval, jak je uvedeno v Matouš 10, Marek 3, a Lukáš 6.

Kdo byli apoštolové? Ze seznamů u Matouše a Marka, které jsou stejné, máme: Šimona (Petra), Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, Ondřeje (Petrův bratr), Filipa, Bartoloměje, Matouše (celník), Tomáše, Jakuba syna z Alfea (stejně jako Matouš, takže jsou také bratři), Tadeáše (také známého jako Libbeus), Šimona Kananejského (také nazývaného Šimon Horlivec) a Jidáše Iškariotského. Bartoloměj je téměř nepochybně jiné jméno pro Nathaniela, viz Jan 1. Seznam v Lukášovi obsahuje dalšího Jidáše, „Jidáše, bratra Jakuba“ a nemá Tadeáše.

Příběhy o tom, jak byli jednotlivě vybráni, se liší, zejména v Janově evangeliu, ale že těchto dvanáct bylo ustanoveno Pánem, je jasné. Zajímavostí je, že – kromě Šimona Kananejského a Jidáše Iškariotského – všichni pocházejí z měst kolem Galilejského moře – a ti dva možná také. Těchto dvanáct má svá jména napsaná na dvanácti základech hradeb svatého města Nový Jeruzalém, v Zjevení Janovo 21:14 ve kterém je také dvanáct bran. Tito muži byli vybráni, aby reprezentovali všechny různé stavy přirozené lidské bytosti, které mohou být vnímavé vůči Pánu. Jsou z Galileje, protože Galilea představuje přirozený stav lidské mysli. Číslo dvanáct ve Slově představuje všechny možné stavy lidstva.

Zde je naznačeno, že všichni lidé, kdekoli, mohou být spaseni nebo znovuzrozeni, pokud budou činit pokání a obrátí se ve svém životě k Pánu. Nikdo není „mimo“ Jeho dosah. Rodíme se přirození, každý je, ale jsme tak utvořeni, že naše mysl může být povznesena k tomu, co je vyšší, nazývané duchovní pro naše pojetí Božské pravdy nebo Nebeské pro naše vnímání Božského dobra. Ale my všichni začínáme v přirozeném stavu a můžeme jít nahoru pouze tím, že budeme naslouchat Pánovu učení v Jeho Slově a následovat Ho, jako to dělali tito apoštolové.

Ne všechny naše přirozené stavy jsou stavy dobra; mohou být sobečtí, panovační a krutí. Ale Pán řekl, že nepřišel „ne spasit spravedlivé, ale volat hříšníky k pokání“. Možná proto povolal Šimona Kananejského a Jidáše. Šimon je málo známý, ale na některých místech ve Slově „Kanaán znamená vnější uctívání bez pravého vnitřního uctívání“. (Vidět Nebeská tajemství 1060). Může s tím Pán pracovat – s vnějším uctíváním, které je vnitřně neplodné? Ano, jako výchozí bod. A dokonce i Jidáš, který tak strašně zradil Pána, jak nám bylo řečeno, činil pokání ze své zrady Pána. (Matouš 27:3-5)

Pánovy pokyny apoštolům

Jsou zde dvě nejobsáhlejší sady pokynů Lukáš 10:1-17 kde je po dvou vysláno sedmdesát učedníků, zjevně do určitého seznamu měst, která Ježíš zamýšlí navštívit, a poté v Matouš 20:1-19 kde je vysláno dvanáct vybraných apoštolů do celého Izraele. Později, jak je zaznamenáno v různých epištolách, jdou apoštolové dále, přes široký kraj.

Základními pokyny bylo kázat, že je blízko nebeské království, že všichni mají být vedeni k pokání ze svých hříchů a že všichni, kdo si přejí, mají být pokřtěni ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Apoštolové si s sebou neměli brát žádné peníze ani oblečení navíc a měli se zcela spoléhat na Pánovu prozřetelnost bez pochyby, že budou vítáni, krmeni a chráněni. Pokud byli vítáni, měli by zůstat a kázat dobrou zprávu o vzkříšeném Pánu a Jeho učení, a pokud nebyli, měli by setřást z nohou prach toho místa a jít na místo, kde byli vítáni. Vidět Matouš 10, 28, Marek 13, 16, Lukáš 9, 10:24.

Pro dvanáctku existuje několik ujištění. Pán jim řekl, aby zůstali v Jeruzalémě, dokud nebude poslán Duch svatý, aby je posílil, a dovnitř Jan 20 kde je shromážděno deset, je řečeno, že na ně dechl a řekl: "Přijměte Ducha svatého." Také ve svém dlouhém rozhovoru s nimi Jan 14, 15, 16) Ujišťuje je, že jeho ukřižování a smrt jsou pro jeho poslání nezbytné a měli by se dokonce radovat, že přichází. Ukazuje jim z Písma, že to vše bylo prorokováno již dávno, (viz Marek 4:34) a že to, co se jim zdá tragédií, je skutečně Jeho oslavení a konec díla, které přišel vykonat. Oni, Jeho dvanáct, jsou ve stejném proudu prozřetelnosti a budou chráněni. "Nebuďte úzkostní," říká jim, "vložím vám do úst, co řeknete, vnesu do vašich vzpomínek události, které budete lidem vyprávět."

Zde je seznam kapitol a veršů v Janovi, kde se takové věci říkají: Jan 14:1-3, 10, 16-18, 26-28, 15:11, 16, 26-27, 16:7, 13-15, 22, 26-27, 33. Nebo si jednoduše přečtěte tři kapitoly a vyberte si své oblíbené.

Je zmíněn úžasný dárek Matouš 10:13, "Ale požehnané jsou vaše oči, že vidí, a požehnané vaše uši, že slyší…“.

V knize Skutků Pán apoštolům názorně ukazuje, že když budou mluvit svým galilejským dialektem, každý posluchač uslyší jejich slova jako svůj vlastní jazyk v uších; ne bláboly, ale Arabům arabština, Řekům řečtina a Římanům latina.

Když Petr začne kázat shromáždění soucitných Židů, mluví jasně a beze strachu a říká, že Ježíš Nazaretský byl Syn Boží a že by ho lidé měli otevřeně uctívat a činit pokání z toho, jak se mohli cítit dříve. Peterův rozhovor Skutky apoštolů 3 a 4 je odvážný a silný. Už žádné schovávání se za zamčenými dveřmi.

Raná historie křesťanské církve ukazuje, jak dobře to všechno fungovalo. Víš co? Apoštolové kázali národům na Blízkém východě před 2000 lety a jejich kázání je stejně aktuální dnes jako tehdy: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ Být po ruce nemá nic společného s datem nebo stavem politických dějin ve světě, má to co do činění s vnitřkem vaší mysli. Pán je vám nyní stejně blízko jako tehdy a nikdy se neodvrací, i když bychom se od něj mohli odvrátit. Pamatujte, že řekl: „hle, stojím u dveří a klepu, a pokud někdo uslyší a otevře dveře, hned vejde.“ To se nezměnilo a nikdy nezmění, ale nechává nás na svobodě ignorovat Jeho klepání, pokud si to přejeme. Musíme se rozhodnout, ale On je vždy připraven, pokud se rozhodneme otevřít dveře.