Bible

 

Genesis 9

Studie

   

1 Tedy požehnal Bůh Noé i synům jeho a řekl jim: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi.

2 Strach váš a hrůza vaše buď na všeliký živočich země, a na všecko ptactvo nebeské. Všecko, což se hýbe na zemi, a všecky ryby mořské v ruce vaše dány jsou.

3 Všecko, což se hýbe a jest živo, bude vám za pokrm; jako i bylinu zelenou, dal jsem vám to všecko.

4 A však masa s duší jeho, kteráž jest krev jeho, nebudete jísti.

5 A zajisté krve vaší, duší vašich vyhledávati budu; z rukou každého hovada vyhledávati jí budu, i z ruky člověka, ano i z ruky každého bratra jeho budu vyhledávati duše člověka.

6 Kdo by koli vylil krev člověka, skrze člověka vylita bude krev jeho; nebo k obrazu svému učinil Bůh člověka.

7 Vy pak ploďte a množte se; v hojnosti se rozploďte na zemi, a rozmnoženi buďte na ní.

8 I mluvil Bůh k Noé a synům jeho s ním, řka:

9 Já zajisté vcházím v smlouvu svou s vámi, i s semenem vaším po vás,

10 A se všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, z ptactva, z hovad a ze všech živočichů zemských, kteříž jsou s vámi, ode všech, kteříž vyšli z korábu, až do všelikého živočicha zemského.

11 Protož utvrzuji smlouvu svou s vámi, že nebude vyhlazeno více všeliké tělo vodami potopy; aniž bude více potopa k zkažení země.

12 I řekl Bůh: Totoť bude znamení smlouvy, kteréž já dávám, mezi mnou a mezi vámi, a mezi všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, po všecky věky.

13 Duhu svou postavil jsem na oblaku, a bude na znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí.

14 A budeť, když uvedu mračný oblak nad zemí, a ukáže se duha na oblaku,

15 Že se rozpomenu na smlouvu svou, kteráž jest mezi mnou a mezi vámi a mezi všelikou duší živou v každém těle; a nebudou více vody ku potopě, aby zahladily všeliké tělo.

16 Nebo když bude duha ta na oblaku, popatřím na ni, abych se rozpomenul na smlouvu věčnou mezi Bohem a mezi všelikou duší živou v každém těle, kteréž jest na zemi.

17 I řekl Bůh k Noé: Toť jest znamení smlouvy, kterouž jsem utvrdil mezi sebou a mezi všelikým tělem, kteréž jest na zemi.

18 Byli pak synové Noé, kteříž vyšli z korábu: Sem, Cham a Jáfet; a Cham byl otec Kanánův.

19 Ti tři jsou synové Noé, a ti se rozprostřeli po vší zemi.

20 Noé pak obíraje se s zemí, začal dělati vinice.

21 A pije víno, opil se, a obnažil se u prostřed stanu svého.

22 Viděl pak Cham, otec Kanánův, hanbu otce svého, a pověděl oběma bratřím svým vně.

23 Tedy vzali Sem a Jáfet oděv, kterýžto oba položili na ramena svá, a jdouce zpátkem, zakryli hanbu otce svého; tváři pak jich byly odvráceny, a hanby otce svého neviděli.

24 Procítiv pak Noé po svém víně, zvěděl, co mu učinil syn jeho mladší.

25 I řekl: Zlořečený Kanán, služebník služebníků bude bratřím svým.

26 Řekl také: Požehnaný Hospodin, Bůh Semův, a buď Kanán služebníkem jejich.

27 Rozšiřiž Bůh milostivě Jáfeta, aby bydlil v stáncích Semových, a buď Kanán služebníkem jejich.

28 Živ pak byl Noé po potopě tři sta a padesáte let.

