Bible

 

Jeremiáše 50

Studie

   

1 Slovo, kteréž mluvil Hospodin proti Babylonu a proti zemi Kaldejské skrze Jeremiáše proroka:

2 Oznamujte mezi národy a rozhlašujte, zdvihněte korouhev, rozhlašujte, netajte, rcete: Vzat bude Babylon, zahanben bude Bél, potřín bude Merodach, zahanbeny budou modly jeho, potříni budou ukydaní bohové jeho.

3 Nebo přitáhne na něj národ od půlnoci, kterýž obrátí zemi jeho v pustinu, tak že nebude obyvatele v ní. Od člověka až do hovada vystěhují se, odejdou.

4 V těch dnech a toho času, dí Hospodin, přijdou synové Izraelští, oni i synové Judští spolu; plačíce, ochotně půjdou, a Hospodina Boha svého hledati budou.

5 Na cestu k Sionu ptáti se budou, a obrátíce se tam, řeknou: Poďte a připojte se k Hospodinu smlouvou věčnou, nepřicházející v zapomenutí.

6 Ovce hynoucí jsou lid můj, pastýři jejich působí to, aby bloudily, a po horách se toulaly, s hůry na pahrbek chodily, zapomenuvše na příbytky své.

7 Všickni, kteříž je nalézají, zžírají je, a nepřátelé jejich říkají: Nebudeme nic vinni, proto že hřeší proti Hospodinu. Příbytek spravedlnosti a otců jejich naděje jest Hospodin.

8 Vystěhujte se z prostředku Babylona, a z země Kaldejské vyjděte, a buďte jako kozlové před stádem.

9 Nebo aj, já vzbudím a přivedu na Babylon shromáždění národů velikých z země půlnoční, kteřížto sšikují se proti němu, i bude dobyt odtud. Kterýchžto střely jsou jako silného, jenž sirobu uvodí; žádnáť se nenavrátí na prázdno.

10 I bude země Kaldejských v loupež; všickni, kteříž ji loupiti budou, nasytí se, dí Hospodin.

11 Proto že se veselíte, proto že pléšete, ó dráči dědictví mého, proto že jste zbujněli jako jalovice vytylá, a provyskujete jako rekové,

12 Zahanbena bude matka vaše velice, a zapýří se rodička vaše: Aj, nejzadnější z národů, poušť, země vyprahlá a pustina.

13 Pro prchlivost Hospodinovu nebude v ní bydleno, ale velmi spustne všecko. Každý, kdož půjde mimo Babylon, užasne se, a diviti se bude nade všemi ranami jeho.

14 Sšikujte se proti Babylonu vůkol všickni, kteříž natahujete lučiště, střílejte proti němu, nelitujte střely; nebo hřešil proti Hospodinu.

15 Křičte proti němu vůkol: Poddal se, padli základové jeho, pobořeny jsou zdi jeho. Nebo pomsta Hospodinova jest, uveďte pomstu na něj; jakž činíval, učiňte jemu.

16 Vypleňte rozsevače z Babylona, i držícího srp v čas žně; před mečem hubícím každý nechť se k lidu svému obrátí, a každý do země své nechť uteče.

17 Hovádko zahnané jest Izrael, kteréž lvové splašili. Nejprvé zžíral je král Assyrský, tento pak poslednější, Nabuchodonozor král Babylonský, kosti jeho potřel.

18 Protož toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já navštívím krále Babylonského i zemi jeho, jako jsem navštívil krále Assyrského.

19 A přivedu zase Izraele do příbytku jeho, aby se pásl na Karmeli a Bázan, a na hoře Efraim, a v Galád aby se sytila duše jeho.

20 V těch dnech a toho času, dí Hospodin, byla-li by vyhledávána nepravost Izraelova, nebude žádné, a hříchové Judovi, však nebudou nalezení; nebo odpustím těm, kteréž pozůstavím.

