Bible

 

Deuteronomium 28

Studie

   

1 Jestliže pak opravdově poslušen budeš hlasu Hospodina Boha svého, ostříhaje a čině všecka přikázaní jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, vyvýší tě Hospodin Bůh tvůj nade všecky národy země.

2 A přijdou na tě všecka požehnání tato, a vyplní se při tobě, když jen poslušen budeš hlasu Hospodina Boha svého.

3 Požehnaný budeš v městě, Požehnaný i na poli.

4 Požehnaný plod života tvého, úrody země tvé, i plod dobytka tvého, prvorozené skotů tvých i stáda bravů tvých.

5 Požehnaný koš tvůj i díže tvá.

6 Požehnaný budeš vcházeje, Požehnaný i vycházeje.

7 A učiní Hospodin, že nepřátelé tvoji, kteříž by povstali proti tobě, poraženi budou před tebou; jednou cestou vytáhnou proti tobě, a sedmi cestami před tebou utíkati budou.

8 Přikáže Hospodin požehnání svému, aby s tebou bylo v špižírnách tvých a při všem, k čemu bys koli přičinil ruku svou, a požehná tobě v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě.

9 Vystaví tě sobě Hospodin za lid svatý, jakož zapřisáhl tobě, když ostříhati budeš přikázaní Hospodina Boha svého, a choditi po cestách jeho.

10 I uzří všickni národové země, že jméno Hospodinovo vzýváno jest nad tebou, a budou se báti tebe.

11 Učiní také Hospodin, že hojnost míti budeš všeho dobrého, plodu života svého, i plodu dobytků svých, i úrod zemských v zemi, kterouž s přísahou zaslíbil otcům tvým, že ji tobě dá.

12 Otevře Hospodin tobě poklad svůj výborný, nebe, aby vydalo déšť zemi tvé časem svým, a požehná všelikému dílu ruky tvé, tak že mnohým národům půjčovati budeš, sám pak nic nevypůjčíš.

13 I ustanoví tě Hospodin za hlavu a ne za ocas, a budeš vždycky vyšší, a nikdy nižší, když poslouchati budeš přikázaní Hospodina Boha svého, kteráž já dnes tobě přikazuji, abys ostříhal a činil je.

14 A neuchýlíš se od žádného slova, kteráž já dnes přikazuji tobě, ani na pravo ani na levo, odcházeje po bozích cizích, abys jim sloužil.

15 Jestliže pak hlasu Hospodina Boha svého poslouchati, a všech přikázaní a ustanovení jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, ostříhati a činiti nebudeš, přijdou na tě všecka zlořečenství tato a postihnou tě.

16 Zlořečený budeš v městě, zlořečený i na poli.

17 Zlořečený koš tvůj, a zlořečená díže tvá.

18 Zlořečený plod života tvého i úrody země tvé, prvorozené skotů tvých i stáda bravů tvých.

19 Zlořečený budeš vcházeje, zlořečený i vycházeje.

20 Pošle Hospodin na tě zlořečení, zkormoucení a bídu při všem, k čemuž bys koli přičinil ruky své a což bys koli dělal, dokudž nebudeš vyhlazen, a nezahyneš v náhle pro zlé skutky tvé, skrze něž jsi opustil mne.

21 Dopustí Hospodin, aby se přídržely tebe morní bolesti, až tě i vypléní z země, do níž se béřeš, abys ji dědičně opanoval.

22 Bíti tě bude Hospodin souchotinami, zimnicí, pálivostí, horkem, mečem, suchem a rudou, a budou tě stíhati, až tě i zkazí.

23 I to nebe, kteréž jest nad hlavou tvou, bude měděné, a země, kteráž jest pod tebou, železná.

24 Hospodin zemi tvé místo deště prach a popel, a toť s nebe sstoupí na tě, dokudž bys nebyl vyhlazen.

25 Učiní i to Hospodin, že poražen budeš od nepřátel svých; jednou cestou vytáhneš proti nim, a sedmi cestami utíkati budeš od tváři jejich, a musíš se smýkati po všech královstvích země.

26 I budou těla vaše mrtvá za pokrm všemu ptactvu nebeskému, a šelmám zemským, a nebude, kdo by je odehnal.

27 Raní tě Hospodin vředem Egyptským, neduhy na zadku, prašivinami a svrabem nezhojitelným.

28 Raní tě Hospodin pominutím smyslu, slepotou a tupostí srdce,

29 Tak že o poledni makati budeš, jako maká slepý ve tmě, a nebudeš míti prospěchu na cestách svých; k tomu také utiskán budeš, a loupen po všecky dny, a nebude, kdo by tě vysvobodil.

