Bible

 

Jóel 2

Studie

   

1 Trubte trubou na Sionu, a křičte na hoře svaté mé, nechť se třesou všickni obyvatelé této země, nebo přichází den Hospodinův, nebo blízký jest,

2 Den temnosti a mračna, Den oblaku a mrákoty, jako záře jitřní rozprostřená po horách: Lid mnohý a silný, jemuž rovného nebylo od věků, aniž po něm kdy bude až do let národů i pronárodů.

3 Před tváří jeho oheň zžírati bude, a za ním plamen plápolati; Před ním země tato jako zahrada Eden, ale po něm bude poušť přehrozná, a aniž bude, což by ušlo Před ním.

4 Způsob jeho bude jako způsob koní, a jako jízdní, tak poběhnou.

5 Jako s hřmotem vozů po vrších hor skákati budou, jako hluk plamene ohně zžírajícího strniště, jako lid silný zšikovaný k bitvě.

6 Tváři jeho děsiti se budou lidé, všecky tváře zčernají jako hrnec.

7 Jako rekové poběhnou, jako muži váleční vstoupí na zed, a jeden každý cestou svou půjde, aniž se uchýlí z stezek svých.

8 Jeden druhého nebude tlačiti, každý silnicí svou půjde, a byť i na meč upadli, nebudou raněni.

9 Po městě těkati budou, po zdech běhati, na domy vstupovati, a okny polezou jako zloděj.

10 Před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí blesk svůj.

11 Hospodin pak sám vydá hlas svůj před vojskem svým, proto že velmi veliký bude tábor jeho, proto že silný ten, kdož vykoná slovo jeho. (Nebo veliký bude den Hospodinův a hrozný náramně), i kdož jej bude moci snésti?

12 A protož ještě nyní dí Hospodin: Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením.

13 A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého.

14 Kdo , neobrátí-li se a nebude-li želeti, a nezůstaví-li po něm požehnání, oběti suché a mokré Hospodinu Bohu vašemu.

15 Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění.

16 Shromažďte lid, posvěťte shromáždění, shromažďte starce, shromažďte maličké i ty, jenž prsí požívají; nechť vyjde ženich z pokojíka svého a nevěsta z schrany své.

17 Kněží, služebníci Hospodinovi, ať plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění, tak aby nad nimi panovati měli pohané. Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich?

18 I bude horlivou milostí zažžen Hospodin k zemi své, a slituje se nad lidem svým.

19 A ohlásí se Hospodin, a řekne lidu svému: Aj, já pošli vám obilé, mest a olej, i budete jím nasyceni, aniž vás vydám více v pohanění mezi pohany.

20 Nebo půlnoční vojsko vzdálím od vás, a zaženu je do země vyprahlé a pusté, přední houf jeho k moři východnímu, konec pak jeho k moři nejdalšímu; i vzejde z něho smrad a puch, jakžkoli sobě mocně počíná.

21 Neboj se země, plésej a vesel se; neboť mocně dělati bude Hospodin dílo své.

22 Nebojtež se zvířátka polí mých; neboť se zotaví pastviska na poušti, a stromoví přinese ovoce své, fík i vinný kmen vydadí moc svou.

23 I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas.

24 I budou naplněny stodoly obilím, a oplývati budou presové mstem a olejem.

25 A tak nahradím vám léta, kteráž sežraly kobylky, brouci, chroustové a housenky, vojsko mé veliké, kteréž jsem posílal na vás.

26 Budete zajisté míti co jísti, a nasyceni jsouce, chváliti budete jméno Hospodina Boha svého, kterýž učinil s vámi divné věci, aniž zahanben bude lid můj na věky.

27 A poznáte, že já jsem u prostřed Izraele, a že já Hospodin jsem Bohem vaším, a že není žádného jiného; neboť nebude zahanben lid můj na věky.

28 I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké tělo, a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši vidění vídati budou.

29 Nýbrž i na služebníky a na služebnice v těch dnech vyleji Ducha svého,

30 A ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy dymové.

31 Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný,

32 A však stane se, že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo, vysvobozen bude; nebo na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození, jakož pověděl Hospodin, totiž v ostatcích, kterýchž povolá Hospodin.

   

Ze Swedenborgových děl

 

O Pánu # 14

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 65  
  

14. Pán přišel na svět, aby vše v nebi, a odtud i na zemi, uvedl v řád. Stalo se tak skrze boje proti peklům, která tehdy napadala všechny lidi, kteří přicházeli na svět a odcházeli ze světa. Pán se tak stal spravedlností a zachránil lidi, kteří by jinak zachráněni být nemohli. To vše je předpovězeno na mnoha místech u proroků, z nichž uvedeme jen několik. U Izajáše:

