Bible

 

Exodus 34

Studie

   

1 I řekl Hospodin k Mojžíšovi: Vyteš sobě dvě dsky kamenné podobné prvním, a napíši na dskách těch slova, kteráž byla na dskách prvních, kteréž jsi rozrazil.

2 Budiž tedy hotov ráno, a vstoupíš v jitře na horu Sinai, a staneš přede mnou na vrchu hory té.

3 Žádný ať nevstupuje s tebou, aniž také kdo vidín bude na vší hoře; ani ovce neb volové pásti se budou naproti hoře této.

4 Tedy Mojžíš vytesal dvě dsky kamenné podobné prvním, a vstav ráno, vstoupil na horu Sinai, jakž mu přikázal Hospodin, a vzal v ruku svou dvě dsky kamenné.

5 I sstoupil Hospodin v oblaku, a stál s ním tam, a zavolal ze jména: Hospodin.

6 Nebo pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal: Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě,

7 Milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích, a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného, navštěvuje nepravost otců na synech, a na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení.

8 Mojžíš pak rychle sklonil hlavu k zemi, a poklonu učinil.

9 A řekl: Prosím, našel-li jsem milost v očích tvých, Pane, nechť jde, prosím, Pán u prostřed nás, nebo lid jest tvrdé šíje, a milostiv buď nepravosti naší a hříchu našemu, a měj nás za dědictví.

10 Kterýžto řekl: Aj, já učiním smlouvu přede vším lidem tvým. Učiním divné věci, kteréž nejsou učiněny na vší zemi a ve všech národech, a viděti bude všecken lid, (mezi nimiž jsi,) skutky Hospodinovy; nebo hrozné bude to, což já učiním s tebou.

11 Zachovej to, což já dnes tobě přikazuji. Aj, já vyženu před tváří tvou Amorea a Kananea, Hetea a Ferezea, Hevea a Jebuzea.

12 Varuj se pak, abys nečinil smlouvy s obyvateli země té, do kteréž vejdeš, ať by nebyli osídlem u prostřed tebe.

13 Ale zboříte oltáře jejich, a modly jejich polámete, a jejich háje posekáte.

14 Nebo nebudeš se klaněti Bohu jinému, proto že Hospodin jest, jméno má horlivý, Bůh silný, horlivý jest.

15 Nevcházej v smlouvu s obyvateli země té, aby když by smilnili, jdouce po bozích svých, a obětovali bohům svým, nepovolali tě, a jedl bys z oběti jejich.

16 A abys nebral ze dcer jeho synům svým, i smilnily by dcery jejich, jdouce po bozích svých, a naučily by smilniti syny tvé, jdouce po bozích svých.

17 Bohů slitých neuděláš sobě.

18 Slavnost přesnic zachovávati budeš. Za sedm dní jísti budeš chleby nekvašené, jakž jsem přikázal tobě, v čas vyměřený měsíce Abib; nebo měsíce toho vyšel jsi z Egypta.

19 Všecko což otvírá život, mé jest, i všeliký samec v dobytku tvém, prvorozený z volů a ovcí.

20 Ale prvorozené osle vyplatíš dobytčetem; pakli bys nevyplatil, šíji zlomíš jemu. Každého prvorozeného z synů svých vyplatíš, aniž ukáží se přede mnou prázdní.

21 Šest dní pracovati budeš, dne pak sedmého přestaneš; v čas orání i žně přestaneš.

22 A učiníš sobě slavnost téhodnů, svátek prvotin žně pšeničné a slavnost klizení po vyjití každého roku.

23 Třikrát v roce ukáže se každý z vás pohlaví mužského před oblíčejem Panovníka Hospodina, Boha Izraelského.

24 Nebo vyvrhu národy od tváři tvé a rozšířím meze tvé, aniž kdo sáhne na zemi tvou, když vstoupíš, abys se ukázal před Hospodinem Bohem svým třikrát v roce.

