Bible

 

Deuteronomium 33

Studie

   

1 Toto pak jest požehnání, kterýmž požehnal Mojžíš, muž Boží, synů Izraelských před svou smrtí,

2 A řekl: Hospodin z Sinai přišel, a vzešel jim z Seir, zastkvěl se s hory Fáran, a přišel s desíti tisíci svatých, z jehožto pravice oheň zákona svítil jim.

3 Jak velice miluješ lidi! Všickni svatí jeho jsou v ruce tvé, oni také přivinuli se k nohám tvým, vezmouť prospěch z výmluvností tvých.

4 Zákon vydal nám Mojžíš, dědičný shromáždění Jákobovu,

5 (Nebo byl v Izraeli jako král), když přední z lidu shromáždili se, i všecka pokolení Izraelská.

6 Buď živ Ruben a neumírej, a muži jeho ať jsou bez počtu.

7 Tolikéž požehnal i Judovi a řekl: Vyslyš, Hospodine, hlas Judův, a k lidu svému jej sprovozuj; ruce jeho budou bojovati za něj, a ty jemu spomáhati budeš proti nepřátelům jeho.

8 O Léví také řekl: Thumim tvé a urim tvé bylo, Pane, při muži svatém tvém, kteréhož jsi zkusil v pokušení, a kterýž podlé tebe měl nesnáz při vodách Meribah,

9 Kterýž řekl otci svému a matce své: Neohlédám se na vás; a bratří svých neznal, a o synech svých nevěděl; nebo ostříhají výmluvností tvých, a smlouvu tvou zachovávají.

10 Vyučovati budou soudům tvým Jákoba, a zákonu tvému Izraele, a klásti budou kadidlo před tváří tvou, a obět zápalnou na oltáři tvém.

11 Požehnejž, Hospodine, rytěřování jeho, a v práci rukou jeho zalib se tobě. Zlomuj ledví nepřátel jeho a těch, kteříž ho nenávidí, aby nepovstali.

12 A o Beniaminovi řekl: Milý jest Hospodinu, bezpečně s ním bydliti bude; ochraňovati jej bude každého dne, a mezi rameny jeho přebývati.

13 O Jozefovi pak řekl: Požehnaná země jeho od Hospodina pro nejlepší věci nebeské, pro rosu a vrchoviště zespod se prýštící,

14 A pro nejlepší úrody sluncem vyzralé, a pro nejlepší věci časem měsíců došlé,

15 I pro rozkoše hor nejstarších, a pro rozkoše pahrbků věčných,

16 Pro nejlepší věci země i plnost její, vyplývající z milosti ve kři přebývajícího. Přijdiž to požehnání na hlavu Jozefovu, a na vrch hlavy odděleného z jiných bratří jeho.

17 Prvorozeného, vola toho krása veliká bude, a rohové jednorožce rohové jeho, jimiž on trkati bude národy napořád až do končin země. A toť jsou mnozí tisícové Efraimovi a tisícové Manassesovi.

18 O Zabulonovi také řekl: Vesel se Zabulon u vycházení svém, a Izachar v staních svých.

19 Lidi na horu Boží svolají, a budou obětovati oběti spravedlnosti; nebo hojnost mořskou ssáti budou, a skryté poklady v písku.

20 Gádovi pak řekl: Požehnaný, kterýž rozšiřuje Gáda. Onť jakožto lev bydliti bude, a uchvátí rameno i s hlavou.

21 Kterýž opatřil ho prvotinami; nebo tam podílem skrze vydavatele zákona ubezpečen jest. Protož pobéřeť se s knížaty lidu, a spravedlnost Hospodinovu i soudy jeho s Izraelem vykonávati bude.

22 O Danovi pak řekl: Dan jako lvíče lvové vyskakovati bude z Bázan.

23 A Neftalímovi řekl: Ó Neftalíme, sytý přízní Páně, plný požehnání Hospodinova, západní a polední stranu přijmi za dědictví.

24 O Asserovi také řekl: Asser požehnaný nad jiné syny, budeť milý bratřím svým, omočí v oleji nohu svou.

25 Železo a měď pod šlepějemi tvými; pokudž trvati budou dnové tvoji, slovoutný budeš.

