Bible

 

Genesis 9

Studie

   

1 Tedy požehnal Bůh Noé i synům jeho a řekl jim: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi.

2 Strach váš a hrůza vaše buď na všeliký živočich země, a na všecko ptactvo nebeské. Všecko, což se hýbe na zemi, a všecky ryby mořské v ruce vaše dány jsou.

3 Všecko, což se hýbe a jest živo, bude vám za pokrm; jako i bylinu zelenou, dal jsem vám to všecko.

4 A však masa s duší jeho, kteráž jest krev jeho, nebudete jísti.

5 A zajisté krve vaší, duší vašich vyhledávati budu; z rukou každého hovada vyhledávati jí budu, i z ruky člověka, ano i z ruky každého bratra jeho budu vyhledávati duše člověka.

6 Kdo by koli vylil krev člověka, skrze člověka vylita bude krev jeho; nebo k obrazu svému učinil Bůh člověka.

7 Vy pak ploďte a množte se; v hojnosti se rozploďte na zemi, a rozmnoženi buďte na ní.

8 I mluvil Bůh k Noé a synům jeho s ním, řka:

9 Já zajisté vcházím v smlouvu svou s vámi, i s semenem vaším po vás,

10 A se všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, z ptactva, z hovad a ze všech živočichů zemských, kteříž jsou s vámi, ode všech, kteříž vyšli z korábu, až do všelikého živočicha zemského.

11 Protož utvrzuji smlouvu svou s vámi, že nebude vyhlazeno více všeliké tělo vodami potopy; aniž bude více potopa k zkažení země.

12 I řekl Bůh: Totoť bude znamení smlouvy, kteréž já dávám, mezi mnou a mezi vámi, a mezi všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, po všecky věky.

13 Duhu svou postavil jsem na oblaku, a bude na znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí.

14 A budeť, když uvedu mračný oblak nad zemí, a ukáže se duha na oblaku,

15 Že se rozpomenu na smlouvu svou, kteráž jest mezi mnou a mezi vámi a mezi všelikou duší živou v každém těle; a nebudou více vody ku potopě, aby zahladily všeliké tělo.

16 Nebo když bude duha ta na oblaku, popatřím na ni, abych se rozpomenul na smlouvu věčnou mezi Bohem a mezi všelikou duší živou v každém těle, kteréž jest na zemi.

17 I řekl Bůh k Noé: Toť jest znamení smlouvy, kterouž jsem utvrdil mezi sebou a mezi všelikým tělem, kteréž jest na zemi.

18 Byli pak synové Noé, kteříž vyšli z korábu: Sem, Cham a Jáfet; a Cham byl otec Kanánův.

19 Ti tři jsou synové Noé, a ti se rozprostřeli po vší zemi.

20 Noé pak obíraje se s zemí, začal dělati vinice.

21 A pije víno, opil se, a obnažil se u prostřed stanu svého.

22 Viděl pak Cham, otec Kanánův, hanbu otce svého, a pověděl oběma bratřím svým vně.

23 Tedy vzali Sem a Jáfet oděv, kterýžto oba položili na ramena svá, a jdouce zpátkem, zakryli hanbu otce svého; tváři pak jich byly odvráceny, a hanby otce svého neviděli.

24 Procítiv pak Noé po svém víně, zvěděl, co mu učinil syn jeho mladší.

25 I řekl: Zlořečený Kanán, služebník služebníků bude bratřím svým.

26 Řekl také: Požehnaný Hospodin, Bůh Semův, a buď Kanán služebníkem jejich.

27 Rozšiřiž Bůh milostivě Jáfeta, aby bydlil v stáncích Semových, a buď Kanán služebníkem jejich.

28 Živ pak byl Noé po potopě tři sta a padesáte let.

29 A tak bylo všech dnů Noé devět set a padesáte let; i umřel jest.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 1011

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

1011. His blood shall be shed. That this signifies his condemnation, is evident from what has been said. It is according to the sense of the letter that the shedder of blood, or the slayer, should be punished with death. But in the internal sense the meaning is that he who has hatred against the neighbor is thereby condemned to death, that is, to hell, as the Lord also teaches in Matthew:

Whosoever shall say to his brother, Thou fool, shall be in danger of the hell of fire (Matthew 5:22).

For when charity is extinguished, the man is left to himself and to his Own, and is ruled by the Lord no longer through internal bonds, which are of conscience, but through external bonds, which are of laws, such as he himself makes for the sake of his own wealth and power. And when these bonds are relaxed, as is the case in the other life, he rushes into the greatest cruelty and obscenity, thus into his own condemnation. That the blood shall be shed of him who sheddeth blood is a law of retaliation well known to the ancients, according to which they judged crimes and wrongs, as is evident from many passages in the Word. This law has its origin in the universal law that one should not do to another what he would not that another should do to him (Matthew 7:12); as also from this, that it is the order universal in the other life that evil punishes itself, and likewise falsity; thus that in evil and falsity is its own punishment. And because there is such order that evil punishes itself, or what is the same, that an evil man rushes into punishment answering to his evil, the ancients deduced from this their law of retaliation as is here also signified by the declaration that whoso sheddeth blood, his blood shall be shed, that is, he will rush into condemnation.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.