290. Z toho, co bylo až dosud uvedeno, vyplývá, že církev byla nazvána matkou všech živých proto, že měla víru v Pána, který je Život sám. Existuje pouze jediný zdroj života, z něhož všechny ostatní bytosti přijímají život (viz č. 2). Každý život, který je opravdovým životem, má svůj původ ve víře v Pána, jenž je Život sám (viz č. 30). A každá víra, v níž je život, musí pocházet od Pána, tudíž v ní musí být Pán Sám (viz č. 41).

Z toho důvodu Písmo popisuje Pána jako jedinou živou bytost a nazývá Ho Hospodinem, který žije (Jeremiáš 5:2; 12:16; 16:14-15; 23:7. Ezechiel 5:11), Jediným, kdo žije do věčnosti (Zjevení Janovo 4:10; 5:14 - překlad Bible kralická a 10; 6), zřídlem života (žalmu 36:9 - překlad Miloše Pavlíka), pramenem živých vod. Nebe, které žije z Něho, je nazváno zemí živých (Izajáš 38:11, Ezechiel 26:20; 32:23, 24, 25, 26, 27, 32, žalmy 27:13; 52:7; 142:6). Lidé, kteří věří v Pána, jsou nazýváni živými (žalmu 66:9); o těch, kteří věří, je řečeno, že jsou v knize života či v knize živých (žalmu 69:28, Zjevení Janovo 13:8). Proto o těch, kteří přijmou víru v Pána, je řečeno, že jim bude vrácen život (Ozeáš 6:2, žalm 85:7). Na druhé straně ti, kdo nemají víru, jsou nazýváni mrtvými (Izajáš 26:14), což jsou lidé plní sebelásky, kteří neobživnou nebo nevstanou znovu. Bývají také označováni jako zabití (Ezechiel 32:23-26; 28-31). Jsou též Pánem zváni mrtví a ti, kteří umřou (Jan 5:25; 8:21, 24, 51-52). Peklo bývá také pojmenováno slovem smrt (Izajáš 25:8; 28:15).