30 Manželku sobě zasnoubíš, a jiný s ní obývati bude; dům vystavíš, a nebudeš bydliti v něm; vinici štípíš, a sbírati na ní nebudeš.

31 Vůl tvůj před tvýma očima zabit bude, a ty jeho jísti nebudeš; osel tvůj uchvácen bude před tváří tvou, anižť se zase navrátí; dobytek tvůj vydán bude nepřátelům tvým, a žádný ho nevysvobodí.

32 Synové tvoji a dcery tvé cizímu národu vydáni budou, a oči tvé na to hledíce, umdlívati budou pro ně celého dne, a nebude síly v ruce tvé.

33 Úrody země tvé i všecko úsilí tvé sžíře národ, kteréhož ty neznáš, a nebudeš než potlačený a potřený po všecky dny.

34 A omámený budeš nad těmi věcmi, kteréž viděti budou oči tvé.

35 Raní tě Hospodin vředem nejhorším na kolenou i na lýtkách, tak že se nebudeš moci zhojiti, od spodku nohy tvé až do vrchu hlavy.

36 Zavede tě Hospodin i krále tvého, kteréhož ustanovíš nad sebou, do národu, kteréhož jsi ty neznal, ani předkové tvoji, a sloužiti tam budeš bohům cizím, dřevu a kameni.

37 A budeš k užasnutí a přísloví i v rozprávku všechněm národům, mezi kteréž zavede tě Hospodin.

38 Mnoho semene vyneseš na pole k rozsívání, a málo shromáždíš, nebo sžerou to kobylky.

39 Vinice štípíš a dělati je budeš, ale vína píti ani sbírati nebudeš, nebo červ sžíře je.

40 Olivoví hojnost míti budeš ve všech končinách svých, a však olejem se pomazovati nebudeš, nebo sprchne ovoce s olivy tvé.

41 Synů a dcer naplodíš, a nebudeš jich míti, nebo zajati budou.

42 Všecko stromoví tvé i úrody země tvé kobylky zkazí.

43 Cizozemec, kterýž s tebou přebývá, vzroste nad tebe, ty pak velice ponižovati se musíš.

44 On půjčovati bude tobě, a ty nebudeš míti, co bys půjčil jemu; on bude přednější, a ty poslednější.

45 A přijdou na tebe všecka zlořečenství tato a stíhati tě budou, a obklíčí tě, až i zahyneš, jestliže bys neuposlechl hlasu Hospodina Boha svého, a neostříhal přikázaní a ustanovení jeho, kteráž přikázal tobě.

46 A budou rány tyto znamením a zázrakem na tobě i semeni tvém až na věky,

47 Proto že jsi nesloužil Hospodinu Bohu svému s potěšením a veselím srdce, maje hojnost všech věcí.

48 A protož nepříteli svému, kteréhož poslal na tebe Hospodin, sloužiti musíš v hladu, žízni, v nahotě a v nedostatku všech věcí; a vloží na šíji tvou jho železné, dokudž tě nesetře.

49 Přivede Hospodin na tebe národ z daleka, od nejdalších končin země, jako letí orlice, národ, jehož jazyku nerozumíš,

50 Národ nestydatý, kterýž ani starce nebude šanovati, a nad dítětem se neslituje.

51 A sžíře plod dobytků tvých i úrody země tvé, dokudž nebudeš vyhlazen; a nezanechá tobě obilí, vína mladého a oleje, prvorozeného z skotů tvých, ani stáda bravů tvých, až tě i vyhladí.

52 A oblehne tě ve všech městech tvých, dokudž by nepadly zdi tvé vysoké a pevné, v nichž ty doufáš po vší zemi své; obležen, pravím, budeš ve všech městech svých, po vší zemi své, kterouž Hospodin Bůh tvůj dal tobě,

53 Tak že v obležení a ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj, jísti budeš plod života svého, maso synů svých a dcer svých, kteréž by dal tobě Hospodin Bůh tvůj.

54 Člověk mezi vámi rozmazaný a v rozkoši schovaný záviděti bude bratru svému, i vlastní ženě své, i ostatním synům svým, kterýchž ještě zanechal,

55 Tak že neudělí žádnému z nich masa synů svých, kteréž jísti bude, proto že nezůstalo jemu nic jiného v obležení a v ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj ve všech městech tvých.

56 Rozmazaná mezi vámi a v rozkoši schovaná žena, kteráž rozmazaností a rozkoší velikou ledva nohou země se dotkla, vlastnímu muži svému a synu svému i dceři své,

57 Také i lůžka svého, kteréž z ní vychází při porodu, ano i synů svých, kteréž zplodí, záviděti bude; nebo jísti je bude tajně pro nedostatek všech věcí v obležení a ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj v městech tvých.

