Bible

 

Exodus 16

Studie

   

1 Když se pak hnuli z Elim, přišlo všecko množství synů Izraelských na poušť Sin, kteráž jest mezi Elim a Sinai, v patnáctý den druhého měsíce po vyjití z země Egyptské.

2 I reptalo všecko shromáždění synů Izraelských proti Mojžíšovi a proti Aronovi na poušti.

3 A mluvili jim synové Izraelští: Ó bychom byli zemřeli od ruky Hospodinovy v zemi Egyptské, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme se najídali chleba do sytosti! A teď vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste zmořili všecko shromáždění toto hladem.

4 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já dám vám chleba s nebe jako déšť, a vycházeti bude lid a sbírati, což by postačilo na každý den, abych ho zkusil, bude-li choditi v zákoně mém, či nebude.

5 V den pak šestý přistrojí sobě to, co přinesou; a bude toho dvakrát více, než toho, což sbírati mají na každý den.

6 Tedy mluvil Mojžíš a Aron všechněm synům Izraelským: U večer poznáte, že Hospodin vyvedl vás z země Egyptské.

7 A ráno uzříte slávu Hospodinovu; neboť jest slyšel reptání vaše proti Hospodinu. My zajisté co jsme, že repcete proti nám?

8 Mluvil dále Mojžíš: Z toho, pravím, poznáte, když vám dá Hospodin u večer masa, abyste se najedli, a chleba ráno do sytosti, poněvadž slyšel Hospodin reptání vaše, jimiž jste na něj reptali. Nebo my co jsme? Ne proti námť jsou reptání vaše, ale proti Hospodinu.

9 I řekl Mojžíš Aronovi: Mluv ke všemu shromáždění synů Izraelských: Přistuptež před oblíčej Hospodinův; neboť jest slyšel reptání vaše.

10 Stalo se pak, když mluvil Aron ke všemu shromáždění synů Izraelských, že se obrátili tváří k poušti, a aj, sláva Hospodinova ukázala se v oblaku.

11 (A již byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

12 Slyšelť jsem reptání synů Izraelských. Mluviž jim a pověz: K večerou jísti budete maso, a ráno chlebem nasyceni budete, abyste poznali, že já jsem Hospodin Bůh váš.)

13 Tedy stalo se u večer, že přiletěly křepelky a přikryly tábor; ráno pak spadla rosa okolo táboru.

14 A když přestalo padání rosy, aj, ukázalo se po vrchu pouště drobného cosi a okrouhlého, drobného jako jíní na zemi.

15 Což vidouce synové Izraelští, řekli jeden druhému: Man jest toto. Nebo nevěděli, co by bylo. Tedy řekl jim Mojžíš: To jest ten chléb, kterýž vám dal Hospodin ku pokrmu.

16 To jest, o čemž přikázal Hospodin: Nasbírejte sobě toho každý k svému pokrmu; gomer na jednoho člověka vedlé počtu osob vašich, každý na ty, kteříž jsou v stanu jeho, vezmete.

17 I učinili tak synové Izraelští, a nasbírali jiní více, jiní méně.

18 Potom měřili na gomer. A nezbylo tomu, kdo nasbíral mnoho, a ten, kdo nasbíral málo, neměl nedostatku; ale každý, což mohl snísti, nasbíral.

19 I řekl jim Mojžíš: Žádný ať nic z toho nepozůstavuje k jitru.

20 Ale neuposlechli Mojžíše. Nebo někteří zanechali díl z toho až do jitra; i zčervivělo a zsmradilo se. Pročež rozhněval se na ně Mojžíš.

21 Tak tedy sbírali to každého jitra, každý což snísti mohl. A když horké bylo slunce, tedy se ta manna rozpouštěla.

22 Když pak bylo v den šestý, nasbírali toho chleba dvojnásobně, po dvou gomer na každého; protož přišla všecka knížata toho shromáždění, a pověděli Mojžíšovi.

23 Kterýžto řekl jim: Toť jest, což mluvil Hospodin: Odpočinutí soboty svaté Hospodinu bude zítra. Což byste měli péci, pecte, a což byste vařiti měli, vařte dnes; což pak koli zbude, nechte sobě a schovejte to k jitru.

