Bible

 

Ezechiel 39

Studie

   

1 Ty synu člověčí, prorokuj ještě proti Gogovi a rci: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já povstanu proti tobě, ó Gogu, kníže a hlavo v Mešech a Tubal.

2 A odvedu tě zpět, navštívě tě šesti ranami, když tě vzbudím, abys přitáhl od stran půlnočních, a přivedu tě na hory Izraelské.

3 Nebo vyrazím lučiště tvé z ruky tvé levé, a střely z ruky tvé pravé vyvrhu.

4 Na horách Izraelských padneš ty i všickni houfové tvoji i národové, kteříž budou s tebou; ptákům a všemu ptactvu křídla majícímu i zvěři polní dám tě k sežrání.

5 Na svrchku pole padneš; neboť jsem já mluvil, praví Panovník Hospodin.

6 Vypustím také oheň na Magoga i na ty, kteříž přebývají na ostrovích bezpečně, i zvědíť, že já jsem Hospodin.

7 A jméno svatosti své uvedu v známost u prostřed lidu svého Izraelského. Nedopustím, pravím, více poškvrňovati jména svatosti své, i zvědíť národové, že já jsem Hospodin Svatý v Izraeli.

8 Aj, přijdeť a stane se to, praví Panovník Hospodin, téhož dne, o kterémž jsem mluvil.

9 Tehdy vyjdou obyvatelé měst Izraelských, a zapálíce, popálí zbroj a štíty i pavézy, lučiště i střely, dřevce i kopí, a budou je páliti ohněm sedm let.

10 Aniž nositi budou dříví s pole, ani sekati v lesích, proto že zbrojí zaněcovati budou oheň, když zloupí ty, kteříž je loupívali, a mocí poberou těm, kteříž jim mocí brávali, praví Panovník Hospodin.

11 I stane se v ten den, že dám Gogovi místo ku pohřbu tam v Izraeli, údolí, kudyž se jde k východní straně k moři, kteréžto zacpá ústa tudy jdoucích. I pohřbí tam Goga i všecko množství jeho, a nazovou je údolí množství Gogova.

12 Nebo pochovávati je budou dům Izraelský za sem měsíců proto, aby vyčistili zemi.

13 A tak pohřbí je všecken lid té země, a bude jim to ku poctivosti v den, v kterýž oslaven budu, praví Panovník Hospodin.

14 Oddělíť pak muže statečné, kteříž by procházeli tu zemi, proto aby pochovávali ty, kteříž by pozůstali na svrchku země, aby ji vyčistili. Po vyjití sedmi měsíců přehledávati začnou.

15 A ti procházejíce, choditi budou po zemi, a když uzří kosti člověčí, vzdělají při nich znamení pamětné, aby je pohřbili hrobaři v údolí množství Gogova.

16 Nýbrž to množství jeho bude k slávě i městu, když vyčistí tu zemi.

17 Ty pak synu člověčí, takto praví Panovník Hospodin: Rci ke všelijakým ptákům křídla majícím i ke všelijaké zvěři polní: Shromažďte se a přiďte, zbeřte se odevšad k obětem mým, kterýchž já nabiji vám,obětí velikých na horách Izraelských, a budete jísti maso a píti krev.

18 Maso silných reků jísti budete, a krev knížat zemských píti, skopců, beranů a kozlů, volků, všecko tučných Bázanských.

19 A budete jísti tuk do sytosti, a píti krev do opití z obětí mých, kterýchž vám nabiji.

20 A nasytíte se z stolu mého koňmi i jezdci, silnými reky i všemi muži válečnými, dí Panovník Hospodin.

21 A tak zjevím slávu svou mezi národy, aby viděli všickni národové soud můj, kterýž jsem vykonal, i ruku mou, kterouž jsem doložil na ně.

22 I zvíť dům Izraelský, že já jsem Hospodin Bůh jejich, od tohoto dne i potom.

23 Zvědí také i národové, že pro svou nepravost zajat jest dům Izraelský, proto že se dopouštěli přestoupení proti mně; pročež jsem skryl tvář svou před nimi, a vydal jsem je v ruku protivníků jejich, aby padli mečem všickni napořád.

24 Podlé nečistoty jejich a podlé zpronevěření se jejich učinil jsem jim, a skryl jsem tvář svou před nimi.

25 Z té příčiny takto praví Panovník Hospodin: Jižť zase přivedu zajaté Jákobovy, a smiluji se nade vším domem Izraelským a horliti budu příčinou jména svatosti své,

26 Ač ponesou potupu svou a všecko přestoupení své, kteréhož se dopustili proti mně, když bydlili v zemi své bezpečně, aniž byl, kdo by je přestrašil.

27 A však je zase přivedu z národů, a shromáždím je z zemí nepřátel jejich, a posvěcen budu v nich před očima národů mnohých.

28 A tak poznají, že já jsem Hospodin Bůh jejich, když zaveda je do národů, shromáždím je do země jejich, a nepozůstavím tam žádného z nich.

29 Aniž skryji více tváři své před nimi, když vyleji Ducha svého na dům Izraelský, praví Panovník Hospodin.

   

Komentář

 

The Lord

  
The Ascension, by Benjamin West

The Bible refers to the Lord in many different ways seemingly interchangeably. Understood in the internal sense, though, there are important differences. To some degree, the meanings all start with "Jehovah," which is the Lord's actual name. It represents the perfect, eternal, infinite love which is the Lord's actual essence. As such it also represents the good will that flows from the Lord to us and His desire for us to be good. "God," meanwhile, represents the wisdom of the Lord and the true knowledge and understanding He offers to us. The term "the Lord" is very close in meaning to "Jehovah," and in many cases is interchangeable (indeed, translators have a tendency to go back and forth). When the two are used together, though, "the Lord" refers to the power of the Lord's goodness, the force it brings, whereas "Jehovah" represents the goodness itself. In the New Testament, the name "Jehovah" is never used; the term "the Lord" replaces it completely. There are two reasons for that. First, the Jews of the day considered the name "Jehovah" too holy to speak or write. Second, they would not have been able to grasp the idea that the Lord -- who was among them in human form at the time -- was in fact Jehovah Himself. This does ultimately lead to a difference in the two terms by the end of the Bible. Thought of as "Jehovah," the Lord is the ultimate human form and has the potential for assuming a physical human body; thought of as "the Lord" He actually has that human body, rendered divine by the events of his physical life.