Bible

 

Genesis 48

Studie

   

1 Stalo se pak potom, že povědíno jest Jozefovi: Aj, otec tvůj nemocen jest. I vzal s sebou dva syny své, Manasse a Efraima.

2 Tedy oznámeno jest Jákobovi a povědíno: Aj, syn tvůj Jozef přišel k tobě.

3 A posilniv se Izrael, usadil se na ložci a řekl Jozefovi: Bůh silný všemohoucí ukázav mi se v Lůza v zemi Kananejské, požehnal mi.

4 A řekl ke mně: Aj, já rozplodím tě a rozmnožím tebe, a učiním tě v zástupy lidí; dám také zemi tuto semeni tvému po tobě za dědictví věčné.

5 Protož nyní, dva synové tvoji, kteřížť jsou se zrodili v zemi Egyptské, prvé než jsem přišel k tobě do Egypta, moji jsou; Efraim a Manasses budou mi jako Ruben a Simeon.

6 Ale děti, kteréž po těchto zplodíš, tvoji budou; jménem bratří svých jmenováni budou v dědictvích svých.

7 Nebo když jsem se vracel z Pádan, umřela mi Ráchel v zemi Kananejské na cestě, když již nedaleko bylo do Efraty; a pochoval jsem ji tam u cesty k Efratě, jenž jest Betlém.

8 Uzřev potom Izrael syny Jozefovy, řekl: Kdo jsou onino?

9 Odpověděl Jozef otci svému: Synové moji jsou, kteréž dal mi Bůh zde. I řekl:Přiveď je medle ke mně, a požehnám jim

10 (Oči pak Izraelovy mdlé byly pro starost, a nemohl dobře viděti.) I přivedl je k němu, a on líbal a objímal je.

11 I řekl Izrael Jozefovi: Nemyslilť jsem já, abych měl kdy viděti tvář tvou, a aj, dal mi Bůh, abych viděl i símě tvé.

12 Tedy vzav je Jozef z klína jeho, sklonil se tváří až k zemi.

13 A vzav oba, Efraima na pravou stranu sobě, Izraelovi pak na levou, a Manassesa na levou sobě, Izraelovi pak na pravou, postavil je před ním.

14 Tedy vztáh Izrael pravici svou, vložil ji na hlavu Efraimovu, kterýž byl mladší, levici pak svou na hlavu Manassesovu, naschvál přeloživ ruce, ačkoli Manasses byl prvorozený.

15 I požehnal Jozefovi, řka: Bůh, před jehož oblíčejem ustavičně chodili otcové moji Abraham a Izák, Bůh, kterýž mne spravoval po všecken život můj až do dne tohoto;

16 Anděl ten, kterýž vytrhl mne ze všeho zlého, požehnejž dítek těchto; a ať slovou synové moji a synové otců mých Abrahama a Izáka; a ať se jako hmyz rozmnoží u prostřed země.

17 Vida pak Jozef, že vložil otec jeho ruku svou pravou na hlavu Efraimovu, nerád byl tomu. I zdvihl ruku otce svého, aby ji přenesl s hlavy Efraimovy na hlavu Manassesovu.

18 A řekl jemu: Ne tak, otče můj; nebo toto jest prvorozený, vložiž pravici svou na hlavu jeho.

19 Ale nepovolil otec jeho, a řekl: Vím, synu můj, vím; takéť i on bude v lid, a také i on vzroste; však bratr jeho mladší více poroste než on, a símě jeho bude u veliké množství národů.

20 I požehnal jim v ten den, řka: Skrze tebe požehnání bude dávati Izrael takto: Učiniž tobě Bůh jako Efraimovi a jako Manassesovi. I představil Efraima Manassesovi.

21 Řekl také Izrael Jozefovi: Aj, já umírám, a budeť Bůh s vámi, a zase vás přivede do země otců vašich.

22 Já pak dal jsem tobě jeden díl výš nad bratří tvé, kteréhož jsem mečem svým a lučištěm svým dosáhl z ruky Amorejského.

   

Ze Swedenborgových děl

 

O Písmu svatém # 79

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 118  
  

79. Na mnoha místech u proroků, kde se pojednává o církvi, mluví se o pochopení Slova a je hlásáno učení, že žádná církev neexistuje jinde než tam, kde je Slovo správně pochopeno: a že jaké je porozumění Slovu u lidí církve, taková je sama církev. Na mnoha místech u proroků je také církev u izraelského a židovského národa vylíčena jako úplně zpustošená a zničená, a to vinou zfalšování smyslu a pochopení Slova, neboť církev nepustoší nic jiného než toto. Porozumění Slovu, jak pravé, tak i falešné, je u proroků popsáno jako Efraim, zvláště u Ozeáše, neboť Efraim ve Slově označuje pochopení Slova v církvi. Protože pak pochopení Slova tvoří církev, je Efraim nazván jako:

