Bible

 

Jóel 2

Studie

   

1 Trubte trubou na Sionu, a křičte na hoře svaté mé, nechť se třesou všickni obyvatelé této země, nebo přichází den Hospodinův, nebo blízký jest,

2 Den temnosti a mračna, Den oblaku a mrákoty, jako záře jitřní rozprostřená po horách: Lid mnohý a silný, jemuž rovného nebylo od věků, aniž po něm kdy bude až do let národů i pronárodů.

3 Před tváří jeho oheň zžírati bude, a za ním plamen plápolati; Před ním země tato jako zahrada Eden, ale po něm bude poušť přehrozná, a aniž bude, což by ušlo Před ním.

4 Způsob jeho bude jako způsob koní, a jako jízdní, tak poběhnou.

5 Jako s hřmotem vozů po vrších hor skákati budou, jako hluk plamene ohně zžírajícího strniště, jako lid silný zšikovaný k bitvě.

6 Tváři jeho děsiti se budou lidé, všecky tváře zčernají jako hrnec.

7 Jako rekové poběhnou, jako muži váleční vstoupí na zed, a jeden každý cestou svou půjde, aniž se uchýlí z stezek svých.

8 Jeden druhého nebude tlačiti, každý silnicí svou půjde, a byť i na meč upadli, nebudou raněni.

9 Po městě těkati budou, po zdech běhati, na domy vstupovati, a okny polezou jako zloděj.

10 Před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí blesk svůj.

11 Hospodin pak sám vydá hlas svůj před vojskem svým, proto že velmi veliký bude tábor jeho, proto že silný ten, kdož vykoná slovo jeho. (Nebo veliký bude den Hospodinův a hrozný náramně), i kdož jej bude moci snésti?

12 A protož ještě nyní dí Hospodin: Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením.

13 A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého.

14 Kdo , neobrátí-li se a nebude-li želeti, a nezůstaví-li po něm požehnání, oběti suché a mokré Hospodinu Bohu vašemu.

15 Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění.

16 Shromažďte lid, posvěťte shromáždění, shromažďte starce, shromažďte maličké i ty, jenž prsí požívají; nechť vyjde ženich z pokojíka svého a nevěsta z schrany své.

17 Kněží, služebníci Hospodinovi, ať plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění, tak aby nad nimi panovati měli pohané. Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich?

18 I bude horlivou milostí zažžen Hospodin k zemi své, a slituje se nad lidem svým.

19 A ohlásí se Hospodin, a řekne lidu svému: Aj, já pošli vám obilé, mest a olej, i budete jím nasyceni, aniž vás vydám více v pohanění mezi pohany.

20 Nebo půlnoční vojsko vzdálím od vás, a zaženu je do země vyprahlé a pusté, přední houf jeho k moři východnímu, konec pak jeho k moři nejdalšímu; i vzejde z něho smrad a puch, jakžkoli sobě mocně počíná.

21 Neboj se země, plésej a vesel se; neboť mocně dělati bude Hospodin dílo své.

22 Nebojtež se zvířátka polí mých; neboť se zotaví pastviska na poušti, a stromoví přinese ovoce své, fík i vinný kmen vydadí moc svou.

23 I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas.

24 I budou naplněny stodoly obilím, a oplývati budou presové mstem a olejem.

25 A tak nahradím vám léta, kteráž sežraly kobylky, brouci, chroustové a housenky, vojsko mé veliké, kteréž jsem posílal na vás.

26 Budete zajisté míti co jísti, a nasyceni jsouce, chváliti budete jméno Hospodina Boha svého, kterýž učinil s vámi divné věci, aniž zahanben bude lid můj na věky.

27 A poznáte, že já jsem u prostřed Izraele, a že já Hospodin jsem Bohem vaším, a že není žádného jiného; neboť nebude zahanben lid můj na věky.

28 I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké tělo, a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši vidění vídati budou.

29 Nýbrž i na služebníky a na služebnice v těch dnech vyleji Ducha svého,

30 A ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy dymové.

31 Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný,

32 A však stane se, že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo, vysvobozen bude; nebo na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození, jakož pověděl Hospodin, totiž v ostatcích, kterýchž povolá Hospodin.

   

Komentář

 

Wilderness

  

'Wilderness' signifies something with little life in it, as described in the internal sense in Luke 1:80 'Wilderness' signifies somewhere there is no good because there is no truth. 'Wilderness,' as in Jeremiah 23:10, signifies the Word when it is adulterated.

(Odkazy: Arcana Coelestia 1927; Jeremiah 10, 23)


Ze Swedenborgových děl

 

Tajemství nebe # 756

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

756. Slova provalily se všechny prameny obrovské propastné tůně zobrazují vrchol pokušení týkajících se vůle. To je zřejmé z toho, co bylo již dříve řečeno o pokušeních – že jsou jich dva druhy, jeden se týká rozumu a druhý vůle. Pokušení úmyslů vůle jsou vzhledem k pokušením rozumu poměrně tvrdá. To je zřejmé i z toho, že až dosud se pojednávalo o pokušeních rozumu. Dále je to také patrné z významu slova propastné, které zobrazuje hříšné touhy a z nich pramenící nepravdy, což bylo uvedeno dříve (viz č. 18) a z následujících citátů z Písma:

Ezechiel 26:19:

Neboť toto praví Panovník Hospodin: Až tě učiním městem v troskách jako města, která nebyla obydlena, až na tebe vyvedu hlubinu a přikryjí tě mnohé vody…“

Zde výraz hlubina a mnohé vody znamenají maximum pokušení.

Dále Jonáš 2:6:

Voda mě obstoupila až k duši, obklopila mě hlubina…

Zde opět hlubina a vody znamenají vrchol pokušení.

Dále žalm 42:8:

Hlubina volá na hlubinu za zvuku tvých přívalů, převalily se přese mě všechny tvé příboje a tvá vlnobití.

Zde hlubina zase jasně znamená vrchol pokušení.

Žalm 106:9-11:

Obořil se na Rákosové moře a vyschlo. Vedl je vodními hlubinami jako pustinou. Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z ruky nepřítele. Jejich protivníky přikryla voda, nezbyl z nich ani jeden.

Zde hlubina zobrazuje pokušení na poušti.

II. Ve starých dobách bylo hlubinou myšleno peklo. Mylné představy a sebeklamy byly připodobňovány k vodám a řekám a také ke kouři, který z hlubiny vychází. Peklo některých lidí tak vypadá – jako hlubiny a jako moře, což bude díky Boží milosti popsáno později (viz č. 8099). Z těchto pekel přicházejí zlí duchové, kteří jsou odpovědní za vypleňování a za pokoušení lidí. Mylné představy, jimiž tito duchové naplňují člověka, a hříšné tužby, které u člověka rozdmýchávají, jsou jako záplava a jako výpary pocházející z pekla. Jak už bylo řečeno dříve (viz č. 50 a 687), člověk je spojen s peklem prostřednictvím zlých duchů a s nebem prostřednictvím andělů. Toto je právě symbolizováno slovy provalily se všechny prameny obrovské propastné tůně. V citátu od Ezechiela 31:15 je patrné, že peklo je nazváno hlubina a to špatné, co z pekla vychází, je zobrazeno řekami a hojnými vodami:

Toto praví Panovník Hospodin: V den, kdy sestoupil do podsvětí, dal jsem popud k truchlení, zakryl jsem nad ním hlubinu, zadržel jsem její řeky a hojné vody byly zastaveny.

Peklo je také nazýváno hlubinou ve Zjevení Janově (9:1,2,11, 11:7, 17:8, 20:1,3).

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6