26 Neníť žádného, jako Bůh silný, ó Izraeli, kterýž se vznáší na nebesích ku pomoci tobě, a u velebnosti své na oblacích nejvyšších.

27 Ochrana tvá buď Bůh věčný, a zespod ramena věčnosti, kterýž vyžene nepřátely před tebou, aneb řekne: Vyhlaď je,

28 Aby sám bezpečně bydlil Izrael, rodina Jákobova, a to v zemi obilím a vínem oplývající, jehož nebesa také i rosu vydávati budou.

29 Blahoslavený jsi, Izraeli. Kdo jest podobný tobě, lide vysvobozený skrze Hospodina, jenž jest pavéza spomožení tvého a meč důstojnosti tvé? Tvoji zajisté nepřátelé poníženi budou, ale ty po všech vyvýšenostech jejich šlapati budeš.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 8278

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

8278. The abysses have covered them. That this signifies that falsities from cupidities have enveloped them, is evident from the signification of “the abysses,” as being falsities which are from cupidities. By “abysses” in the Word are meant waters and abundance of waters in the deeps; and by “waters” in a good sense are signified truths, and in the opposite sense falsities (see n. 739, 790, 2702, 3058, 3424, 4976, 5668), and by “deeps” are signified the hells. Hence it is that “abysses” denote falsities from cupidities; also that they denote the hells. That by “abysses” in the Word are meant waters in the deeps and abundance of waters, is evident in Ezekiel:

The waters made the cedar to grow, the abyss made it high; so that with its rivers it went round thy plant, and it sent out water-channels unto all the trees of the field (Ezekiel 31:4).

He clave the rocks in the wilderness, and made them drink the great abysses; He brought forth streams out of the rock, and made the waters to come down like streams (Psalms 78:15-16).

A good land, a land of rivers of water, of fountains and abysses, going forth from valley and from mountain (Deuteronomy 8:7).

In these passages “abysses” denote waters in abundance; and waters in abundance, or “abysses,” denote truths of faith in abundance. “He made them to drink great abysses out of the rock” denotes that He made them receive truths of faith without lack, for “rock” denotes faith from the Lord, thus the Lord as to faith; “the abysses going forth from valley and from mountain” denote truths of faith from love. Consequently also among the blessings of Joseph were “blessings of the abyss that lieth beneath” (Genesis 49:25; Deuteronomy 33:13).

[2] That “abysses” denote falsities from cupidities, consequently also the hells, is evident in Isaiah:

Awake, as in the days of old, the generations of eternity; dost Thou not dry up the sea, the waters of the great abyss, and make the depths of the sea for a way, that the redeemed may pass over? (Isaiah 51:9-10).

Jehovah who cleft asunder the waters before them, who led them through the abysses, like a horse in the wilderness; they stumbled not (Isaiah 63:12-13).

Thus said the Lord Jehovih, When I shall make thee a desolate city, like the cities that are not inhabited; when I shall make the abyss to come up against thee, and many waters shall cover thee (Ezekiel 26:19).

I saw a star from heaven fallen to the earth, to which was given the key of the pit of the abyss, and he opened the pit of the abyss (Revelation 9:1-2, 11).

The beast that cometh up out of the abyss made war with them (Revelation 11:7).

The beast that thou sawest was, and is not, and is about to come up out of the abyss, and go into perdition (Revelation 17:8).

In these passages the “abyss” denotes the hells, thus also falsities from cupidities, for these are in the hells and make them.

[3] As these things are signified by “abysses,” by them are also signified temptations, for temptations are effected by means of falsities and evils that are injected by the hells. In this sense “abyss” is used in Jonah:

The waters compassed me about, even to the soul; the abyss was round about me (Jonah 2:5).

Abyss crieth unto abyss at the voice of thy water-channels; all thy breakers and thy waves have passed over me (Psalms 42:7).

Who hast shown me many and evil straitnesses, return and quicken me, and make me return and come up from the abysses of the earth (Psalms 71:20).

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.