Bible

 

Jeremiáše 48

Studie

   

1 Proti Moábovi. Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Běda městu Nébo, neboť popléněno bude; zahanbeno a vzato bude Kariataim, zahanbeno bude Misgab a děsiti se bude.

2 Nebudeť míti více žádné pochvaly Moáb z Ezebon, obmýšlejí proti němu zlé: Poďte, a vyhlaďme je z národu. I ty, ó Madmen, vypléněno budeš, půjde za tebou meč.

3 Hlas žalostný z Choronaim: Ó poplénění a potření veliké.

4 Potřín bude Moáb, slyšán bude křik maličkých jeho.

5 Proto že na cestě Luchitské ustavičný bude pláč, a že kudyž se chodí k Choronaim, nepřátelé křik hrozný slyšeti budou:

6 Utecte, vysvoboďte život svůj, a buďte jako vřes na poušti.

7 Nebo proto, že doufáš v statku svém a v pokladích svých, také ty jat budeš; i půjde Chámos do zajetí, kněží jeho, též i knížata jeho.

8 Přitáhne zajisté zhoubce na každé město, aniž ho které město znikne; zahyne i údolí, a zahlazena bude rovina, jakž praví Hospodin.

9 Dejte brky Moábovi, ať rychle uletí; nebo města jeho v poušť obrácena budou, tak že nebude žádného obyvatele v nich.

10 Zlořečený ten, kdož dělá dílo Hospodinovo lstivě, a zlořečený ten, kdož zdržuje meč svůj od krve.

11 Mělť jest pokoj Moáb od dětinství svého, a usadil se na kvasnicích svých, aniž býval přelíván z nádoby do nádoby, totiž do zajetí nechodíval; pročež zůstala v něm chuť jeho, a vůně jeho není proměněna.

12 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, že pošli na něj ty, kteříž vpády činí, a zajmou jej, sudy pak jeho vyprázdní, a nádoby jeho roztříští.

13 I zahanben bude Moáb od Chámos, jako zahanbeni jsou dům Izraelský od Bethel naděje své.

14 Kterakž říkáte: Silní jsme a muži stateční k boji?

15 Pohuben bude Moáb a z měst svých vyjde, a nejvýbornější mládenci jeho půjdou k zabití, dí král, jehož jméno Hospodin zástupů.

16 Blízkoť jest bída Moábova, aby přišla, a trápení jeho pospíchá velice.

17 Litujte ho všickni okolní jeho, a všickni, kteříž víte o jménu jeho, rcete: Jak polámána jest hůl nejpevnější, prut nejozdobnější?

18 Sejdi z slávy své, a seď v žíni, ó ty, kterážs se usadila, dcero Dibonská; neboť zhoubce Moábův přitáhne proti tobě, zkazí ohrady tvé.

19 Postav se na cestě, a ohlédni se pilně, obyvatelkyně Aroer; vyptej se toho, kdož utíká, a té, kteráž uchází, rci: Co se děje?

20 Stydí se Moáb, že jest potřín. Kvělte a křičte, oznamte u Arnon, že hubí Moába.

21 Nebo soud přišel na zemi té roviny, na Holon a na Jasa a na Mefat,

22 I na Dibon a Nébo, a na Betdiblataim,

23 I na Kariataim a na Betgamul, a na Betmeon,

24 A na Kariot, a na Bozru i na všecka města země Moábské, daleká i blízká.

25 Odťat bude roh Moábův, a rámě jeho zlámáno bude, dí Hospodin.

26 Opojte jej, poněvadž se proti Hospodinu zpínal, až by se válel Moáb v vývratku svém, a byl za smích i on také.

27 Nebo zdali v posměchu nebyl u tebe Izrael? Zdali mezi zloději zastižen jest, že jakž jen promluvíš o něm, poskakuješ?

28 Zanechte měst, a přebývejte v skále, ó obyvatelé Moábští, a buďte podobni holubici hnízdící se daleko v rozsedlinách.

29 Slýchaliť jsme o pýše Moábově, že velmi pyšný jest, o vysokomyslnosti jeho a pýše jeho, i o nadutosti jeho, a povyšování se srdce jeho.

30 Známť já, dí Hospodin, vzteklost jeho, ale špatnáť jest ona k tomu; lži jeho nedovedouť toho.

31 Protož nad Moábskými kvílím, a nade vším Moábem křičím, pro obyvatele Kircheres úpí srdce.

32 Více než plakáno bylo Jazerských, plači tebe, ó vinný kmene Sibma. Rozvodové tvoji dostanouť se za moře, až k moři Jazerskému dosáhnou; na letní ovoce tvé a na vinobraní tvé zhoubce připadne.

33 I přestane veselé a plésání nad polem úrodným v zemi Moábské, a vínu z presu přítrž učiním; nebudou ho tlačívati s prokřikováním. Prokřikování nebudeť prokřikováním.

34 Více křičeti budou než Ezebonští, až do Eleale, až do Jasa vydávati budou hlas svůj, od Ségor až do Choronaim jako jalovice tříletá; nebo také i vody Nimrim vymizejí.

35 A tak učiním, dí Hospodin, přítrž Moábovi, obětujícímu na výsosti a kadícímu bohům jeho.

36 Protož srdce mé nad Moábem jako píšťalky zníti bude, srdce mé i nad obyvateli Kircheres jako píšťalky zníti bude, proto že i zboží nashromážděná se v nic obrátí.

