Bible

 

Genesis 39

Studie

   

1 Jozef pak doveden byl do Egypta; a koupil ho Putifar, dvořenin Faraonův, nejvyšší nad drabanty, muž Egyptský, od Izmaelitských, kteříž ho tam dovedli.

2 Byl pak Hospodin s Jozefem, a všecko se mu šťastně vedlo, a bydlil v domě pána svého toho Egyptského.

3 A viděl pán jeho, že Hospodin byl s ním, a že všecko, což činil, Hospodin k prospěchu přivedl v rukou jeho.

4 Tedy nalezl Jozef milost před očima jeho, a sloužil mu. I představil ho domu svému, a všecko, což měl, dal v ruku jeho.

5 A hned, jakž ustanovil ho nad domem svým, a nade vším, což měl, požehnal Hospodin domu Egyptského toho pro Jozefa. A bylo požehnání Hospodinovo na všech věcech, kteréž měl doma i na poli.

6 Všech tedy věcí, kteréž měl, zanechal v rukou Jozefových; aniž o čem, tak jako on, věděl, jediné o chlebě, kterýž jedl. Byl pak Jozef ušlechtilé postavy a krásného vzezření.

7 I stalo se potom, že vzhlédala žena pána jeho očima svýma na Jozefa, a řekla: Spi se mnou.

8 Kterýžto odpíraje, řekl ženě pána svého: Aj, pán můj neví tak jako já, co jest v domě, a všecko, což má, dal v ruce mé.

9 Není žádného přednějšího nade mne v domě tomto, aniž co vyňal z správy mé, kromě tebe, jelikož jsi ty manželka jeho. Jak bych tedy učinil takovou nešlechetnost, a hřešil i proti Bohu?

10 A když mluvila ona Jozefovi den po dni, nepovolil jí, aby spal s ní, ani aby býval s ní.

11 Tedy dne jednoho, když přišel do domu k práci své, a nebylo tu žádného z domácích v domě,

12 Chytila jej ona za roucho jeho, řkuci: Lež se mnou. On pak nechav roucha svého v rukou jejích, utekl, a vyšel ven.

13 A ona viduci, že nechal roucha svého v rukou jejích a vyběhl ven,

14 Svolala domácí své, a řekla k nim takto: Pohleďte, přivedl nám muže Hebrejského, kterýž by měl posměch z nás; nebo přišel ke mně, aby ležel se mnou; i křičela jsem hlasem velikým.

15 A když uslyšel, že jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, nechav roucha svého u mne, utekl a vyšel ven.

16 Tedy schovala roucho jeho u sebe, až přišel pán jeho do domu svého.

17 K němuž mluvila v tato slova, řkuci: Přišel ke mně služebník ten Hebrejský, kteréhožs přivedl nám, aby mi lehkost učinil.

18 A když jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, tedy nechal roucha svého u mne, a utekl ven.

19 I stalo se, že, když uslyšel pán jeho slova ženy své, kteráž mluvila mu, pravěci: Tak mi učinil služebník tvůj, rozhněval se velmi.

20 Protož vzal ho pán jeho, a dal jej do věže žalářné, v to místo, kdež vězňové královští seděli; i byl tam v žaláři.

21 Byl pak Hospodin s Jozefem, a naklonil se k němu milosrdenstvím; a dal jemu milost u vládaře nad žalářem.

22 I dal vládař žaláře v moc Jozefovi všecky vězně, kteříž byli v věži žalářné; a cožkoli tam činiti měli, on to spravoval.

23 Aniž vládař žaláře k čemu dohlídal,což jemu svěřil; proto že Hospodin byl s ním, a což on činil, Hospodin tomu prospěch dával.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 5013

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

5013. See, he hath brought us a Hebrew man. That this signifies a servant, is evident from the signification of a “Hebrew man” as being predicated of service (n. 1703), and as is also clear from what is said later, where Joseph is called a “Hebrew servant,” and also simply a “servant:” “the Hebrew servant whom thou hast brought to us came to me” (verse 17); “according to these words did thy servant to me” (verse 19). That a “Hebrew man” here is a servant, is chiefly for the reason that those who are in truth and good natural not spiritual, who are here represented by Potiphar and his wife, regard spiritual truth and good, which is represented by Joseph, no otherwise than as a servant; for in both life and doctrine they are in inverted order, because with them the natural rules and the spiritual serves; when yet it is according to order that the spiritual should rule and the natural serve; for the spiritual is prior, interior, and higher, and nearer the Divine; while the natural is posterior, exterior, and lower, and more remote from the Divine. For this reason the spiritual in man and in the church is compared to heaven, and is also called heaven; and the natural is compared to earth, and is also called earth. Hence also it is that they who are spiritual, that is, in whom the spiritual has ruled, appear in the other life in the light of heaven with the head upward toward the Lord, and with the feet downward toward hell; whereas they who are natural, that is, they in whom the natural has ruled, appear in the light of heaven with the feet upward and the head downward, however differently they may appear in their own light, which is a fatuous light resulting from the evil affections and consequent phantasies in which they are (n. 1528, 3340, 4214, 4418, 4531, 4532). That natural men regard spiritual things as subservient, was also represented by the Egyptians regarding the Hebrews no otherwise than as servants; for by the Egyptians were represented those who are in natural knowledge and who therefore are natural, but by the Hebrews, those who are of the church and are therefore relatively spiritual. Moreover the Egyptians regarded the Hebrews as being so vile-as servants-that it was an abomination to them to eat with the Hebrews (Genesis 43:32); and the sacrifices offered by the Hebrews were also an abomination to them (Exodus 8:26).

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.