Bible

 

Genesis 32

Studie

   

1 Jákob pak odšel cestou svou, a potkali se s ním andělé Boží.

2 I řekl Jákob, když je viděl: Vojsko Boží jest toto. A nazval jméno místa toho Mahanaim.

3 Poslal pak Jákob posly před sebou k bratru svému Ezau, do země Seir, do kraje Idumejského.

4 A přikázal jim, řka: Takto povězte pánu mému Ezau: Totoť vzkazuje služebník tvůj Jákob: U Lábana jsem byl pohostinu, a zůstával až do tohoto času.

5 A mám voly a osly, ovce, a služebníky i děvky; a poslal jsem, abych se ohlásil pánu svému, a našel milost před očima tvýma.

6 I navrátili se poslové k Jákobovi, řkouce: Přišli jsme k bratru tvému Ezau, kterýž také jde proti tobě, a čtyři sta mužů s ním.

7 Jákob pak bál se velmi, a rmoutil se náramně. Tedy rozdělil lid, kterýž s sebou měl, ovce také a voly, a velbloudy na dva houfy.

8 Nebo řekl: Jestliže by přišel Ezau k houfu jednomu, a pobil by jej, bude aspoň zadní houf zachován.

9 I řekl Jákob: Bože otce mého Abrahama, a Bože otce mého Izáka, Hospodine, kterýž jsi mi řekl: Navrať se do země své, a k příbuznosti své, a dobře učiním tobě,

10 Menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy, kterouž jsi učinil s služebníkem svým; nebo s holí svou přešel jsem Jordán tento, nyní pak dva houfy mám.

11 Vytrhni mne, prosím, z ruky bratra mého, z ruky Ezau; nebť se ho bojím, aby přijda, nepohubil mne i matky s dětmi.

12 Však jsi ty řekl: Dobře učiním tobě, a rozmnožím símě tvé jako písek mořský, kterýžto pro množství sečten býti nemůže.

13 I zůstal tu noci té; a vzal z toho, což bylo před rukama, poctu bratru svému Ezau:

14 Totiž dvě stě koz, a kozlů dvadceti, ovec dvě stě, a beranů dvadceti,

15 Velbloudů s mladými jich třidceti, krav čtyřidceti, volů deset, oslic dvadceti, a oslátek deset.

16 A poručil je služebníkům svým, každé stádo obzvláštně, a řekl služebníkům svým: Jděte přede mnou, a stádo od stáda ať jde opodál.

17 I poručil přednímu, řka: Když se potká s tebou Ezau bratr můj, a optá se tebe, řka Čí jsi? a kam jdeš? a čí jest to stádo před tebou?

18 Řekneš: Jsem služebníka tvého Jákoba, a dar tento jest poslán pánu mému Ezau; a teď i sám jde za námi.

19 Poručil také druhému i třetímu, a všechněm jdoucím za těmi stády, řka: V táž slova mluvte k Ezau, když byste naň trefili.

20 A díte také: Aj, služebník tvůj Jákob za námi; nebo řekl: Ukrotím tvář jeho darem, kterýž jde přede mnou, a potom uzřím tvář jeho; snad přijme tvář mou.

21 A tak předšel dar před ním; on pak zůstal tu noc při houfu.

22 A vstav ještě v noci, vzal obě ženy své, a dvě děvky své, a jedenácte synů svých, a přešel přes brod Jabok.

23 Vzav tedy je, přepravil je přes tu řeku; přepravil také i vše, což měl.

24 A zůstal Jákob sám; a tu zápasil s ním muž až do svitání.

25 A vida, že ho nepřemůže, obrazil jej v příhbí vrchní stehna jeho; i vyvinulo se příhbí stehna Jákobova, když zápasil s ním.

26 A řekl: Pusť mne, nebť zasvitává. I řekl: Nepustím tě, leč mi požehnáš.

27 I řekl jemu: Jaké jest jméno tvé? Odpověděl: Jákob.

28 I dí: Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob, ale také Izrael; nebo jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi, a přemohls.

29 I otázal se Jákob, řka: Oznam, prosím, jméno své. Kterýžto odpověděl: Proč se ptáš na jméno mé? I dal mu tu požehnání.

30 Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel; nebo jsem prý viděl Boha tváří v tvář, a zachována jest duše má.

31 I vzešlo mu slunce, když pominul místa toho Fanuel, a kulhal na nohu svou.

32 Protož nejedí synové Izraelští až do tohoto dne té žily krátké, kteráž jest v vrchním příhbí stehna, proto že obrazil příhbí stehna Jákobova na žile krátké.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 4234

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

4234. 'Jacob went on his way' means the progression of truth so that it might be joined to spiritual and celestial good. This is clear from the representation of 'Jacob' at this point as the truth of the natural. What 'Jacob' represented has been stated already, namely the Lord's Natural. And because the subject in the internal sense where the historical narrative has to do with Jacob is the Lord and how He made His Natural Divine, Jacob therefore first represented truth within that Natural and then truth to which the parallel good meant by Laban had been allied. And once this good had been allied to it Jacob represented that kind of good. That kind of good is not however Divine good within the Natural but intermediate good by means of which He was able to receive Divine good. Jacob represented such intermediate good when he departed from Laban, though essentially that good is truth, which by virtue of being intermediate has the capacity to join itself to Divine good within the Natural. It is that kind of truth that Jacob represents now.

[2] The good however to which that truth was to be joined is represented by 'Esau' - 'Esau' being the Divine Good of the Lord's Divine Natural, see 3300, 3302, 3494, 3504, 3527, 3576, 3599, 3669, 3677. It is the actual joining together of the two - the joining of the Divine truth to the Divine good of the Lord's Divine Natural - that is the subject now in the highest sense. For once Jacob has departed from Laban and come to the Jordan, and so to the place of entry into the land of Canaan, he comes to represent that conjunction; for in the internal sense the land of Canaan means heaven, and in the highest sense the Lord's Divine Human, 3038, 3705. This explains why the words 'And Jacob went on his way' mean the progression of truth so that it might be joined to spiritual and celestial good.

[3] But these matters are such that a full and intelligible explanation of them cannot be given at all, for the reason that not even the learned in the Christian world possess the vaguest notions on the subject. For scarcely any knowledge exists of what man's natural is, or of what his rational is, or of the fact that the two are altogether distinct and separate from each other. Nor is there much knowledge of what spiritual truth is or of the good which goes with that truth, or of the fact that these likewise are distinct and separate. Still less is it known that when a person is being regenerated truth is joined to good, in one distinct and separate way in the natural, in another in the rational, and by means that are countless. In fact it is not even known that the Lord made His Human Divine according to the same order as that by which He regenerates man.

[4] Since therefore not even the vaguest notions exist about these matters, any statements made about them are bound to seem obscure. Nevertheless such statements must be made because the internal sense of the Word cannot be explained in any other way. If nothing else they will show what angelic wisdom is and the nature of it, for the internal sense of the Word is primarily for angels.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.