842. Bůh seslal na zem vítr, takže se voda uklidnila zobrazuje uvedení všech věcí do pořádku, což je patrné z významu slova vítr v Písmu. Toto slovo je použito i pro označení duchů, a to jak zlých, tak dobrých, ti jsou totiž k větru připodobňováni. V původním jazyce je pro duchy i pro vítr použito stejného výrazu. V průběhu pokušení, kterými jsou zde myšleny uklidněné vody, jak již bylo řečeno dříve (viz č. 705, 739, 790), jsou přítomni zlí duchové a ti způsobují potopu či záplavu, a to tak, že zaplavují člověka svými pomýlenými myšlenkami a aktivují u něho myšlenky podobné. Jestliže jsou tito duchové vyhnáni, nebo spíš tyto klamy, je v Písmu řečeno, že to způsobil vítr, přesněji východní vítr.

II. Na základě zkušeností je mi známo, že jestliže se nepokoje čili vody pokušení utiší, je situace stejná pro jednotlivce i pro celé lidstvo. Zlí duchové se ve světě duchů někdy shromažďují do větších skupin, vyvolávají nepokoje a narušují pořádek, dokud nejsou rozptýleni jinými skupinami duchů přicházejícími většinou zprava, tedy od východu. Těmito přicházejícími duchy jsou tyto původní skupiny duchů tak vyděšeny, že je nenapadne nic jiného než rychle utéci. Všichni duchové, kteří se spojili, jsou tedy rozprášeni na všechny strany a tímto způsobem jsou společnosti duchů, jež se vytvořily za nějakým špatným účelem, rozpuštěny.

Tlupám duchů, které jsou rozehnány tímto způsobem, se říká „východní vítr“. Kromě tohoto způsobu existuje ještě mnoho dalších metod rozptylování duchů a ty jsou též “východními větry” a o nich budeme pojednávat díky Boží milosti později (č. 1398, 2128, 4793:5, 7679:1). Poté, co jsou zlí duchové rozehnáni, následuje po stavu nepokoje stav klidu a ticha.

Podobně to probíhá u člověka, který prochází pokušeními – během pokušení je obklopen tlupou zlých duchů. Jakmile však jsou tito duchové zahnáni, nastává klid, což je počátek uvedení všech záležitostí do pořádku.

III. Předtím, než je cokoli uvedeno do pořádku, nastává běžně nejprve jakýsi chaos a zmatek, který umožňuje vzájemné oddělení toho, co není dobře spojeno. Když je to odděleno, Pán může nastolit řád a uvést vše do pořádku. Tento proces může být srovnán s tím, co se děje v přírodě, kde jsou také věci nejprve uvedeny do jakéhosi zmatku, nežli jsou dány zpět do řádu. Pokud by např. v atmosféře nevznikaly bouře, které rozptylují cizorodé částečky, vzduch by nikdy nemohl být vyčištěn, ale byl by plný škodlivých látek.

Totéž platí pro lidské tělo. Pokud by všechny částice obsažené v krvi – jak užitečné, tak neužitečné – stále nepluly společně do jednoho srdce, kde jsou smíchány, hrozilo by nebezpečí sraženin v tekutinách a jednotlivé složky krve by nemohly patřičně plnit svou funkci.

Podobné zásady platí i pro proces znovuzrození člověka.

IV. Vítr a obzvláště východní vítr neznamená nic jiného, než rozehnání nepravd a zla, nebo – což je totéž – rozehnání zlých duchů a ďáblů a poté jejich uvedení do pořádku. To je zřejmé z toho, co je řečeno v Písmu, např. u Izajáše 41:16:

Rozptýlíš je a vítr je uchvátí, rozmetáni budou vichřicí. Ty se však budeš v Hospodinu radovat, Svatý izraelský bude chlouba tvá. (Bible 21)

Zde rozptýlení je přirovnáno k větru a rozmetání k vichřici – je to rozptýlení a rozmetání zla. V tu dobu se bude osoba v procesu znovuzrození radovat v Hospodinu.

Žalm 48:5-8:

Hle, když se králové umluvili a přitáhli spolu, sotva je spatřili, strnuli, děsem se rozutekli. Zachvátilo je tam úzkostné chvění, náhlá křeč jako tu, která rodí. Větrem od východu tříštíš taršíšské lodě.

