Bible

 

Exodus 12

Studie

   

1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi v zemi Egyptské, řka:

2 Tento měsíc počátek měsíců vám bude; první vám bude mezi měsíci ročními.

3 Mluvte ke všemu shromáždění Izraelskému, řkouce: Desátého dne měsíce tohoto vezmete sobě jeden každý beránka po čeledech, beránka na každý dům.

4 Byl-li by pak dům tak malý, že by s beránka býti nemohl, přivezme souseda svého, kterýž jest blízký domu jeho, podlé počtu duší; jeden každý počte tolik osob, kolikž by jich snísti mohlo beránka.

5 Beránka bez vady, samce ročního míti budete, kteréhož z ovcí aneb z koz vezmete.

6 A chovati ho budete až do čtrnáctého dne měsíce tohoto; a zabije ho všecko množství shromáždění Izraelského k večerou.

7 A vezmouce krve, pomaží obou veřejí a nade dveřmi u domů, v nichž jej jísti budou.

8 I budou jísti noci té maso pečené ohněm, s chleby přesnými; s bylinami hořkými jísti jej budou.

9 Nebudete jísti z něho nic surového ani v vodě vařeného, ale pečené ohněm, s hlavou jeho i s nohami a droby.

10 Nezanecháte z něho ničehož do jitra; pakli by co pozůstalo z něho až do jitra, ohněm spálíte.

11 Takto jej pak jísti budete: Bedra svá přepásaná míti budete, obuv svou na nohách svých a hůl svou v ruce své, a jísti budete s chvátáním; nebo Jití jest Hospodinovo.

12 V tu noc zajisté půjdu po zemi Egyptské, a budu bíti všecko prvorozené v zemi Egyptské, od člověka až do hovada, a nade všemi bohy Egyptskými učiním soud: Já Hospodin.

13 Krev pak ta na domích, v nichž budete, budeť vám na znamení; a když uzřím Krev, pominu vás, a nebude mezi vámi rána zahubující, když bíti budu prvorozené v zemi Egyptské.

14 A budeť vám den ten na památku, a slaviti jej budete slavný Hospodinu po rodech svých; právem věčným slaviti jej budete.

15 Za sedm dní přesné chleby jísti budete, a hned prvního dne vyprázdníte kvas z domů vašich; nebo kdožkoli jedl by co kvašeného od prvního až do sedmého dne, vyhlazena bude duše ta z Izraele.

16 A v den první budeť shromáždění svaté; dne také sedmého shromáždění svaté míti budete. Žádného díla nebude děláno v nich; toliko čehož se užívá k jídlu od každého, to samo připraveno bude od vás.

17 A ostříhati budete přesnic, nebo v ten den vyvedl jsem vojska vaše z země Egyptské; protož zachovávati budete den ten po rodech svých právem věčným.

18 Prvního měsíce, čtrnáctého dne téhož měsíce, u večer jísti budete chleby přesné, až do dne jedenmecítmého téhož měsíce k večerou.

19 Za sedm dní nebude nalezeno kvasu v domích vašich; nebo kdo by koli jedl něco kvašeného, vyhlazena bude duše ta z shromáždění Izraelského, tak příchozí jako zrozený v zemi.

20 Nic kvašeného jísti nebudete, ale ve všech příbytcích vašich jísti budete chleby přesné.

21 Tedy svolal Mojžíš všecky starší Izraelské, a řekl jim: Vybeřte a vezměte sobě beránka po čeledech svých, a zabíte Fáze.

22 Vezmete také svazček yzopu, a omočíte v krvi, kteráž bude v medenici, a pomažete nade dveřmi a na obou veřejích tou krví, kteráž bude v nádobě; z vás pak žádný nevycházej ze dveří domu svého až do jitra.

23 Neboť půjde Hospodin, aby bil Egypt, a kde uzří krev nade dveřmi a na obou veřejích, přeskočí Hospodin ty dvéře, aniž dopustí zhoubci vjíti do domů vašich k hubení.

