51. a. Slovo nemůže být pochopeno bez nauky. Je tomu tak proto, že Slovo ve svém doslovném smyslu sestává výlučně ze souvztažností: to proto, aby v něm duchovní a nebeské věci mohly být současně a společně a každé jednotlivé slovo aby mohlo být jejich schránou a oporou. Z tohoto důvodu nejsou na některých místech doslovného smyslu pravdy odhaleny, ale naopak zahaleny, a nazýváme je pak projevy pravdy. Četné pravdy jsou také přizpůsobeny chápavosti prostých lidí, kteří nejsou schopni povznést své myšlenky nad to, co mají před očima. Jsou zde také některé věci, které budí zdání rozporu, avšak Slovo nazírané ve svém vlastním světle žádné rozpory neobsahuje. Připomeňme, že v některých pasážích u proroků (jako v těch uvedených v č. 15) jsou jména osob a míst seskupena tak, že nedávají žádný smysl, pojímáme-li je doslovně. Jelikož je tedy povaha Slova v jeho doslovném smyslu taková, je jasné, že mu nelze porozumět bez nauky. Uveďme však pro objasnění několik příkladů. Je řečeno, že Hospodin lituje (2. Mojž 32:12, 14: Jonáš 3:9, 4:2), a také, že Hospodin neželí. (4. Mojž 23:19: 1. Sam. 15:29) Bez pomoci nauky se tyto pasáže nesrovnávají. Je řečeno:

„Hospodin navštěvuje nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení” (4. Mojž 14:18)

a také je řečeno:

„Nebudou na hrdle trestáni otcové za syny, ani synové za otce, jeden každý za svůj hřích umře.” (5. Mojž 24:16)

Vyloží-li se tyto výroky s pomocí nauky, nerozcházejí se, ale jsou v souladu. Ježíš říká:

„Proste, a dánoť bude vám: hledejte, a naleznete: tlucte, a bude vám otevříno. Nebo každý, kdož prosí, béře: a kdož hledá, nalézá: a tomu, kdož tluče, bude otevříno.” (Matouše 7:7-8; 21:21-22)

Bez opory učení bychom snadno mohli věřit, že kdokoli dostane, o co požádá: podle nauky však věříme, že o cokoli člověk požádá ne sám ze sebe, ale z Pána, je mu dáno. To také říká Pán slovy:

„Zůstanete-li ve mně, a slova má zůstanou-liť v vás, což byste koli chtěli, proste, a staneť se vám.” (Jan 15:7)

Pán praví:

„Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží.” (Lukáš 6:20)

Bez opory nauky bychom si mohli myslet, že nebe je pro chudé a nikoli pro bohaté: učení však říká, že míněni jsou chudí duchem, neboť Pán praví:

„Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské.” (Matouše 5:3)

Pán říká:

„Nesuďtež, abyste nebyli souzeni. Nebo kterýmž soudem soudíte, týmž budete souzeni.” (Matouše 7:1-2; Lukáš 6:37)

Bez nauky by tento výrok mohl být citován pro potvrzení názoru, že zlo se nemá nazývat svým jménem a tedy ani zlá osoba nemá být posuzována jako zlá - zatímco podle učení je právoplatné soudit, ale spravedlivě: neboť Pán říká:

„Spravedlivý soud suďte.” (Jan 7:24)

Ježíš říká:

„Ale vy nebývejte nazýváni mistři: nebo jeden jest Mistr váš, Kristus. A otce nenazývejte sobě na zemi: nebo jeden jest Otec váš, kterýž jest v nebesích. Ani se nenazývejte vůdcové: nebo jeden jest vůdce váš, Kristus.” (Matouše 23:8-10)

Bez znalosti nauky by se mohlo zdát, že nikdo není oprávněn nazývat nějakého člověka jako učitele, otce nebo mistra: podle nauky však víme, že v přirozeném smyslu je to oprávněné, ne však ve smyslu duchovním. Ježíš řekl svým učedníkům:

„Když se posadí Syn člověka na trůnu velebnosti své, sednete i vy na dvanácti trůních, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.” (Matouše 19:28)

Z těchto slov můžeme vyvodit závěr, že učedníci Páně budou sedět při soudu, ačkoli přece nikoho soudit nemohou. Nauka tedy musí toto tajemství odhalit vysvětlením, že Pán sám, který je vševědoucí a zná srdce všech, bude sedět při soudu a bude moci soudit: a že jeho dvanáct učedníků znamená církev vzhledem ke všem pravdám a dobrům, které obdržela od Pána skrze Slovo - z čehož nauka uzavírá, že tyto pravdy budou soudit každého podle Pánových slov u Jana (Jana 3:17-18; 12:47-48). Kdo čte Slovo bez nauky, nevidí souvislost v tom, co je řečeno u proroků o židovském národě a Jeruzalému - totiž že církev u tohoto národa a její sídlo v tomto městě potrvá navěky, jako v následujících pasážích:

„Stádo své, dům Judský, navštíví Hospodin zástupů, a učiní je jako koně ozdobného k boji. Od něho úhel, od něho hřeb, od něho lučiště válečné.” (Zacharjáš 10:3-4, 6-7)

„Aj, já přijdu a budu bydliti u prostřed tebe. Tehdy dědičně ujme Hospodin Judu, díl svůj, v zemi svaté, a vyvolí zase Jeruzalém.” (Zacharjáš 2:10, 12)

„I stane se v ten čas, že hory budou dštíti mstem, a pahrbkové oplývati mlékem: Juda pak na věky trvati bude, a Jeruzalém od národu do pronárodu.” (Jóel 3:18-20)

„Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichžto oseji dům Izraelský a dům Judský semenem lidským a semenem hovad. Ale tatoť jest smlouva: Dám zákon svůj do vnitřností jejich, a na srdci jejich napíši jej: i budu Bohem jejich, a oni budou mým lidem.” (Jeremiáše 31:27, 31, 33)

„V těch dnech chopí se deset ze všech jazyků těch národů, chopí se, pravím, podolka jednoho Žida, řkouce: Půjdeme s vámi: nebo slyšíme, že jest Bůh s vámi.” (Zacharjáš 8:23)

Podobně na jiných místech, jako u Izajáš 44:21, 24, 26; 49:22-23; 65:9; 66:20, 22; Jeremiáše 3:18; 23:5; 50:19-20; Nahum 1:15; Malachiáš 3:4.

Tato místa pojednávají o příchodu Páně, po němž mají tyto události nastat. Na mnoha jiných místech se však prohlašuje opak - uveďme z nich alespoň následující:

„Skryji před nimi tvář svou, podívám se posledním věcem jejich: nebo národ převrácený jest, synové, v nichž není žádné víry. Ano řekl bych: Rozptýlím je po koutech, rozkáži přestati mezi lidmi paměti jejich, nebo národ ten nesmyslný jest a nemající rozumnosti. Nebo z kmene sodomského kmen jejich, a z réví Gomorských hroznové jejich, hroznové jedovatí, zrní hořkosti plné. Jed draků víno jejich, a jed lítý nejjedovatějšího hada. Zdaliž to není schováno u mne? zapečetěno v pokladnicích mých? Máť jest pomsta a odplata.” (5. Mojž 32:20-35)

Toto vše je řečeno o témž národu. Výroky stejného obsahu najdeme i jinde: Izajáš 3:1-2, 8; 5:3, 6; 5. Mojž 9:5-6: Matouše 12:39; 23:27-28; Jan 8:44: a všude u Jeremiáše a Ezechiela.

Tyto pasáže si zdánlivě protiřečí, podle nauky je však můžeme vidět jako souhlasné, neboť ta učí, že ve Slově Izrael a Juda neznamená Izrael a Judu, ale církev v obojím smyslu - v jednom, že je zpustošena, a v druhém, že je Pánem znovu vybudována.

Ve Slově je řada jiných podobných míst, z nichž je zřejmé, že Slovu nelze porozumět bez nauky.