Bible

 

Micheáš 1

Studie

1 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Micheášovi Moraštickému za dnů Jotama, Achasa a Ezechiáše králů Judských, kteréž u vidění slyšel o Samaří a Jeruzalému.

2 Slyšte všickni lidé napořád, pozoruj země, i což na ní jest, a nechť jest Panovník Hospodin proti vám svědkem, Panovník z chrámu svatosti své.

3 Nebo aj, Hospodin vyjde z místa svého, a sstoupě, šlapati bude po vysokostech země.

4 I budou se rozplývati hory pod ním, a údolé se roztrhovati, tak jako vosk od ohně, a jako vody mající spád dolů,

5 A to všecko pro Jákobovo zpronevěření, a pro hříchy domu Izraelského. Kdo jest příčina zpronevěření Jákobova? Zdali ne Samaří? A kdo výsostí Judských: Zdali ne Jeruzalém?

6 Protož obrátím Samaří v hromadu rumu, k štípení vinic, a svalím do údolí kamení její, i základy její odkryji.

7 A všecky rytiny její ztlučeny budou, i všickni darové její ohněm spáleni, a všecky modly její obrátím v pustinu. Nebo ze mzdy nevěstčí toho nashromáždila, protož se zase ke mzdě nevěstčí to navrátí.

8 Nad čímž kvíliti a naříkati budu, chodě svlečený a nahý, vydám se v naříkání jako drakové, a v kvílení jako mladé sovy,

9 Proto že zneduživěla od ran svých, a že přišlo to až k Judovi, dosáhlo až k bráně lidu mého, až do Jeruzaléma.

10 Neoznamujtež v Gát, aniž hned plačte; v domě Ofra v prachu se válej.

11 Ty, kteráž bydlíš v Safir, zajdi, obnaženou majíc hanbu. Nevyjdeť ta, kteráž bydlí v Zaanan pro kvílení v Betezel, od vás maje živnost svou.

12 Bude, pravím, bolestiti pro dobré věci obyvatelkyně Marót, proto že sstoupí zlé od Hospodina až do brány Jeruzalémské.

13 Zapřáhni do vozu rychlé koně, obyvatelkyně Lachis, kteráž jsi původ hřícha dceři Sionské; nebo v tobě nalezena jsou přestoupení Izraelova.

14 Protož pošleš dary své s Morešet v Gát; domové Achzib zklamají krále Izraelské.

15 Ó obyvatelkyně Maresa, i toběť tudíž přivedu dědice; až do Adulam přijde, k slávě Izraelské.

16 Učiniž sobě lysinu, a ohol se pro syny rozkoší svých; rozšiř lysinu svou jako orlice, nebo stěhují se od tebe.

Ze Swedenborgových děl

 

O Písmu svatém # 35

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 118  
  

35. V Nauce o Pánu (č. O Pánu 28) jsem ukázal, že proroci Starého Zákona představovali Pána ve vztahu ke Slovu a byli tak obrazem učení církve ze Slova: proto je nazývali jako „syny člověka”. Z toho plyne, že prostřednictvím všeho, co trpěli a snášeli, představovali násilí páchané Židy na doslovném smyslu Slova. Tak:

proroku Izaiášovi bylo nařízeno složit žíni ze svých beder, zout obuv ze svých nohou a chodit nahý a bosý po tři roky. (Izajáš 20:2-3)

A podobně:

prorok Ezechiel dostal příkaz oholit břitvou svou hlavu i bradu, třetinu spálit ohněm uprostřed města, okolo druhé třetiny posekat mečem, poslední třetinu rozptýlit ve větru: něco málo z toho zavázat do křídel svých, a i z těch ještě vzít a uvrhnout doprostřed ohně a spálit je. (Ezechiel 5:1-4)

Jelikož „proroci” představovali Slovo a předznamenávali tak učení církve ze Slova, jak bylo řečeno výše, a protože hlava znamená moudrost ze Slova, tedy vlasy a vousy znamenají poslední stupeň pravdy. Tento jejich význam je také důvodem, proč oholit se nebo být viděn s lysinou znamenalo veliký zármutek nebo také velkou hanbu. Z tohoto a žádného jiného důvodu si prorok oholil vlasy na hlavě a vousy, aby tak mohl znázornit stav židovské církve vzhledem ke Slovu. Z tohoto a žádného jiného důvodu čtyřicet a dvě děti, které se Elíšovi posmívaly jako lysému, roztrhaly medvědice (2. Král 2:23, 2), neboť jak již bylo řečeno, prorok představoval Slovo a lysost označovala Slovo bez jeho posledního smyslu. V jedné z dalších kapitol (č. 49) uvidíme, že nazareové představovali Pána vzhledem ke Slovu v jeho poslední mezi: proto pro ně platil příkaz, aby si nechali vlasy růst a nestříhali ani jediný z nich. Navíc výraz nazareus v hebrejském jazyce označuje vlasy na hlavě.

Kněžím bylo přikázáno, aby si na hlavě nedělali lysiny. (3. Mojž 21:10)

Totéž bylo přikázáno pro hlavu domácnosti (3. Mojž 21:5). Proto také pro ně holohlavost znamenala velkou hanbu, jak vysvítá z následujících pasáží:

„Na všech hlavách jeho bude lysina, a každá brada oholena bude” (Izajáš 15:2: Jeremiáše 48:37)

„Na všeliké tváři bude stud, a na všech hlavách jejich lysina.” (Ezechiel 7:18)

„Každá hlava oblezla, a každé rameno odříno jest.” (Ezechiel 29:18)

„Způsobím to, že bude na každých bedrách žíně, a na každé hlavě lysina.” (Ámos 8:10)

„Učiniž sobě lysinu, a ohol se pro syny rozkoší svých: rozšiř lysinu svou jako orlice, nebo stěhují se od tebe.” (Micheáš 1:16)

Učinit sobě lysinu a rozšířit ji zde znamená falšovat pravdu Slova v jeho poslední mezi: neboť je-li tato zfalšována (což způsobili Židé), je celé Slovo zničeno. Poslední stupně Slova jsou totiž jeho podstavci a oporami: každé jednotlivé slovo je skutečným podstavcem a oporou nebeských a duchovních pravd Slova Božího. Protože vlasy označují pravdu v posledních mezích, jeví se v duchovním světě ti, kdo pohrdají Slovem a falšují jeho doslovný smysl, jako lysí: zatímco ti, kteří je mají v úctě a milují, mají bohaté vlasy. O tomto námětu viz dále (č. 49).

  
/ 118  
  

Many thanks to Lenka Valešová for her permission to use her translation on this site.