Bible

 

Genesis 8

Studie

   

1 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.

2 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.

3 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,

4 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.

5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.

6 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,

7 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.

8 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.

9 Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.

10 A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.

11 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.

12 I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.

13 I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.

14 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.

15 I mluvil Bůh k Noé, řka:

16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.

17 Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.

18 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;

19 Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.

20 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.

21 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

22 Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Tajemství nebe # 932

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

932. Není ani potřeba dokazovat pomocí citátů z Písma, že setba a sklizeň zobrazují člověka v procesu znovuzrození, a tudíž i církev, protože srovnání či připodobňování člověka k poli, a tedy k setí či období setby, Slovo Boží k semeni a výsledky setby ke sklizni, se v Písmu vyskytují často. To si každý může dovodit ze způsobu vyjadřování, který je poměrně běžný. Tento výrok se týká všech lidí a pojednává o tom, že semeno Pána je zaseto do každého člověka, ať je členem církve či nikoli, to znamená ať Slovo Boží zná či nezná. Bez tohoto semene člověk není schopen udělat nic dobrého. Všechno dobro, které vzešlo z účinné lásky k bližnímu, dokonce i u nevěřících, je semenem, které jsme obdrželi od Pána. Přestože nevěřící nemají dobro víry, nejedná se tedy u nich o výsledek působení pravé víry, jak tomu bývá u lidí v církvi, může se jejich dobro dobrem víry stát. Ti nevěřící, kteří žili na zemi životem účinné lásky k bližnímu, v duchovním světě rádi a ochotněji než křesťané přijímají poučení od andělů o pravé víře a o víře, jež má svůj původ v účinné lásce k bližnímu. O těchto záležitostech budeme pojednávat díky Boží milosti později (viz č. 1032-1033, 2589-2605, 2861, 3263). Zde však je tématem člověk v procesu znovuzrození a skutečnost, že církev bude vždy existovat na nějakém místě na zemi. To je význam slov setba a sklizeň nikdy nepřestanou po všechny dny země. Tvrzení, že setba a sklizeň neboli církev se budou vždy někde na zemi vyskytovat, má vztah k obsahu předešlého verše, a to že člověk již nikdy nebude schopen sám sebe zničit stejným způsobem, jako to udělala poslední generace Nejstarší církve.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6