21 Proti té zemi zpurných táhni, a proti obyvatelům pomsty; zhub je a zahlaď jako proklaté i utíkající, dí Hospodin. Učiniž, pravím, všecko, jakž přikazuji tobě,

22 Ať jest hluk boje v té zemi a potření veliké.

23 Jakž by posekáno a polámáno býti mohlo kladivo vší země? Jak by k užasnutí Babylon býti mohl mezi národy?

24 Polékl jsem na tě, ó Babylone, pročež vzat budeš, než zvíš. Nalezen, ano i polapen budeš, proto že jsi směl potýkati se s Hospodinem.

25 Otevřel Hospodin poklad svůj, a vynesl nástroje hněvu svého; nebo dílo toto jest Panovníka Hospodina zástupů v zemi Kaldejské.

26 Přitáhněte na ni od konce země, zotvírejte obilnice její, šlapejte po ní jako po stozích, a zahlaďte ji jako proklatou, tak aby z ní ničeho nepozůstalo.

27 Zbíte mečem všecky volky její, nechť sstoupí k zabití; běda jim, když přijde den jejich, čas navštívení jejich.

28 Hlas utíkajících a ucházejících z země Babylonské, aby oznámili na Sionu pomstu Hospodina Boha našeho, pomštění chrámu jeho.

29 Shromažďte proti Babylonu nejudatnější, všickni natahující lučiště, položte se proti němu vůkol, ať nelze jemu ujíti. Odplaťte jemu podlé skutků jeho, všecko, jakž dělával, učiňte jemu; nebo proti Hospodinu pýchal, proti Svatému Izraelskému.

30 Protož padnou mládenci jeho na ulicích jeho, a všickni muži bojovní jeho vypléněni budou v ten den, dí Hospodin.

31 Aj, já jsem proti tobě, ó pýcho, praví Panovník Hospodin zástupů; neboť přišel den tvůj, čas, abych tě navštívil.

32 Poklesne se zajisté ten pyšný a padne, a nebude žádného, kdo by jej zdvihl; a zanítím oheň v městech jeho, kterýžto zžíře všecka vůkolí jeho.

33 Takto praví Hospodin zástupů: Utištěni jsou synové Izraelští, i s syny Judskými, a všickni, kteříž je zjímali, drží je, nechtí propustiti jich.

34 Ale vykupitel jejich silný, jehož jméno jest Hospodin zástupů, jistotně povede při jejich, aby pokoj způsobil této zemi, a pohnul obyvateli Babylonskými.

35 Meč na Kaldejské, dí Hospodin, a na obyvatele Babylonské, i na knížata jeho i na mudrce jeho.

36 Meč na lháře, aby se zbláznili, Meč na silné jeho, aby potříni byli.

37 Meč na koně jeho a na vozy jeho, i na všecku tu směsici, kteráž jest u prostřed něho, aby byli jako ženy; Meč na poklady jeho, aby rozchvátáni byli.

38 Sucho na vody jeho, aby vyschly; nebo země plná jest rytin, a při modlách bláznívají.

39 Protož bydliti budou tam šelmy s hroznými potvorami, bydliti budou v ní i mladé sovy; a nebude tam bydleno na věky, ani přebýváno od národu až do pronárodu.

40 Podobná bude k podvrácení hroznému Sodomy a Gomory i sousedů jejich, dí Hospodin; neosadí se tam žádný, aniž bydliti bude v ní syn člověka.

41 Aj, lid přitáhne od půlnoci, a národ veliký, i králové znamenití, vzbuzeni jsouce od stran země.

42 Lučiště a kopí pochytí, ukrutní budou, a neslitují se; hlas jejich jako moře zvučeti bude, a na koních pojedou, sšikovaní jako muž udatný k boji proti tobě, ó dcero Babylonská.

43 Král Babylonský jakž uslyší pověst o nich, opadnou ruce jeho, úzkost zachvátí jej, bolest jako rodičku.

44 Aj, jako lev vystupuje, více než zdutí Jordána proti příbytku Nejsilnějšího, a však v okamžení zaženu jej z této země, a toho, kterýž jest vyvolený, ustanovím nad ní. Nebo kdo jest mně rovný? A kdo mi složí rok? A kdo jest ten pastýř, kterýž by se postavil proti mně?