Kdo to přichází z Edómu, kdo v rouchu rudém jde z Bosry? Kdo je ten v úboru velebném, kráčející ve Své velké síle? „Já jsem, který mluvím ve spravedlnosti, mocný ke spasení.” Proč je Tvůj úbor krvavě zbarven a Tvé roucho jako toho, jenž v lisu šlape? „Sám jsem šlapal v lisovací kádi a nikdo z lidí se Mnou nebyl. Rozhněván jsem po nich šlapal, rozšlapal jsem je v Svém rozhořčení, proto vítězství nad nimi Mi roucho postříkalo. Neboť den pomsty v srdci Mém a léto pro Mé vykoupené nastalo. K vítězství Mi domopomhla vlastní paže, k zemi nechal jsem padnout jejich vítězství.” Prohlásil: „Vždyť oni jsou Můj lid, synové; proto stal se jim spasitelem, Svou láskou a shovívavostí je vykupoval. (Izajáš 63:1-9)

To se týká Pánových bojů s pekly. Velebným a rudým rouchem je myšleno Slovo, na němž židovský lid páchal násilí. Vlastní boj proti peklům a vítězství nad nimi jsou popsány tím, že On je ve Svém hněvu a rozhořčení pošlapal. Že bojoval sám a ze Své vlastní síly, popisuje se slovy: nikdo z lidí se Mnou nebyl, k vítězství Mi dopomohla vlastní paže, k zemi nechal jsem padnout jejich vítězství. Že je tím spasil a vykoupil, popisuje se tím, že se jim stal spasitelem, Svou láskou a shovívavostí je vykupoval. Že to bylo příčinou Jeho příchodu, popisují slova: den pomsty v srdci Mém a léto pro Mé vykoupené nastalo.

Znovu u Izajáše:

Viděl, že není nikoho, užasl, že není žádného prostředníka. Proto zachránila Ho Jeho paže, podepřela Ho Jeho spravedlnost. Proto oděl se spravedlností jako pancířem, na hlavě přilbu spásy, oděl se rouchem pomsty, jako pláštěm zahalil se rozhorlením: tehdy přišel vykupitel Sióna. (Izajáš 59:16-17, 20)

I zde se pojednává o Pánových bojích s pekly, když byl ve světě. Že s nimi bojoval pouze ze Své vlastní síly, rozumí se výrokem: užasl, že není žádného prostředníka. Proto zachránila Ho Jeho paže. Že se tak stal spravedlností, rozumí se slovy: podepřela Ho Jeho spravedlnost. Proto oděl se spravedlností jako pancířem, Že tak přinesl vykoupení, rozumí se prohlášením: tehdy přišel vykupitel Sióna.

U Jeremiáše:

Jsou naplněni děsem, jejich silní jsou rozdrceni, dali se na úprk, ani se neohlédnou. Onen den bude dnem pomsty pro Panovníka Hospodina zástupů, vykoná pomstu na Svých protivnících. Meč bude požírat, nasytí se. (Jeremiáše 46:5, 10)

Pánovy boje s pekly a Jeho vítězství nad nimi popisují slova: Jsou naplněni děsem, jejich silní jsou rozdrceni, dali se na úprk, ani se neohlédnou. Jejich silní a protivníci jsou pekla, jejichž všichni obyvatelé nenávidí Pána. Jeho příchod na svět za tímto účelem je popsán jako: den pomsty pro Panovníka Hospodina zástupů, vykoná pomstu na Svých protivnících.

U Jeremiáše:

Padnou mládenci na prostranstvích a všichni bojovníci v onen den zajdou. (Jeremiáše 49:26)

U Jóela:

Sám Hospodin dá povel Svému vojsku. Hospodinův den je veliký a přehrozný! Kdo mu odolá? (Jóel 2:11)

U Sofoniáše:

V den Hospodinova obětního hodu navštívím velmože i královské syny, všechny ty, kdo si oblékají cizokrajný šat. Onen den bude dnem tísně, dnem polnice a válečného ryku. (Sofonjáš 1:8, 15-16)

U Zacharjáše:

Hospodin vytáhne a bude bojovat proti oněm národům, jako bojoval kdysi v den bitvy. V onen den stanou Jeho nohy na hoře Olivové, ležící naproti Jeruzaléma. Vy pak budete utíkat do údolí Mých hor. V onen den nebude světlo ani jas. Hospodin bude Králem nad celou zemí; v onen den bude Hospodin jediný a jeho jméno jediné. (Zacharjáše 14:3-6, 9)

I na těchto místech se pojednává o Pánových bojích. Oním dnem se rozumí Jeho příchod. Olivová hora, ležící naproti Jeruzaléma, byla místem, kde se Pán obyčejně zdržoval - viz Marek 13:3; 14:26 Lukáše 21:37; 22:39; Jan 8:1 a jinde.

