'Wilderness' signifies something with little life in it, as described in the internal sense in Luke 1:80 'Wilderness' signifies somewhere there is no good because there is no truth. 'Wilderness,' as in Jeremiah 23:10, signifies the Word when it is adulterated.

(Odkazy: Arcana Coelestia 1927; Jeremiah 10, 23)

570. Jelikož pekelný oheň představuje lásku k sobě a ke světu, představuje také všechny žádosti těchto lásek, protože žádost je láska ve svém šíření - neboť co člověk miluje, toho se neustále dožaduje a to jej těší. Člověk totiž pociťuje radost, když dostane, co miluje nebo po čem touží; to je jediný zdroj radosti lidského srdce. Pekelný oheň je tedy žádost a potěšení vyvěrající z těchto dvou lásek jako ze svých zdrojů. Těmito zly je pohrdání druhými, zášť a nepřátelství vůči těm, kteří člověku nejsou nakloněni, závist, nenávist a pomstychtivost, a z nich pocházející zuřivost a krutost. Ve vztahu k Božství to je popírání posvátných hodnot církve, jež vede k opovrhování jimi, vysmívání se jim a jejich hanobení. Po smrti, když se člověk stane duchem, se tato zla promění v zuřivost a nenávist k těmto hodnotám (viz výše odst. 562).

Jelikož tato zla neustále vydechují zhoubu a smrt pro ty, které takový člověk pokládá za své nepřátele a k nimž plane nenávistí a pomstychtivostí, radostí jeho života je vůle ničit a zabíjet, a když toho nemůže dosáhnout, tedy aspoň ubližovat, škodit a zuřivě řádit.

To je význam ohně v těch místech Slova, kde se pojednává o zlu a peklech. Doložím to tím, že uvedu několik míst:

Všichni jsou to rouhači a zlovolníci, bludně mluví každá ústa. … Avšak jejich svévole hoří jako oheň, požírá bodláčí a křoví, zapaluje houštiny lesa a kouř se vířivě vznáší. … a lid se stal potravou ohně; nikdo nemá soucit ani s bratrem. (Izajáš 9:17, 18) [Izajáš 9:16-18]

Způsobím, že budou na nebi i na zemi divné úkazy: krev a oheň a sloupy dýmu. Slunce se zastře tmou. (Jóel 3:3, 4)

Země se stane hořící smolou. Nevyhasne v noci ani ve dne, kouř z ní bude stoupat věčně. (Izajáš 34:9-10)

Hle, přichází ten den hořící jako pec; a všichni opovážlivci i všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništěm. A ten přicházející den je sežehne. (Malachiáš 4:1)

Babylón se stal doupětem démonů; … a budou volat, až uvidí dým toho hořícího města. … Na věky věků vystupuje dým. (Zjevení Janovo 18:2, 18; 19:3)

Otevřela jícen propasti a vyvalil se dým jako z obrovské pece, a tím dýmem se zatmělo slunce i všechno ovzduší. (Zjevení Janovo 9:2)

Z jejich tlam šel oheň, dým a síra. Ohněm, dýmem a sírou … usmrtili třetinu lidí. (Zjevení Janovo 9:17-18)

Kdo kleká před šelmou … bude pít víno Božího rozhorlení, které Bůh nalévá neředěné do číše svého hněvu; a bude mučen ohněm a sírou (Zjevení Janovo 14:9-10)

Čtvrtý anděl vylil svou nádobu na slunce: a byla mu dána moc spalovat lidi svou výhní. Lidé hynuli nesmírným žárem. (Zjevení Janovo 16:8-9)

Byli uvrženi do ohnivého jezera hořícího sírou. (Zjevení Janovo 19:20; 20:14-15; 21:8)

Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. (Matouš 3:10; Lukáš 3:9)

Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece. (Matouš 13:41-42, 50)

Král řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!‘ (Matouš 25:41)

Budou uvrženi do ohně věčného, … do pekelného ohně, kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. (Matouš 18:8-9; Marek 9:43-49)

Boháč v pekle pravil Abrahamovi, že se trápí v plameni. (Lukáš 16:24)

Na těchto a mnoha dalších místech se ohněm míní žádost lásky k sobě a ke světu a kouřem z něj klam ze zla.