'Wilderness' signifies something with little life in it, as described in the internal sense in Luke 1:80 'Wilderness' signifies somewhere there is no good because there is no truth. 'Wilderness,' as in Jeremiah 23:10, signifies the Word when it is adulterated.

(Odkazy: Arcana Coelestia 1927; Jeremiah 10, 23)

588. O Pánu je řečeno, že lituje a trápí se ve svém srdci (cítí bolest), protože tyto pocity prožívá člověk, když je vůči někomu milosrdný. Podle tohoto vnějšího dojmu se mluví o Boží lítosti a trápení se, jako v mnoha pasážích Bible. Co je ve skutečnosti milosrdenství Boží, nemůže nikdo vědět, protože schopnost pochopit to naprosto přesahuje možnosti člověka. Co je milosrdenství neboli slitování člověka, to ví každý - je to pociťování lítosti a soucitu vůči někomu. Jestliže si nevytvoříme představu o tom, co je milosrdenství na základě vlastních zkušeností a vlastních pocitů, nemůžeme mu porozumět a nemůžeme se o něm nic dozvědět. Proto jsou často při popisu Hospodina a Jeho vlastností použity pro názornost lidské vlastnosti.

O Hospodinu, čili o Pánu, je např. řečeno, že trestá, uvádí do pokušení, ničí, zlobí se. Ve skutečnosti však Pán nikdy netrestá, neuvádí do pokušení, nikoho a nic neničí a na nikoho se nezlobí. Protože jsou Mu přisuzovány tyto lidské vlastnosti, jsou Mu připisovány i lítost a zármutek. Jedna předpokládaná vlastnost nebo pocit souvisí s další předpokládanou vlastností nebo pocitem, což je patrné z následujících úryvků z Bible.

II. Např. u Ezechiela 5:13 čteme:

„Pak pomine můj hněv, zanechám své zloby proti nim a pocítím lítost.“ (Český studijní překlad)

Protože se zde mluví o hněvu a zlobě Pána, mluví se i o Jeho lítosti.

U Zachariáše 8:14-15 se píše:

„Jako jsem pojal úmysl naložit s vámi zle, když mě vaši otcové rozlítili, praví Hospodin zástupů, a nelitoval jsem toho, teď naopak mám v úmyslu obdařit v těchto dnech Jeruzalém a judský dům dobrem.“

Píše se zde, že Hospodin měl v úmyslu naložit s někým zle, přestože Hospodin nikdy nemá v úmyslu činit zlo, ale jen dobro všem a každému. V 2. Mojžíšově 32:12, 14 Mojžíš prosí Hospodina o shovívavost:

„Upusť od svého planoucího hněvu. Dej se pohnout k lítosti nad zlem, jež proti svému lidu zamýšlíš… A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid.“

Zde je Hospodinu připisován zlý úmysl a nakonec i lítost.

V Jonášovi 3:9 říká král města Ninive:

„Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme.“

I zde je zmíněna Hospodinova lítost, protože je zmíněn Hospodinův hněv.

III. U Ozeáše 11:8, 9 se píše:

„Mé vlastní srdce se proti mně vzepřelo, jsem pohnut hlubokou lítostí. Nedám průchod svému planoucímu hněvu,…“

Tady je zmíněno srdce - podobně jako je v Genesis 6;6 řečeno, že Hospodin se trápil ve svém srdci. Lítost zde vyjadřuje velké milosrdenství.

I u Joela 2:13 lítost evidentně představuje milosrdenství:

„… navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem.“

Dále u Jeremiáše 26:3:

„Snad uslyší a odvrátí se každý od své zlé cesty a já budu litovat toho, že jsem s nimi chtěl zle naložit za jejich zlé skutky.“

Litovat zla tady znamená být milosrdný.

U Jeremiáše 18:8 čteme:

„Odvrátí-li se onen pronárod od zla, jež páchal a proti němuž jsem mluvil, budu litovat toho, že jsem zamýšlel způsobit mu něco zlého.“

Zde litovat znamená být milosrdný za předpokladu, že se uvedený pronárod obrátí. Je to totiž člověk, který od sebe odvrací Boží milosrdenství, zatímco Pán se od člověka neodvrací nikdy.