Bible

 

Genesis 8

Studie

   

1 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.

2 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.

3 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,

4 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.

5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.

6 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,

7 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.

8 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.

9 Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.

10 A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.

11 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.

12 I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.

13 I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.

14 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.

15 I mluvil Bůh k Noé, řka:

16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.

17 Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.

18 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;

19 Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.

20 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.

21 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

22 Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Tajemství nebe # 892

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

892. Jestliže je člověk znovuzrozen, poprvé vstoupí do stavu svobody, zatímco předtím byl ve stavu otroctví. O otroctví jde tehdy, jestliže zlá přání a nepravdy převládají, o svobodu jde, když převládá dobro a pravda. Jakmile je člověk ve stavu otroctví, nevnímá, v jaké situaci se nalézá, to vnímá pouze tehdy, když je ve stavu svobody. Jestliže je člověk ve stavu otroctví, což je tehdy, když zlá přání a nepravdy mají převahu, představuje si, že je ve stavu svobody. Je to však velký omyl, protože ve stavu otroctví je člověk unášen potěšeními svých náklonností, které pramení v jeho zlých tužbách a jejich radostech. A protože je unášen těmito potěšeními, zdá se mu, že je svobodným člověkem. Jakmile člověk něco miluje a nechá se touto láskou vést, představuje si, že je svobodný. Jsou to však ďábelští duchové, v jejichž společnosti a jakoby dravém proudu je chycen a ten ho vleče s sebou. Tento člověk si představuje, že je absolutně svobodný, ba dokonce věří, že kdyby byl o tento stav připraven, byl by nucen žít velice bídným způsobem života, jako by vlastně skoro ani nežil. Tomu věří nejenom proto, že nezná žádný jiný způsob života, ale také proto, že se domnívá, že do nebe se dostane pouze ten, kdo má mnoho těžkostí a trápení, je chudý a nedostává se mu žádných potěšení. To ovšem není pravda, jak jsem se prostřednictvím mnoha zkušeností přesvědčil. O tom budu díky Boží milosti psát později.

II. Nikdo nevstoupí do stavu svobody, dokud u něho nezačal proces znovuzrození a dokud není veden Pánem prostřednictvím lásky k dobru a pravdě. Jakmile člověk vstoupí do tohoto stavu, je poprvé schopen poznat a vnímat, co je ve skutečnosti svoboda, protože nyní pozná a vnímá, co je život, jaké je pravé potěšení ze života a co je štěstí. Do té doby neví, co je dobro a někdy se ukáže, že to, co nazýval největším dobrem, je ve skutečnosti největší zlo. Jestliže lidé, kteří jsou ve stavu svobody, jež obdrželi od Pána, vidí život vedený zlými přáními a nepravdami, a ještě více ti, kteří s takovým životem mají nějaké zkušenosti, jsou zděšeni jako lidé, kteří spatří otevřené peklo. Protože však většina lidí vůbec neví, co je život ve svobodě, řekneme si o něm ve stručnosti pár slov:

Život ve svobodě či svoboda sama znamená, že je člověk veden výhradně Pánem. Uvěřit, že v tomto způsobu života spočívá pravá svoboda, brání člověku nejrůznější překážky. Jednou překážkou je skutečnost, že lidé procházejí pokušeními, a to proto, aby se osvobodili od nadvlády ďábelských duchů. Další překážkou je, že tito lidé neznají žádná potěšení ani žádné dobro kromě těch, jež mají svůj původ v sebelásce a v lásce ke světu. Další překážkou je fakt, že si vytvořili nesprávnou představu o tom, jaký je život v nebi. Důsledkem toho jsou méně schopni se učit na základě vysvětlování než ze zkušenosti. Díky Boží milosti bude o těchto zkušenostech více v č. 28702893.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6