24 Protož ostříhati budete věci této za ustanovení tobě i synům tvým až na věky.

25 A když vejdete do země, kterouž dá Hospodin vám, jakž zaslíbil, zachovávati budete službu tuto.

26 Když by pak řekli vám synové vaši: Jaká jest to služba vaše?

27 Tedy díte: Obět Fáze toto jest Hospodinu, kterýž pominul domů synů Izraelských v Egyptě, když bil Egypt, domy pak naše vysvobodil. A lid sklonivše hlavy, poklonu učinili.

28 A rozšedše se synové Izraelští, učinili, jakž byl Hospodin přikázal Mojžíšovi a Aronovi; tak a nejinak učinili.

29 Stalo se pak o půlnoci, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, kterýž seděti měl na stolici jeho, až do prvorozeného vězně, kterýž byl v žaláři, i všecko prvorozené hovad.

30 Tedy vstal Farao noci té, a všickni služebníci jeho i všickni Egyptští, a vzešel křik veliký v Egyptě; nebo žádného nebylo domu, v němž by nebylo něčeho mrtvého.

31 A povolav Mojžíše a Arona v noci, řekl: Vstaňte, vyjděte z prostředku lidu mého, i vy i synové Izraelští, a odejdouce, služte Hospodinu, jakž jste mluvili.

32 Ovce také vaše i voly vaše vezměte, jakž jste žádali, a jděte; a dejte mi také požehnání.

33 I nutkali Egyptští lid, aby co nejrychleji vyšli z země; nebo pravili: Všickni již teď zemřeme.

34 Protož vzal lid těsto své, prvé než zkysalo, obaliv je v šaty své, na ramena svá.

35 Učinili pak synové Izraelští podlé rozkazu Mojžíšova; nebo vyžádali byli od Egyptských klínotů stříbrných a zlatých, i šatů.

36 A Hospodin dal milost lidu před očima Egyptských, tak že půjčovali jim. I obloupili Egyptské.

37 Tedy táhli synové Izraelští z Ramesses k Sochot, okolo šestkrát sto tisíc pěších, mužů toliko kromě dětí.

38 Ano také jiného lidu mnoho vyšlo s nimi, ovec také a volů, dobytka velmi mnoho.

39 I napekli z těsta, kteréž vynesli z Egypta, koláčů nekvašených; nebo ještě bylo nezkynulo, proto že vypuzeni byli z Egypta, a nemohli prodlévati, a ani pokrmů na cestu nepřipravili sobě.

40 Čas pak bydlení synů Izraelských, kteříž byli v Egyptě, byl čtyři sta a třidceti let.

41 A když se vyplnilo čtyři sta a třidceti let, právě toho dne vyšla všecka vojska Hospodinova z země Egyptské.

42 Noc tato pilně ostříhána býti má Hospodinu, v níž vyvedl je z země Egyptské; tať tedy Noc Hospodinova ostříhána bude ode všech synů Izraelských po národech jejich.

43 I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Tentoť bude řád při slavnosti Fáze: Žádný cizozemec nebude jísti z něho.

44 Každý pak služebník váš za stříbro koupený, když by obřezán byl, teprv jísti bude z něho.

45 Příchozí a nájemník nebude jísti z něho.

46 V témž domě jísti jej budeš, nevyneseš z domu ven masa jeho; a kostí v něm nezlámete.

47 Všecko shromáždění Izraelské tak s ním učiní.

48 Jestliže by pak cizozemec bydlil s tebou pohostinu, a slaviti by chtěl Fáze Hospodinu, prvé obřezán bude každý pohlaví mužského; a tehdy přistoupí k slavení jeho, a bude jako tu v zemi zrozený; žádný pak neobřezaný nebude jísti z něho.

