Bible

 

Exodus 6

Studie

   

1 Odpověděl Hospodin Mojžíšovi: Nyní uzříš, co učiním Faraonovi; nebo v ruce silné propustí je, a v ruce mocné vyžene je z země své.

2 Mluvil ještě Bůh k Mojžíšovi a řekl jemu: Já jsem Hospodin.

3 Ukázalť jsem se zajisté Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi v tom, že jsem Bůh silný všemohoucí; ale v jménu svém, Hospodin, nejsem poznán od nich.

4 K tomu utvrdil jsem smlouvu svou s nimi, že jim dám zemi Kananejskou, zemi putování jejich, v níž pohostinu byli.

5 Nad to, já slyšel jsem křik synů Izraelských, kteréž Egyptští v službu podrobují, a rozpomenul jsem se na smlouvu svou.

6 Protož pověz synům Izraelským: Já jsem Hospodin, a vyvedu vás z robot Egyptských, a vytrhnu vás z služby jejich, a vysvobodím vás v ruce vztažené a skrze soudy veliké.

7 A vezmu vás sobě za lid, a budu vám za Boha; a zvíte, že jsem Hospodin Bůh váš, vysvobozující vás z robot Egyptských.

8 Uvedu vás také do země, o níž jsem, zdvihna ruku svou, přisáhl, že ji dám Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi; a dám ji vám v dědictví; Já Hospodin.

9 I mluvil tak Mojžíš synům Izraelským; ale neslyšeli Mojžíše pro úzkost ducha a službu přetěžkou.

10 Protož mluvil Hospodin Mojžíšovi, řka:

11 Vejdi, mluv Faraonovi králi Egyptskému, ať propustí syny Izraelské z země své.

12 I mluvil Mojžíš před Hospodinem, řka: Hle, synové Izraelští neposlechli mne, kterakž tedy poslechne mne Farao, a já jsem zpozdilý v řeči?

13 I mluvil Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, a přikázaní dal jim k synům Izraelským a k Faraonovi králi Egyptskému, aby vyvedli syny Izraelské z země Egyptské.

14 Tito jsou přední v čeledech otců svých. Synové Rubenovi, prvorozeného Izraelova: Enoch, Fallu, Ezron a Charmi. Ty jsou čeledi Rubenovy.

15 Synové pak Simeonovi: Jamuel, Jamin, Ahod, Jachin, Sohar a Saul, syn Kananejské. Ty jsou čeledi Simeonovy.

16 A tato jsou jména synů Léví v rodech jejich: Gerson, Kahat a Merari. Let pak života Léví bylo sto třidceti a sedm let.

17 Synové Gerson: Lebni a Semei po čeledech svých.

18 A synové Kahat: Amram, Izar, Hebron a Uziel. Let pak života Kahat bylo sto třidceti a tři léta.

19 A synové Merari: Moholi a Musi. Ty jsou čeledi Léví v rodech svých.

20 Pojal pak Amram ženu Jochebed, tetu svou, sobě za manželku, kterážto porodila mu Arona a Mojžíše. A let života Amramova bylo sto třidceti a sedm let.

21 Synové také Izarovi: Chore, Nefega Zechri.

22 A synové Uzielovi: Mizael, Elzafan a Sethri.

23 Pojal pak Aron Alžbětu, dceru Aminadabovu, sestru Názonovu, sobě za manželku; kterážto porodila jemu Nádaba, Abiu, Eleazara a Itamara.

24 Synové pak Chore: Asser, Elkana a Abiazaf. Ty jsou čeledi Choritských.

25 Eleazar pak syn Aronův vzal jednu ze dcer Putielových sobě za manželku; kteráž mu porodila Fínesa. Ti jsou přední z otců Levítských po čeledech svých.

26 To jest ten Aron a Mojžíš, jimž řekl Hospodin: Vyveďte syny Izraelské z země Egyptské po houfích jejich.

27 Tito jsou, kteříž mluvili Faraonovi, králi Egyptskému, aby vyvedli syny Izraelské z Egypta; toť jest ten Mojžíš a Aron.

28 Stalo se pak, když mluvil Hospodin k Mojžíšovi v zemi Egyptské,

29 Že mu řekl takto: Já Hospodin; mluv k Faraonovi, králi Egyptskému, všecko, což já mluvím tobě.

30 A řekl Mojžíš před Hospodinem: Aj, já jsem zpozdilý v řeči, kterakž tedy poslouchati mne bude Farao?

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 7197

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

7197. The land of their sojournings, wherein they sojourned. That this signifies where the things of faith and charity are, about which they have been instructed, and according to which they have lived, is evident from the signification of “land,” as being the Lord’s kingdom in the heavens and on earth (of which jus t above, n. 7196), thus also the things of the Lord’s kingdom, which, it is known, are faith and charity, and therefore these also are signified by the “land of Canaan” where the subject treated of is the instruction and life which are signified by “sojourning;” and from the signification of “sojourning,” as being instruction and life (n. 1463, 2025, 3672). From this it is evident that by “the land of their sojournings wherein they sojourned” is signified where the things of faith and charity are, about which they have been instructed and according to which they have lived. The case herein is this. In the other life heaven is given to everyone in accordance with the things of faith and charity in him, for charity and faith make heaven with everyone; but when it is said that charity and faith make heaven, there is meant the life of charity and faith. But note well that the life which has heaven in it, is a life according to the truths and goods of faith about which the man has been instructed. Unless these are the rules and principles of his life, in vain does he look for heaven, no matter how he has lived; for without these truths and goods a man is like a reed which is shaken by every wind; for he is bent by evils equally as by goods, because he has nothing of truth and good made firm within him, whereby he may be kept by the angels in truths and goods, and be withdrawn from the falsities and evils which the infernals are continually injecting. In a word, the life of Christian good is what makes heaven; not a life of natural good.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.