29 A tak bylo všech dnů Noé devět set a padesáte let; i umřel jest.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Tajemství nebe # 868

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

868. Slova dokud se vody na zemi nevysušily zobrazují zdánlivé rozptýlení nepravd, což je patrné z duchovního stavu člověka, jestliže je v procesu znovuzrození. V současné době se každý domnívá, že v průběhu procesu znovuzrození jsou zlo a nepravda člověka zcela izolovány a odstraněny, takže nakonec, poté co je člověk znovuzrozen, u něho už žádné zlo a nepravda nejsou a on je nevinný a spravedlivý jako by se omyl vodou. To je však naprostý omyl. Ani jediné zlo a ani jediná nepravda není nikdy rozptýlena tak, že by byla odstraněna. Naopak – všechno dědičné zlo i zlo získané našimi skutky s námi zůstává. Člověk tudíž, ačkoli znovuzrozený, není stále nic jiného než zlo a nepravda, což je duším po smrti ukázáno. Z toho vyplývá, že nikdo nedisponuje žádným dobrem ani žádnou pravdou, kromě těch, jež dostane od Pána, a že všechno člověkovo zlo a nepravda je jeho vlastní a pochází z jeho Já. Člověk, duch, a dokonce i anděl, jsou-li ponecháni jenom na chvilku sami sobě, řítí se ihned po hlavě do pekla. Proto je také v Bibli řečeno, že nebe není čisté (viz Job 15:15). To také andělé uznávají a ten, kdo to neuznává, nemůže mezi anděly být. Je to milosrdenství samotného Pána, které je vysvobozuje z pekla, přímo je z pekel pozvedá a zadržuje je, aby se tam sami nevrhli, když jsou ponecháni sami sobě.

To, že je Pán zadržuje, aby se nevrhli do pekla, vnímají andělé zřetelně, zatímco dobří duchové jen do určité míry. Zlí duchové však, stejně jako lidé, tomu nevěří, i když je jim to mnohokrát ukázáno, jak bude díky Boží milosti na základě zkušeností popsáno později.

II. Duchovní stav člověka je takový, že žádné zlo a nepravda nemůže být rozptýleno tak, aby bylo odstraněno, protože člověkův vlastní život spočívá ve zlu a nepravdě. Proto Pán ve svém milosrdenství potlačuje jeho zlo a nepravdu prostřednictvím pokušení tak, že se zdají být mrtvé. Nejsou však mrtvé, ale pouze potlačené natolik, že nejsou schopny bojovat proti dobru a pravdě, jež pocházejí od Pána. Tehdy Pán také dává člověku prostřednictvím pokušení novou schopnost přijímat dobro a pravdu, a to tak, že ho obdaří představami, co je dobro a co je pravda, a touhou po dobru a pravdě, v něž může být obráceno vše, co je zlé a nepravdivé. Pán také vštěpuje do obecných pravd u člověka, o kterých již byla řeč (viz č. 848), pravdy konkrétní a ještě další jednotlivosti. Ty jsou u člověka skryty a nic o nich neví, protože jsou uvnitř, mimo dosah jeho chápání a vyciťování. Tyto nevědomé znalosti jsou takového charakteru, že mohou sloužit jako nádoby, do kterých může být Pánem uložena účinná láska k bližnímu a do této lásky potom nevinnost. Toto pozoruhodné smíšení u člověka, ducha nebo anděla může být zobrazeno duhou, a proto se také duha stala symbolem smlouvy, která je zmíněna v 9. kapitole Genesis, verše 12-16 (více na toto téma viz vysvětlení v č. 1036-1056).

Když je člověk takto utvořen, říkáme o něm, že je znovuzrozený. Všechno jeho zlo a nepravdy u něho zůstávají, stejně tak i všechny jeho pravdy a jeho dobro. Špatným lidem se všechna jejich zla a nepravdy, které u nich byly v průběhu jejich života na zemi, znovu objevují v příštím životě a jsou proměněny do fantazií a pekelných trestů. Dobrým lidem se všechny jejich stavy dobra a pravdy, jako jsou přátelství, účinná láska k bližnímu a nevinnost, společně s jejich radostmi a potěšeními, také v příštím životě znovu objevují, jsou však navýšeny a znásobeny.

Toto je tedy zobrazeno vysušováním vody, což je zdánlivé rozptýlení nepravd.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6