25 Nebudeš obětovati krve oběti mé, dokavadž u tebe kvas jest, aniž zůstane do jitra obět slavnosti Fáze.

26 Prvotiny prvních úrod země své přinášeti budeš do domu Hospodina Boha svého. Nebudeš vařiti kozelce v mléce matky jeho.

27 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Napiš sobě slova tato; nebo podlé slov těch učinil jsem smlouvu s tebou a s Izraelem.

28 Byl pak tam s Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejedl a vody nepil; a napsal na dskách slova té smlouvy, totiž deset slov.

29 I stalo se, když sstupoval Mojžíš s hory Sinai, (a měl dvě dsky svědectví v rukou svých, když sstupoval s hory), nevěděl, že by se stkvěla kůže tváři jeho, když mluvil s ním.

30 A viděl Aron i všickni synové Izraelští Mojžíše, a aj, stkvěla se kůže tváři jeho, a nesměli přistoupiti k němu.

31 Ale Mojžíš zavolal jich, a navrátili se k němu Aron i všecka knížata shromáždění toho, a mluvil Mojžíš s nimi.

32 Potom přišli také k němu všickni synové Izraelští, jimžto přikázal všecko, což s ním mluvil Hospodin na hoře Sinai.

33 Dokudž pak mluvil Mojžíš s nimi, měl zástěru na tváři své.

34 Ale když vcházel Mojžíš před tvář Hospodina, aby mluvil s ním, odjímal zástěru, dokudž nevyšel. Vyšed pak, mluvil synům Izraelským, což mu bylo rozkázáno.

35 Tedy viděli synové Izraelští tvář Mojžíšovu, že se stkvěla kůže tváři jeho. A kladl zase Mojžíš zástěru na tvář svou, dokudž nevcházel, aby mluvil s ním.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 6180

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

6180. And do mercy and truth with me. That this signifies humiliation, is evident from the signification of “doing mercy,” as being the good of love; and from the signification of “doing truth,” as being the truth of faith (of which significations in what follows). These words are uttered as words of supplication, thus of humiliation. That “doing mercy” denotes the good of love is because all mercy is of love; for he who is in love or charity is also in mercy, and the love and charity in him become mercy when the neighbor is in need or misery, and he affords him help in that state. Hence it is that by “mercy” is signified the good of love. That “doing truth” denotes the truth of faith is because all truth is of faith, and for this reason in the original tongue faith is meant by the same expression.

[2] Because the good of love and the truth of faith are in the closest conjunction, and the one is not possible without the other, therefore this form of speaking was usual among the ancients, because they knew that the good of love is inseparable from the truth of faith, and for this reason also these two are often spoken of conjointly in the Word, as in Exodus:

Jehovah great in mercy and truth (Exodus 34:6).

In the second book of Samuel:

David said unto the men of Jabesh, Jehovah do mercy and truth with you (2 Samuel 2:5-6).

In the same:

David said unto Ittai the Gittite, Return thou, and take back thy brethren with thee, with mercy and truth (2 Samuel 15:20).

In Hosea:

Jehovah hath a controversy with the inhabitants of the land, because there is no truth, and no mercy, and no knowledge of God in the land (Hos. 4:1).

In David:

All the ways of Jehovah are mercy and truth to them that keep His covenant (Psalms 25:10).

Again:

Thou wilt not withhold Thy mercies from me, O Jehovah; Thy mercy and Thy truth will perpetually guard me (Psalms 40:11).

Again:

I will sing the eternal mercies of Jehovah; with my mouth will I make known Thy truth to generation and generation. For I have said, Eternally shall mercy be builded; in the very heavens Thou wilt confirm Thy truth. Righteousness and judgment are the support of Thy throne; mercy and truth stand before Thy faces (Psalms 89:1-2, 89:14;

and in other passages in David (Psalms 26:3; 36:5; 57:3, 10; 61:7; 85:10; 86:15; 89:24, 33; 92:2).

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.