37 Nebo na každé hlavě bude lysina, a každá brada oholena, na všech rukou řezání, a na bedrách žíně.

38 Na všech střechách Moábových i po ulicích jeho všudy jen kvílení; nebo rozrazím Moába jako nádobu neužitečnou, dí Hospodin.

39 Kvíliti budou: Jakť jest potřín, jak se obrátil zpět Moáb s hanbou! A jest Moáb v posměchu a k předěšení všechněm, kteříž jsou vůkol něho.

40 Nebo takto praví Hospodin: Aj, jako orlice přiletí a roztáhne křídla svá na Moába.

41 Vzato bude Kariot, i pevnosti pobrány budou, a bude srdce silných Moábských v ten den podobné srdci ženy svírající se.

42 I vyhlazen bude Moáb z lidu, proto že se proti Hospodinu zpínal.

43 Strach a jáma a osídlo nad tebou, ó obyvateli Moábský, praví Hospodin.

44 Kdo uteče před strachem, vpadne do jámy, a kdo vyleze z jámy, osídlem lapen bude; nebo uvedu na něj, totiž na Moába, rok navštívení jejich, dí Hospodin.

45 Stávaliť jsou v stínu Ezebon ti, kteříž utíkávali před násilím, ale oheň vyjde z Ezebon, a plamen z prostřed Seon, a zžíře kout Moábův a vrch hlavy těch, kteříž jen bouří.

46 Běda tobě, Moábe, zahyneť lid Chámosův; nebo pobráni budou synové tvoji do zajetí, i dcery tvé do zajetí.

47 A však zase přivedu zajaté Moábské v posledních dnech, dí Hospodin. Až potud soud o Moábovi.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 2240

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

2240. That 'cry' is falsity, and 'sin' evil, becomes clear from the meaning of 'cry' in the Word. The meaning of 'cry' as falsity is not seen by anyone unless he knows the internal sense of the Word. The expression occurs several times in the Prophets, and when vastation and desolation are the subject in those places it is said that men 'wail and cry out', meaning that goods and truths have been laid waste. In those places a word is used by which in the internal sense falsity is described, as in Jeremiah,

The voice of the cry of the shepherds, and the wail of the powerful ones of the flock, for Jehovah is laying waste their pasture. Jeremiah 25:36.

Here 'the cry of the shepherds' means that they are subject to falsity, which leads to vastation.

[2] In the same prophet,

Behold, waters rising out of the north, they will be a deluging stream, and they will deluge the land and all that fills it, the city and those who dwell in it, and men will cry out and every inhabitant of the land will wail, on the day that is coming to lay waste. Jeremiah 47:2, 4.

This refers to the desolation of faith which is effected by falsities. 'A deluging stream' is falsity, as shown in Volume One, in 705, 790.

[3] In Zephaniah,

The voice of a cry from the fish gate, and a wailing from the second quarter, and a loud crash from the hills. And their wealth will be for plunder, and their houses for desolation. Zephaniah 1:10, 13.

Here also 'a cry' has reference to falsities that lay waste.

[4] In Isaiah,

On the road to Horonaim they will raise a cry of ruination, for the waters of Nimrim will be desolations, because the grass has withered, herbage is at an end, there are no plants. Isaiah 15:5-6; Jeremiah 48:3.

Here the desolation of faith is meant, and the climax is described by 'a cry'.

[5] In Jeremiah,

Judah mourned and her gates languished; the people were in black down to the ground, and the cry of Jerusalem went up. And their illustrious ones sent their lesser ones to the waters; they came to the pits, they found no water, they returned with their vessels empty. Jeremiah 14:2-3.

Here 'the cry of Jerusalem' stands for falsities, for their finding no water means lack of cognitions of truth - 'water' meaning such cognitions, as has been shown in Volume One, in 28, 680, 739.

[6] In Isaiah,

I will rejoice in Jerusalem and be glad in My people; and no more will there be heard in it the voice of weeping nor the voice of a cry. Isaiah 65:19.

Here 'there will not be heard the voice of weeping' means that there will be no evil, 'nor the voice of a cry' that there will be no falsity. The majority of these details cannot be understood, nor thus what is meant by 'a cry', from the sense of the letter, but from the internal sense.

[7] In the same prophet,

Jehovah looked for judgement, but behold, rottenness; for righteousness, but behold, a cry. Isaiah 5:7.

This also is referring to the vastation of good and truth. Here, as also in various places in the Prophets, a kind of reciprocity is expressed, which is such that one finds evil in place of truth, meant by 'rottenness' instead of 'judgement', and falsity in place of good, meant by 'a cry' instead of 'righteousness'; for by 'judgement' is meant truth and by 'righteousness' good, as shown above in 2235.

[8] A similar reciprocity is expressed in Moses when Sodom and Gomorrah are referred to,

From the vine of Sodom comes their vine, and from the fields of Gomorrah their grapes; they have grapes of poison and clusters of bitterness. Deuteronomy 32:32.

Here a similar manner of expression occurs, for 'the vine' is used in reference to truths and to falsities, 'fields and grapes' to goods and to evils, so that 'the vine of Sodom' means falsity derived from evil, and 'fields and grapes of Gomorrah' evils derived from falsities. For there are two kinds of falsity, dealt with in Volume One, in 1212, and so also there are two kinds of evil. Both kinds of falsity and evil are meant in this verse by 'the cry of Sodom and Gomorrah has become great, and their sin has become extremely grave', as is clear from the fact that 'cry' is mentioned first and 'sin' second, and 'Sodom', which is evil springing from self-love, is referred to first, and 'Gomorrah', which is falsity derived from that evil, is referred to second.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.