892. Jestliže je člověk znovuzrozen, poprvé vstoupí do stavu svobody, zatímco předtím byl ve stavu otroctví. O otroctví jde tehdy, jestliže zlá přání a nepravdy převládají, o svobodu jde, když převládá dobro a pravda. Jakmile je člověk ve stavu otroctví, nevnímá, v jaké situaci se nalézá, to vnímá pouze tehdy, když je ve stavu svobody. Jestliže je člověk ve stavu otroctví, což je tehdy, když zlá přání a nepravdy mají převahu, představuje si, že je ve stavu svobody. Je to však velký omyl, protože ve stavu otroctví je člověk unášen potěšeními svých náklonností, které pramení v jeho zlých tužbách a jejich radostech. A protože je unášen těmito potěšeními, zdá se mu, že je svobodným člověkem. Jakmile člověk něco miluje a nechá se touto láskou vést, představuje si, že je svobodný. Jsou to však ďábelští duchové, v jejichž společnosti a jakoby dravém proudu je chycen a ten ho vleče s sebou. Tento člověk si představuje, že je absolutně svobodný, ba dokonce věří, že kdyby byl o tento stav připraven, byl by nucen žít velice bídným způsobem života, jako by vlastně skoro ani nežil. Tomu věří nejenom proto, že nezná žádný jiný způsob života, ale také proto, že se domnívá, že do nebe se dostane pouze ten, kdo má mnoho těžkostí a trápení, je chudý a nedostává se mu žádných potěšení. To ovšem není pravda, jak jsem se prostřednictvím mnoha zkušeností přesvědčil. O tom budu díky Boží milosti psát později.

II. Nikdo nevstoupí do stavu svobody, dokud u něho nezačal proces znovuzrození a dokud není veden Pánem prostřednictvím lásky k dobru a pravdě. Jakmile člověk vstoupí do tohoto stavu, je poprvé schopen poznat a vnímat, co je ve skutečnosti svoboda, protože nyní pozná a vnímá, co je život, jaké je pravé potěšení ze života a co je štěstí. Do té doby neví, co je dobro a někdy se ukáže, že to, co nazýval největším dobrem, je ve skutečnosti největší zlo. Jestliže lidé, kteří jsou ve stavu svobody, jež obdrželi od Pána, vidí život vedený zlými přáními a nepravdami, a ještě více ti, kteří s takovým životem mají nějaké zkušenosti, jsou zděšeni jako lidé, kteří spatří otevřené peklo. Protože však většina lidí vůbec neví, co je život ve svobodě, řekneme si o něm ve stručnosti pár slov:

Život ve svobodě či svoboda sama znamená, že je člověk veden výhradně Pánem. Uvěřit, že v tomto způsobu života spočívá pravá svoboda, brání člověku nejrůznější překážky. Jednou překážkou je skutečnost, že lidé procházejí pokušeními, a to proto, aby se osvobodili od nadvlády ďábelských duchů. Další překážkou je, že tito lidé neznají žádná potěšení ani žádné dobro kromě těch, jež mají svůj původ v sebelásce a v lásce ke světu. Další překážkou je fakt, že si vytvořili nesprávnou představu o tom, jaký je život v nebi. Důsledkem toho jsou méně schopni se učit na základě vysvětlování než ze zkušenosti. Díky Boží milosti bude o těchto zkušenostech více v č. 2870–2893.