49 Jednostejné právo bude tu zrodilému a příchozímu, kterýž jest pohostinu u prostřed vás.

50 Tedy učinili všickni synové Izraelští, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi a Aronovi; tak učinili.

51 A tak stalo se právě toho dne, že vyvedl Hospodin syny Izraelské z země Egyptské s vojsky jejich.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 7877

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

7877. 'And I will see the blood' means the discernment of that truth by those who inflict damnation. This is clear from the meaning of 'seeing' as understanding and discerning, dealt with in 2150, 2325, 2807, 3764, 4403-4421, 4567, 4723, 5400 (its being the discernment by those who inflict damnation is shown in what follows); and from the meaning of 'the blood' as truth that belongs to the good of innocence, as above in 7846.

[2] What truth belonging to the good of innocence is must be stated. The good of innocence is the good of love to the Lord; for those governed by this love have innocence within them. This explains why those who are in the inmost or third heaven, being governed by love to the Lord, possess more innocence than all others. Because of their innocence those who are there look to others like young children, and yet they are the wisest of all in heaven, see 2306; for innocence resides within wisdom, 2305, 3495, 4797. The truth belonging to the good of innocence which exists with them is not the truth of faith but the good of charity. Those in the third heaven do not know what faith is, nor consequently what the truth of faith is; for they perceive intuitively the truth that composes faith, and in perceiving it intuitively know immediately that it is indeed the truth. They never engage in reasoning about whether it is such, let alone argue with one another about it. What is perceived in that intuitive way does not then come to be acquired knowledge. It is different with spiritual angels in the second heaven. The truth of faith leads them to the good of charity. They do therefore engage in reasoning about whether it is the truth or not, since they have no intuitive perception of whether it is or not. Truths then become knowledge they have acquired and are called matters of doctrine composing faith.

[3] For more about those in the inmost or third heaven, about their state being such that they perceive intuitively what the truth of faith is and do not therefore add it to their acquired knowledge, see 202, 337, 2715, 2718, 3246, 4448.

Why it is that Jehovah's words 'I will see', thus something said about Himself, mean discernment by those who inflict damnation, that is, by spirits from hell, may become evident from what has been shown before about the attribution of evil to Jehovah or the Lord, though in fact no evil at all comes from Him but from hell, see 2447, 6071, 6991, 6997, 7533, 7632, 7643. Evil which is permitted to exist seems to come from Him who permits it, since He is able to remove it. That is how it is here when it says that the firstborn of the Egyptians were put to death. It is attributed to Jehovah, for it says in verses 12 and 29,

I will go through the land of Egypt on that night, and will strike all the firstborn in the land of Egypt.

And it happened at midnight, that Jehovah struck all the firstborn in the land of Egypt, from Pharaoh's firstborn who was to sit on his throne, even to the firstborn of the prisoner who was in the dungeon.

Yet in the present verse the one to do this is called 'the destroyer',

The blood will be a sign for you on the houses where you are; and I will see the blood and will pass you by, and the plague will not be on you for the destroyer.

[4] It is similar with the vastation undergone by the evil in the next life, their damnation, and their being cast into hell, which are meant in the internal sense by the plagues, the death of the firstborn, and their being drowned in the Sea Suph. Jehovah or the Lord does not subject anyone to vastation, still less damn or cast into hell. Rather an evil spirit himself is the one who does it to himself, that is, the evil within him does it. This then is why 'I will see the blood' means a discernment by those who inflict damnation.

[5] As regards permission, it is impossible to state briefly the nature of it since a very large number of arcana are involved in it. When the wicked suffer damnation and torment the Lord's permission is not like that of one who desires what happens to them. It is like that of one who does not desire it yet cannot help them because His end in view, which is the salvation of the entire human race, is urgent and prevents Him from helping. For if He were to help them, that would be doing ill, which is completely contrary to the Divine. But more on these matters will in the Lord's Divine mercy be stated elsewhere.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.