Zde je popsáno zděšení a zmatek způsobené východním větrem. Tento popis vychází z toho, co se děje ve světě duchů, což je obsahem vnitřního smyslu Slova Božího.

V. U Jeremiáše 18:16-17 čteme:

Jejich země bude vzbuzovat úděs a věčný posměch, každý kolemjdoucí bude nad ní v úděsu potřásat hlavou. Jako východním větrem, tak je rozptýlím před nepřítelem. Obrátím se k nim zády, a ne tváří, v den jejich běd.

Zde podobně východní vítr zobrazuje rozptýlení nepravd. Něco podobného je symbolizováno východním větrem, který vysušil Rudé moře, aby jej děti Izraele mohly přejít, jak je popsáno v knize Exodus 14:21:

Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil moře v souš. Vody byly rozpolceny.

Symbolismus vod Rudého moře je podobný symbolismu vod potopy, o kterých mluvíme v tomto verši (Genesis 8:1). To je zřejmé z té skutečnosti, že Egypťané, kteří zobrazují zlo, se utopili, zatímco synové Izraele (např. Noe), kteří zobrazují ty, kdo jsou v procesu znovuzrození, prošli. Rudým mořem, stejně jako potopou, je symbolizováno věčné zatracení a také pokušení. Východní vítr tedy zobrazuje rozptýlení vod, to jest zlo zatracení nebo pokušení. To je zřejmé také z Mojžíšovy písně, kterou zpíval poté, co Izraelité přešli Rudé moře (Exodus 15:1-19):

Hospodinu chci zpívat, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem.

Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou. On je můj Bůh a já ho velebím, Bůh mého otce a já ho vyvyšuji.

Hospodin je bojovný rek; Hospodin je jeho jméno.

Vozy faraónovy i jeho vojsko svrhl v moře, v moři Rákosovém utonul výkvět jeho vozatajstva.

Tůně propastné je zavalily, klesli do hlubin jak kámen.

Tvá pravice, Hospodine, velkolepá v síle, tvá pravice, Hospodine, zdrtí nepřítele.

Nesmírně vyvýšen rozmetáš útočníky, vysíláš své rozhorlení, jako oheň strniště je pozře.

Dechem tvého chřípí počaly se kupit vody, příboje zůstaly stát jako hráze, sesedly se tůně propastné v klín moře.

Nepřítel si řekl: ‚Pustím se za nimi, doženu je, rozdělím kořist, ukojím jimi svou duši, meč vytasím, podrobí si je má ruka.‘

Zadul jsi svým dechem a moře je zavalilo, potopili se jak olovo v nesmírných vodách.

Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine? Kdo je jako ty, tak velkolepý ve svatosti, hrozný v chvályhodných skutcích, konající divy?

Vztáhl jsi pravici a země je pohltila.

Svým milosrdenstvím jsi vedl tento lid, který jsi vykoupil, provázel jsi jej svou mocí ke své svaté nivě.

Uslyšely o tom národy a zmocnil se jich neklid, bolest sevřela obyvatele Pelišteje.

Tehdy se zhrozili edómští pohlaváři, moábské vůdce zachvátilo chvění, všichni obyvatelé Kenaanu propadli zmatku.

Padla na ně hrůza a strach; pro velikost tvé paže zmlknou jako kámen, dokud, Hospodine, neprojde tvůj lid, dokud neprojde ten lid, který sis získal.

Přivedeš a zasadíš je na hoře svého dědictví, kde jsi, Hospodine, připravil své sídlo k přebývání, kde tvé ruce, Panovníku, svatyni si přichystaly.

Hospodin kraluje navěky a navždy.

Je to též patrné z toho, co je řečeno v Izajášovi 11:15-16:

Klatbou stihne Hospodin záliv Egyptského moře, zamává rukou proti Řece v prudkém větru, rozštěpí ji v sedm ramen, takže ji bude možno přejít v opáncích. Tak vznikne silnice pro pozůstatek jeho lidu, jenž zůstal v Asýrii, jako tomu bylo v den, kdy Izrael vystupoval z egyptské země.

Zde slova silnice pro pozůstatek jeho lidu, jenž zůstal v Asýrii, zobrazují uvedení věcí do pořádku.