45 Protož slyšte radu Hospodinovu, kterouž zavřel o Babylonu, a to, což myslil proti zemi Kaldejské: Zajisté žeť je vyvlekou nejmenší tohoto stáda, zajisté že je popléní i příbytek jejich.

46 Od zvuku při dobývání Babylona třásti se bude ta země, a křik mezi národy slyšán bude.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Apocalypse Revealed # 657

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 962  
  

657. Seven angels having the seven last plagues. This symbolizes the evils and falsities that exist in the church in its last state exposed in their entirety by the Lord.

Seven angels symbolize the whole of heaven. However, because heaven is heaven owing not to the angels' own inherent qualities, but to the Lord, therefore the seven angels symbolize the Lord. Moreover, only the Lord can expose the evils and falsities that are present in the church. That angels symbolize heaven, and in the highest sense the Lord, may be seen in nos. 5, 258, 344, 465, 644, 647, 648 above.

Plagues symbolize evils and falsities - evils that are matters of love, and falsities that are matters of faith. For these are what are described in the following chapter, symbolized by the foul and noxious sore; by the blood as though of someone dead, causing every living creature to die; by the blood into which the waters of the rivers and springs were turned; by the heat of the fire that scorched people; by the unclean spirits looking like frogs, which were demons; and by the great hail.

The evils and falsities symbolized by all of these are the plagues here. Last plagues symbolize evils and falsities in the church's last state. Seven means, symbolically, all (nos. 10, 390). However, because the evils symbolized by the plagues in the following chapter are not all evils in particular, but all evils in general, seven here symbolically means all universally; for a universal entity embraces all of its constituents in particular.

It is apparent from this that John's seeing seven angels having the seven last plagues means symbolically that the evils and falsities that exist in the church and their character in its last state were exposed in their entirety by the Lord.

[2] That plagues symbolize spiritual plagues, which afflict people with respect to their souls and destroy them, and that these plagues or afflictions are evils and falsities, can be seen from the following passages:

From the sole of the foot even to the head, there is no soundness..., but a fresh wound not lanced; neither has it been bound up or softened... (Isaiah 1:6)

(Jehovah) is striking the peoples wrathfully with an incurable plague... (Isaiah 14:6)

(Jehovah,) remove Your plague from me; I am consumed by the blow of Your hand. (Psalms 39:10)

Your fracture is beyond hope...; for I have struck you with the affliction of an enemy... for the multitude of your iniquities; your sins have become many... But I will... heal you of your afflictions... (Jeremiah 30:12, 14, 17)

If you do not carefully keep all the words of (the Law)..., Jehovah will bring upon you... extraordinary plagues - great and prolonged plagues - (and) every plague... which is not written in this book of the Law... until you are destroyed. (Deuteronomy 28:58-59, 61)

No evil shall befall you, nor shall any plague come near your tent. (Psalms 91:10)

Edom shall become a desolation. Everyone who goes by... will hiss at all its plagues. (Jeremiah 49:17)

...she shall be a desolation. Everyone who passes by Babylon shall be dumbfounded, and hiss over all her plagues. (Jeremiah 50:13)

...plagues will come (upon Babylon) in one day... (Revelation 18:8)

(The two witnesses will) strike the earth with every plague... (Revelation 11:6)

The plagues in Egypt, which were in part like the plagues described in the following chapter, symbolized nothing else but evils and falsities. You may find the plagues in Egypt enumerated in no. 503 1 above. They are also called plagues in Exodus 9:14; 11:1.

It is apparent from this that plagues and afflictions mean, symbolically, nothing other than spiritual plagues and afflictions, which afflict people with respect to their souls and destroy them. So also in Isaiah 30:26; Zechariah 14:12, 15; Psalms 38:5, 11; Revelation 9:20; 16:21; Exodus 12:13; 30:12; Numbers 11:33; Luke 7:21; and elsewhere.

Poznámky pod čarou:

1. No. 503:4.

  
/ 962  
  

Many thanks to the General Church of the New Jerusalem, and to Rev. N.B. Rogers, translator, for the permission to use this translation.