24 Protož schovali to do rána, jakž přikázal Mojžíš; a nezsmradilo se, ani v něm červů nebylo.

25 I řekl Mojžíš: Jeztež to dnes, poněvadž sobota jest dnes Hospodinu; dnes toho nenaleznete na poli.

26 Po šest dní budete to sbírávati, den pak sedmý sobota jest; nebude bývati manny v ní.

27 Stalo se pak dne sedmého, že vyšli někteří z lidu sbírat, a nenašli.

28 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: I dokudž zpěčovati se budete přikázaní mých ostříhati a zákonů mých?

29 Viztež, žeť Hospodin vám dal sobotu, a proto on vám dává v den šestý chleba na dva dni. Zůstaňte každý v svém, aniž kdo vycházej z místa svého v den sedmý.

30 I odpočinul lid v den sedmý.

31 Nazval pak lid Izraelský jméno toho chleba man; kterýž byl jako símě koliandrové, a bílý, a chut jeho jako koláče s medem.

32 Řekl také Mojžíš: Toť jest, což přikázal Hospodin: Naplň gomer tou mannou, aby chována byla na budoucí věky vaše, aby viděli pokrm, kterýž jsem vám dával jísti na poušti, když jsem vás vyvedl z země Egyptské.

33 I řekl Mojžíš Aronovi: Vezmi jedno věderce, a vsyp do něho plné gomer manny; a nech jí před tváří Hospodinovou, aby chována byla na budoucí věky vaše.

34 A protož jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi, nechal jí Aron před svědectvím, aby tu chována byla.

35 Jedli pak synové Izraelští mannu za čtyřidceti let, dokudž nevešli do země, v níž bydliti měli; mannu jedli, dokudž nepřišli k končinám země Kananejské.

36 Gomer pak jest desátý díl efi.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 8516

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

8516. 'Therefore on the sixth day He gives you the bread of two days' means that for this reason right at the end of the former state He imparts so great an amount of truth through good that the joining together takes place after that. This is clear from the meaning of 'the sixth day' as the end of a former state, dealt with in 8421; from the meaning of the manna, to which 'the bread' refers here, as the good of truth, dealt with in 8462, 8464; and from the meaning of the sabbath, for which day also the manna on the sixth day was given, so that it was two days' bread, as the joining together of goodness and truth, dealt with in 8495. It has been shown above that since 'the sabbath' means the joining together of goodness and truth, the fact that no man[na] was to be found on the seventh day means that when that joining together has taken place a person's actions spring from good and no longer from truth, indeed that they must not any longer spring from truth, 8510.

[2] But as this appears rather baffling, let a few further words of explanation be added. Everyone ought to be led to Christian good, which is called charity, through the truth of faith; for the truth of faith must teach not only what charity is but also what it needs to be like. And unless a person learns this first from the teachings of his Church - for he cannot by any means know it instinctively - he cannot be prepared and so made fit to receive that good. For example, he needs to know from religious teachings that charity in no way involves doing good for selfish reasons, that is, for the sake of reward, nor thus meriting salvation through the works of charity. He also needs to know that all the good of charity originates in the Lord, and none whatever in self, besides very many other teachings telling him what charity is and needs to be like. From all this it becomes clear that a person cannot be led to Christian good except through the truths of faith. In addition a person needs to know that truths do not of themselves enter good but that good adopts truths and attaches them to itself; for the truths of faith in a person's memory lie so to speak in a field that is spread out before his inward vision. Good from the Lord flows into that vision, and from the truths present there it selects and joins to itself those that are compatible. The truths, which lie below, cannot flow into the good, which is above, since it is altogether contrary to order, as well as impossible, for what is lower to flow into what is higher, 5259.

[3] From all this one may now see how Christian good is born with a person when he is being regenerated, and therefore also what a person will be like when he has been regenerated, namely one whose actions spring from good, but not from truth. That is, he is one who is led by the Lord through good and no longer through truth, for now he is governed by charity, that is, by an affection for doing that good. All who are in heaven are led in such a manner, for it is in keeping with Divine order. Thus everything they think or do flows so to speak spontaneously and freely. It would be altogether different if truth were to shape their thought and action, for then they would cogitate over whether or not they should do a certain thing, and so would hesitate over details, and in so doing would obscure the light they have. Eventually they would act in accord with what they themselves loved, thus in accord with influences that pander to their own loves, which is to be led by self, not by the Lord. From all this it is again evident what it is to be forbidden to acquire good through truth any longer, meant by the people gathering manna on six days, and finding none on the seventh day, dealt with in 8505, 8506, 8510.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.