Syn milý, aneb dítě velmi milostné (Jeremiáše 31:20)

Prvorozený (Jeremiáše 31:9)

Síla Jehovovy hlavy (Žalmy 60:9; 108:9)

Jako silný rek (Zacharjáš 10:7)

Naplnivší lučiště (Zacharjáš 9:13)

a Efraimovi synové jsou pojmenováni jako:

Zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli. (Žalmy 78:9)

Lučiště označuje učení ze Slova bojující proti klamům. Proto také:

Efraim byl vzat na stranu pravou od Izraele a bylo mu požehnáno: byl tak přijat na místo Rubena. (1. Mojž 48:5, 11-15)

A proto:

Efraim spolu se svým bratrem Manessesem (pod jménem Jozefa, jejich otce) byl nade všechny vyzdvižen Mojžíšem, když žehnal synům Izraele. (5. Mojž 33:13-17)

Jaká je církev, když pochopení Slova upadlo do zkázy, je u proroků rovněž vylíčeno pomocí Efraima - zvláště u Ozeáše, jak vysvítá z následujících pasáží:

„Izrael i Efraim padnou: Efraim zpuštěn bude v den kázně: utištěn jest Efraim, potřín soudem. Nebo já jsem jako lítý lev Efraimovi: já uchvátím a ujdu, vezmu, a žádný nevytrhne.” (Ozeáš 5:5, 9, 11-14)

„Což mám činiti s tebou, ó Efraime? Ano vaše dobrota jest jako oblak ranní, a jako rosa jitřní pomíjející?” (Ozeáš 6:4)

„Aniž budou bydliti v zemi Hospodinově, ale navrátí se Efraim do Egypta, a v Assyrii věci nečisté jísti budou.” (Ozeáš 9:11)

Země Hospodinova je církev: Egypt znamená vědomosti (scientificum) přírodního člověka a Assyrie je usuzování odvozené z těchto vědomostí, jimiž je Slovo vzhledem ke svému pochopení falšováno. Proto bylo řečeno, že navrátí se Efraim do Egypta, a v Assyrii věci nečisté jísti budou. Dále:

„Efraim se větrem pase, a vítr východní honí, každého dne lež a zhoubu množí: nebo smlouvu s Assurem činí, a masti do Egypta donášejí se.” (Ozeáš 12:1)

Pást se větrem, honit východní vítr a každého dne lež a zhoubu množit znamená falšovat pravdu a tím přivádět církev ke zkáze. Něco podobného také označuje Efraimovo smilství (neboť smilství znamená zfalšované porozumění Slovu, tedy jeho ryzí pravdě) v následujících pasážích:

„Známť já Efraima, a Izrael není ukryt přede mnou: nebo nyní smilníš, Efraime, poškvrňuje se Izrael.” (Ozeáš 5:3)

„V domě Izraelském vidím hroznou věc: Tam smilstvím Efraimovým poškvrňuje se Izrael.” (Ozeáš 6:10)

Izrael je církev sama a Efraim je porozumění Slovu, z něhož a podle nějž povstává církev, a proto je řečeno, že smilstvím Efraimovým poškvrňuje se Izrael. Jelikož u Židů byla církev falšováním Slova úplně zpustošena, praví se o Efraimovi

„Jakž bych tě vydal, ó Efraime? Jakž bych tě vydal, ó Izraeli? Kterak bych tě položil jako Adamu, podvrátil jako Seboim?” (Ozeáš 11:8)

Protože se tedy u proroka Ozeáše od první do poslední kapitoly jedná o zfalšování Slova a následném úpadku církve a protože falšování pravdy je vyjádřeno jako smilství, bylo tomuto proroku přikázáno, aby znázornil tento stav církve tím, že si vezme za ženu nevěstku a zplodí s ní děti (kap. 1) a že si vezme za ženu cizoložnici (kap. 3). Tyto pasáže byly uvedeny proto, aby mohlo být známo a doloženo ze Slova, že církev je taková, nakolik je v ní pochopeno Slovo: výborná a dokonalá, jestliže se pochopení zakládá na ryzích pravdách Slova, avšak zkažená a dokonce prohnilá, zakládá-li se na zfalšovaných pravdách. K potvrzení pravdy, že jako Efraim je označováno pochopení Slova a v opačném smyslu jeho zfalšování, mohou být použita další místa pojednávající o Efraimovi, jako Ozeáš 4:17-18; 7:1, 11; 8:9, 11; 9:11-13, 16; 10:11; 11:3; 12:1, 8, 14; 13:1, 12; Izajáš 17:3; 28:1: Jeremiáše 4:15; 31:6, 18; 50:19: Ezechiel 37:16; 48:5: Abdijáš 1:19: Zacharjáš 9:10.

  
/ 118  
  

Many thanks to Lenka Valešová for her permission to use her translation on this site.