Bible

 

Matouš 27

Studie

   

1 A když bylo ráno, vešli v radu všickni přední kněží a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali.

2 I svázavše jej, vedli, a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu.

3 Tedy vida Jidáš, zrádce jeho, že by odsouzen byl, želeje toho, navrátil zase třidceti stříbrných předním kněžím a starším,

4 Řka: Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak řekli: Co nám do toho? Ty viz.

5 A on povrh ty stříbrné v chrámě, odšel pryč, a odšed, oběsil se.

6 A přední kněží vzavše peníze, řekli: Neslušíť jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest.

7 A poradivše se, koupili za ně pole to hrnčířovo, ku pohřebu poutníků.

8 Protož nazváno jest pole to pole krve, až do dnešního dne.

9 A tehdy naplnilo se povědění skrze Jeremiáše proroka řkoucího: A vzali třidceti stříbrných, mzdu ceněného, kterýž šacován byl od synů Izraelských,

10 A dali je za pole hrnčířovo, jakož mi ustanovil Pán.

11 Ježíš pak stál před vladařem. A otázal se ho vladař, řka: Ty-li jsi ten král Židovský? Řekl jemu Ježíš: Ty pravíš.

12 A když na něj přední kněží a starší žalovali, nic neodpověděl.

13 Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké věci proti tobě svědčí?

14 Ale on neodpověděl jemu k žádnému slovu, takže se vladař tomu velmi divil.

15 Měl pak obyčej vladař v svátek propustiti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli.

16 I měli v ten čas vězně jednoho znamenitého, kterýž sloul Barabbáš.

17 Protož když se lidé sešli, řekl: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabbáše-li, čili Ježíše, jenž slove Kristus?

18 Neboť věděl, že jej z závisti vydali.

19 A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho.

20 Ale přední kněží a starší navedli lid, aby prosili za Barabbáše, Ježíše pak aby zahubili.

21 I odpověděv vladař, řekl jim: Kterého chcete ze dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabbáše.

22 Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, jenž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď.

23 Vladař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více volali, řkouce: Ukřižován buď.

24 A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem já od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte.

25 A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše syny.

26 Tedy propustil jim Barabbáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován.

27 Tedy žoldnéři hejtmanovi, vzavše Ježíše do radného domu, shromáždili k němu všecku svou rotu.

28 A svlékše jej, přiodíli ho pláštěm brunátným.

29 A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský.

30 A plijíce na něho, brali třtinu a bili jej v hlavu.

31 A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován.

32 A vyšedše, nalezli člověka Cyrenenského, jménem Šimona. Toho přinutili, aby nesl kříž jeho.

33 I přišedše na místo, kteréž slove Golgata, to jest popravné místo,

34 Dali mu píti octa, smíšeného se žlučí. A okusiv ho, nechtěl píti.

35 Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, aby se naplnilo povědění proroka, řkoucího: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los.

36 A sedíce, ostříhali ho tu.

37 I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský.

38 I ukřižováni jsou s ním dva lotři, jeden na pravici a druhý na levici.

39 Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali mu se, ukřivujíce hlav svých,

40 A říkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám Boží a ve třech dnech jej zase vzděláváš, pomoziž sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sestupiž s kříže.

41 Tak podobně i přední kněží posmívajíce se s zákoníky a staršími, pravili:

42 Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Židovský, nechať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu.

43 Doufalť v Boha, nechať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem.

44 Takž také i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu.

45 Od šesté pak hodiny tma se stala po vší té zemi až do hodiny deváté.

46 A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?

47 A někteří z těch, jenž tu stáli, slyšíce, pravili, že Eliáše volá tento.

48 A hned jeden z nich běžev, vzal houbu, naplnil ji octem a vloživ na tresť, dával jemu píti.

49 Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil.

50 Ježíš pak opět volaje hlasem velikým, vypustil duši.

51 A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla a skálé se pukalo,

52 A hrobové se otvírali, a mnohá těla zesnulých svatých vstala jsou.

53 A vyšedše z hrobů, po vzkříšení jeho přišli do svatého města a ukázali se mnohým.

54 Tedy centurio a ti, kteříž s ním byli, ostříhajíce Ježíše, vidouce zemětřesení a to, co se dálo, báli se velmi, řkouce: Jistě Syn Boží byl tento.

55 Byly také tu ženy mnohé, zdaleka se dívajíce, kteréž byly přišly za Ježíšem od Galilee, posluhujíce jemu,

56 Mezi nimiž byla Maria Magdaléna a Maria, matka Jakubova a Jozesova, a matka synů Zebedeových.

57 A když byl večer, přišel jeden člověk bohatý od Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův.

58 Ten přistoupil ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo.

59 A vzav tělo Ježíšovo Jozef, obvinul je v plátno čisté,

60 A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel.

61 A byla tu Maria Magdaléna a druhá Maria, sedíce naproti hrobu.

62 Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží a farizeové ku Pilátovi,

63 Řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu.