U Davida:

Ovinuly Mě provazy smrti, provazy podsvětí se kolem Mne stáhly, dostihly Mě léčky smrti. Proto vyslal Své šípy a množstvím blesků je uvedl v zmatek. Budu stíhat nepřátele, dopadnu je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám. Rozdrtím je, že už nepovstanou. Opášeš Mě statečností k boji, obrátíš Mé nepřátele na útěk. Roztluču je, budou jako prach ve větru, smetu je jak bláto z ulic. (Žalmy 18:5, 15, 38-41, 43)

Provazy a léčky smrti, které Jej ovinuly a dostihly, označují pokušení, jež jako pocházející z pekla se nazývají také provazy podsvětí. Tato slova i celý zbytek tohoto žalmu pojednávají o Pánových bojích a vítězstvích. Proto se také praví: „Vůdcem národů jsi Mě ustanovil, sloužit Mi bude i lid, který jsem neznal.” (Žalmy 18:44).

Znovu u Davida:

Boky si opásej, Mocný! Máš ostré šípy, národy padnou Ti k nohám, zasáhneš srdce nepřátel, králi! Tvůj trůn bude stát věčně a navždy. Miloval jsi spravedlnost, proto Tě pomazal Bůh. (Žalmy 45:4, 6-8)

I tato slova pojednávají o bojích s pekly a o jejich podrobení, neboť celý tento žalm pojednává o Pánu, tedy o Jeho bojích, o Jeho oslavení a o tom, že spasí Své věrné.

Žene se před Ním oheň, kolkolem sežehne Jeho protivníky. Země to uvidí a bude se děsit, hory se jako vosk roztaví před Pánem veškeré země. Nebesa ohlásí Jeho spravedlnost a všechny národy uvidí Jeho slávu. (Žalmy 97:3-6)

I v tomto žalmu se pojednává o Pánu a obdobných věcech, jak bylo uvedeno výše.

Výrok Hospodinův mému Pánu: „Zasedni po Mé pravici, dokud Ti nepoložím Tvé nepřátele za podnoží k nohám. Panuj uprostřed Svých nepřátel! Panovník po pravici Tvé rozdrtil v den hněvu Svého krále. Naplnil mrtvolami, rozdrtil hlavu mnohých zemí. (Žalmy 110:1 do konce)

Že to bylo řečeno o Pánu, je zřejmé z Jeho vlastních slov u Matouš 22:44; Marek 12:36 a Lukáše 20:42. sedět po pravici znamená všemohoucnost; nepřátelé označují pekla; králové ty, již jsou v klamu zla; položit je za podnoží k nohám, rozdrtit je v den hněvu a naplnit mrtvolami - to vše označuje porážku jejich moci, a rozdrtit hlavu mnohých zemí znamená zničit všechny.

Jelikož Pán porazil pekla sám bez pomoci jakéhokoliv anděla, nazývá se Bohatýr a Bojovník (Izajáš 42:13), Král slávy, Hospodin mocný, Bohatýr války (Žalmy 24:8, 10), Udatný Jákobův (Žalmy 132:2) a na mnoha místech Hospodin zástupů, tedy Hospodin válečného vojska. Jeho příchod se také nazývá dnem Hospodina strašným, hrozným, dnem rozhořčení, rozhorlení, hněvu, pomsty, zničení, války, polnice a válečného ryku, zmatku, jak lze vidět výše v odstavci 4.

Protože Pán, když byl na světě, vykonal prostřednictvím bojů s pekly a jejich podrobením poslední soud, hovoří se o tomto nadcházejícím soudu na mnoha místech. Například u Davida:

Hospodin přichází soudit zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle pravdy. (Žalmy 96:13)

a na mnoha dalších místech v prorocké části Slova.

V historické části slova jsou však podobné věci zobrazeny boji synů Izraele s různými národy; neboť vše, co se ve Slovu píše - jak v prorocké, tak i v historické části - pojednává o Pánu; proto je Slovo Božské. V rituálech židovské cirkve - v jejich zápalech i obětech, šabatech a slavnostech a v kněžství Árona a Levitů jsou obsažena mnohá tajemství týkající se Pánova oslavení; podobně tomu je i s dalšími výroky u Mojžíše, jež se nazývají zákony, soudy a výnosy. Totéž značí i Pánova slova učedníkům, když řekl, že se musí naplnit všechno, co je o Něm psáno v zákoně Mojžíšově (Lukáše 24:44), a Jeho slova Židům, že Mojžíš psal o Něm (Jan 5:46).

Z toho tedy vyplývá, že Pán přišel na svět, aby si podrobil pekla a oslavil Své lidství, a že utrpení na kříži bylo Jeho posledním bojem, kterým dovršil Své vítězství nad pekly a plně oslavil Své lidství.

Více však na toto téma objasní pojednání O Písmu svatém, jež bude následovat a shrne všechny pasáže z prorocké části Slova týkající se Pánových bojů s pekly a vítězství nad nimi, neboli (což je totéž) pasáže pojednávající o posledním soudu, který vykonal, když byl ve světě, a také ty pasáže, jež pojednávají o Jeho utrpení a oslavení Jeho lidství. Je jich tolik, že kdyby zde měly být citovány, zaplnily by celé strany.

  
/ 65  
  

Many thanks to Lenka Máchová for her permission to use her translation on this site.