Bible

 

Genesis 1

Studie

1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

2 Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami.

3 I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo.

4 A viděl Bůh světlo, že bylo dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy.

5 A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první.

6 Řekl také Bůh: Buď obloha u prostřed vod, a děl vody od vod!

7 I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. A stalo se tak.

8 I nazval Bůh oblohu nebem. I byl večer a bylo jitro, den druhý.

9 Řekl také Bůh: Shromažďte se vody, kteréž jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché! A stalo se tak.

10 I nazval Bůh místo suché zemí, shromáždění pak vod nazval mořem. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

11 Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, a bylinu vydávající símě, a strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak.

12 Nebo země vydala trávu, a bylinu nesoucí semeno podlé pokolení svého, i strom přinášející ovoce, v němž bylo símě jeho, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

13 I byl večer a bylo jitro, den třetí.

14 Opět řekl Bůh: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a rozměření časů, dnů a let.

15 A aby svítila na obloze nebeské, a osvěcovala zemi. A stalo se tak.

16 I učinil Bůh dvě světla veliká, světlo větší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo nad nocí; též i hvězdy.

17 A postavil je Bůh na obloze nebeské, aby osvěcovala zemi;

18 A aby správu držela nade dnem a nocí, a oddělovala světlo od tmy. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

19 I byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.

20 Řekl ještě Bůh: Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti, a

21 I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

22 I požehnal jim Bůh, řka: Ploďtež se a množte se, a naplňte vody mořské; též ptactvo ať se rozmnožuje na zemi!

23 I byl večer a bylo jitro, den pátý.

24 Řekl též Bůh: Vydej země duši živou, jednu každou podlé pokolení jejího, hovada a zeměplazy, i zvěř zemskou, podlé pokolení jejího. A stalo se tak.

25 I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, též hovada vedlé pokolení jejich, i všeliký zeměplaz podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že bylo dobré.

26 Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi.

27 I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.

28 A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi.

29 Řekl ještě Bůh: Aj, dal jsem vám všelikou bylinu, vydávající símě, kteráž jest na tváři vší země, a všeliké stromoví, (na němž jest ovoce stromu), nesoucí símě; to bude vám za pokrm.

30 Všechněm pak živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, a všemu tomu, což se hýbe na zemi, v čemž jest duše živá, všelikou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu. I stalo se tak.

31 A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré. I byl večer a bylo jitro, den šestý.

Ze Swedenborgových děl

 

Pravé křesťanství # 34

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 853  
  

34. V lidech spočívá Nekonečné Božství jako ve svých obrazech. O této skutečnosti hovoří Slovo, kde čteme:

I řekl Bůh: „Učiňme člověka k obrazu našemu, podle naší podoby. “ Tak Bůh stvořil člověka k obrazu Svému, k obrazu Božímu stvořil jej. (Gn 1:26-27)

Z tohoto výroku plyne, že lidské bytosti jsou orgány schopné přijímat Boha a jsou jimi podle kvality tohoto přijímání.

Lidská mysl - která tvoří a vymezuje naše lidství - byla zformována do třech oblastí odpovídajících třem stupňům. Na prvním stupni (v němž žijí i andělé nejvyššího nebe) je lidská mysl nebeská; na druhém stupni (v němž žijí andělé prostředního nebe) je duchovní; a na třetím stupni (v němž žijí andělé nejnižšího nebe) je přírodní.

Lidská mysl, organizovaná podle těchto tří stupňů, je příjemcem božského vlivu. Božství přesto neplyne dál než tam, kam mu jakoby vyrovnáme cestu [Iz 40:3] neboli otevřeme dveře [Zj 3:20]. Pokud tak učiníme až k nejvyššímu neboli nebeskému stupni, staneme se pravým obrazem Boha a po smrti andělem nejvyššího nebe. Vyrovnáme­-li

cestu a otevřeme­-li dveře pouze ke střednímu neboli duchovnímu stupni, také se staneme Božím obrazem, avšak nikoli dokonalým a po smrti se staneme andělem prostředního nebe. Jestliže vyrovnáme cestu a otevřeme dveře pouze k nejnižšímu neboli přírodnímu stupni, pak - pokud uznáváme Boha a uctíváme Jej se skutečnou zbožností - se staneme Božím obrazem v nejnižším stupni a po smrti andělem nejnižšího nebe.

Pokud však neuznáváme Boha a neuctíváme Jej se skutečnou zbožností, zbavujeme se Božího obrazu a začneme se podobat některému druhu zvířete, pouze s tím rozdílem, že se stále těšíme schopnosti chápat, a proto mluvit. Uzavřeme­-li tehdy svůj nejvyšší přírodní stupeň, jenž souvztažně odpovídá nejvyššímu nebeskému stupni, stáváme se co do své lásky podobnými suchozemským zvířatům. Jestliže uzavřeme svůj přírodní stupeň, který odpovídá střednímu duchovnímu stupni, stáváme se svou láskou podobnými liškám a svým intelektem nočním ptákům. Pokud však co do duchovní složky uzavřeme i svůj nejnižší přírodní stupeň, stáváme se svou láskou podobnými divokým zvířatům a svým chápáním pravdy podobnými rybám.

Božský život do nás vplývá ze slunce andělského nebe a podněcuje nás; je to podobné, jako když světlo z našeho slunce vplývá do průhledných předmětů. Přijímání

života v nejvyšším stupni je jako vplývání světla do diamantu; přijímání života ve druhém stupni je jako vplývání světla do křišťálu; a přijímání života v nejnižším stupni je jako vplývání světla do skla či pergamenu.

Je­-li náš nejnižší stupeň duchovně zcela uzavřen, což se děje, když popíráme existenci Boha a uctíváme satana, život od Boha do nás plyne podobně jako světlo do temných předmětů na zemi - do ztrouchnivělého dřeva, bažinaté země, mrvy a podobně. Tehdy se stáváme duchovními mrtvolami.

  
/ 853  
  

Many thanks to Lenka Máchová for her permission to use her translation on this site.