64 Rozkažiž tedy ostříhati hrobu až do třetího dne, ať by snad učedlníci jeho, přijdouce v noci, neukradli ho, a řekli by lidu: Vstalť jest z mrtvých. I budeť poslední blud horší nežli první.

65 Řekl jim Pilát: Máte stráž; jděte, ostříhejte, jakž víte.

66 A oni šedše, osadili hrob strážnými, zapečetivše kámen.

   

Komentář

 

Závoj byl roztrhán na dvě části

Napsal(a) New Christian Bible Study Staff (strojově přeloženo do čeština)

Photo by Rezha-fahlevi from Pexels

Když Ježíš zemřel na kříži, došlo k zemětřesení. Skály byly rozděleny. Setník a jeho vojáci, kteří prováděli rozkazy ukřižování, se báli.

V srdci chrámu, ve „svatyni svatých“, v samém srdci Jeruzaléma, se roztrhl posvátný závoj shora dolů.

Závoj „rent in twain“ ...

Závoje ve svatostánku a později v chrámu byly důležité. Jsou popsány velmi podrobně v Exodu a v 1. Královské. v Nebeská tajemství 2576„Říká se, že„ racionální pravdy jsou jakýmsi závojem nebo oděvem do duchovních pravd… Závoj představoval nejbližší a nejvznešenější zjev racionálního dobra a pravdy…

A teď, když Ježíš umírá na kříži, se závoj slzí. Co to znamená?

Takto Swedenborg popisuje symboliku tohoto:

„... že jakmile byly všechny zjevy rozptýleny, Pán vstoupil do samotného božského a zároveň otevřel prostředek přístupu k samotnému božskému prostřednictvím svého člověka, který se stal božským.“ (Nebeská tajemství 2576)

Přemýšlejte o čtyřech duchovních událostech na předměstí:

1) Vytvoření fyzického vesmíru. (Aktuální nejlepší odhad: před 13,8 miliardami let). Geneze 1:1-10

2) Začátek života. (Na Zemi před 3,5 až 4,5 miliardami let.) Geneze 1:11-25

3) Počátek duchovně vědomých lidských bytostí. (Rozumný odhad: před 100 000 lety). Geneze 1:26-31

4) Vtělení a vzkříšení Pána Boha Ježíše Krista (před 2000 lety).

Boží láska a moudrost proudila do vesmíru po dlouhou dobu. Tam, kde můžete očekávat entropii, místo toho vidíme vesmír, který zřejmě upřednostňuje život a inteligenci. Pomyslete na to, jaký to musel být okamžik naplnění, když Bůh mohl po tom všem výlevu říci, že lidské mysli na něj nyní reagovaly.

Ale schopnost volné odezvy má tragédii, protože se můžeme také rozhodnout nereagovat a jít opačnou cestou.

Když jsme se my lidé stávali „sofistikovanějšími“, Bůh k nám používal nové kanály, zejména proroky a duchovní vůdce, a později psané slovo. A v těchto kanálech již od nejranějších dob existují proroctví, že Pán jednoho dne přijde na svět v lidské podobě.

Proč to musel udělat? Musel předvídat, že lidé budou potřebovat tuto lidskou úroveň spojení, aby existovalo dostatek dobra a pravdy, abychom mohli činit rozhodnutí, která nás otevírají spáse.

Vraťme se k popisu Swedenborg:

„... jakmile byla všechna zjevení rozptýlena, vstoupil Pán do samotného Božského ...“

Po celý Pánův život na zemi se zdálo, že je to člověk jako my. Měl lidské tělo. Mohl být unavený a hladový. Mohl být v pokušení (i když na rozdíl od nás vždy vyhrál). V jeho duchovním životě byly chvíle, kdy živě cítil vzhled svého člověka odděleného od své božské podstaty. Jindy se tento vzhled ztenčil a jeho božství cítil silněji. Když vyrůstal a byl pokřtěn a zahájil svou službu, musel si stále více a více plně uvědomovat, co se v něm děje - oslavu jeho lidské části. Se smrtí jeho těla na kříži už tělesná lidskost nestála v cestě. Ten vzhled byl rozptýlen. Bylo plně vytvořeno nové spojení mezi božským a lidským.

A pak je tu druhá část tvrzení Swedenborga:

„současně otevřel způsob přístupu k samotnému božskému prostřednictvím svého člověka, který byl učinen božským.“

Závoj byl roztrhaný. Staré náboženství, které postavilo rituál nad skutečné dobro a kde byl Bůh neviditelný, oddělené od lidského poznání závojem - bylo roztrháno. Nové světlo se mohlo dostat k lidem prostřednictvím nového učení Páně. Mohli bychom reagovat na Boha, který ve svém Božském člověku nyní dokážeme hlouběji porozumět, přiblížit se a milovat.