58 Nebudeš-li ostříhati a činiti všech slov zákona tohoto, kteráž psána jsou v knize této, abys se bál toho veleslavného a hrozného jména Hospodina Boha svého:

59 Rozmnoží ku podivení Hospodin rány tvé, a rány semene tvého, rány veliké a trvánlivé, i nemoci těžké a dlouhé.

60 A obrátí na tebe všecky neduhy Egyptské, jichžs se strašil, a přichytí se tebe.

61 Všelijaký také neduh a všelikou ránu, kteráž není psána v knize zákona tohoto, uvede Hospodin na tebe, dokudž nebudeš vyhlazen.

62 A zůstane vás maličko, ješto vás prvé bylo mnoho, jako hvězd nebeských, proto že jsi neposlouchal hlasu Hospodina Boha svého.

63 I stane se, že jakož se veselil Hospodin nad vámi, dobře vám čině a rozmnožuje vás, tak veseliti se bude Hospodin nad vámi, když vás zkazí a vyhladí, a vypléněni budete z země, do kteréž jdete, abyste dědičně vládli jí.

64 A rozptýlí tě Hospodin mezi všecky národy, od jednoho konce země až do druhého, a budeš tam sloužiti bohům cizím, kterýchž ty neznáš, ani otcové tvoji, dřevu a kameni.

65 A mezi národy těmi neoddechneš, aniž bude míti odpočinutí spodek nohy tvé; tam také dá Hospodin tobě srdce lekavé, a oči blíkavé, a truchlost mysli.

66 I bude život tvůj nejistý před tebou, a strašiti se budeš v noci i ve dne, a nikdež nebudeš jist svým životem.

67 Ráno díš: Ó by již byl večer! a večer díš: Ó by již bylo jitro! pro strach srdce svého, jímž se lekáš, a pro ty věci, na něž očima svýma hleděti musíš.

68 A zavede tě Hospodin do Egypta na lodech, cestou, o níž jsem řekl tobě: Nebudeš jí viděti více; a tam prodávati se budete nepřátelům svým za služebníky a děvky, a nebude, kdo by koupil.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Apocalypse Explained # 584

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 1232  
  

584. And the rest of the men who were not killed in these plagues.- That this signifies those who have not perished from the disorderly desires above mentioned, is evident from the signification of the rest of the men who were not killed, as denoting all those who have not perished. That to be killed, in the Word, signifies to be spiritually killed, or to perish in eternal death (morte aeterna), may be seen above (n. 547, 572); and from the signification of "these plagues," as denoting the disorderly desires above mentioned, or, the disorderly desires springing from the love of evil, and the love of falsity, also the lust (concupiscentia) of destroying the truths and goods of the church by the falsities of evil; all these are signified by the fire, smoke, and brimstone, going forth out of the mouths of the horses, (see above, n. 578). These are called plagues, because by plagues in the Word, are signified such things as destroy spiritual life with men, and therefore the church; they also signify those things that cause death understood in a spiritual sense, and these refer mainly to the disorderly desires arising from the loves of self and of the world; for these loves are the roots from which evils and falsities of every class and species are born and spring up.

[2] Such things are also signified by plagues in the following passages in the Apocalypse:

The two witnesses "have power over waters to turn them to blood, and to smite the earth with every plague as often as they desire" (11:6).

So again:

"Men blasphemed God because of the plague of the hail; for the plague thereof was exceeding great" (16:21).

And again:

"In one day shall the plagues come to" Babylon, "death, and mourning, and famine" (18:8).

And again:

"I saw seven angels having the seven last plagues, through which must be consummated the wrath of God" (15:1, 6, 8).

By plagues are meant such things as bring spiritual death upon man, which, consequently, altogether destroy and devastate the church with men individually, and thus generally, as will be seen in the explanation of the passages that follow where plagues are mentioned, and especially where the seven last plagues are treated of.

[3] Similar things are understood by plagues in the following passages in the prophets.

Thus in Isaiah:

"The light of the moon shall be as the light of the sun, and the light of the sun shall be sevenfold, in the day that Jehovah shall bind up the breach of his people, and heal the wound of their plague" (30:26).

And in Jeremiah:

"Thy bruise is incurable, and thy plague is grievous. For I have smitten thee with the plague of an enemy. I will restore health unto thee, and I will heal thee of thy plagues" (30:12, 14, 17).

Again, in the same prophet:

"Every one that goeth by" Edom, "shall hiss at all the plagues thereof" (49:17).

Again:

"Every one that goeth by Babylon shall hiss at all her plagues" (50:13).

And in Moses:

"If thou wilt not observe to do all the words of the law, Jehovah will make thy plagues wonderful, even great plagues, and of long continuance, and evil diseases, and of long continuance. Every disease, and every plague, which is not written in the book of this law, will Jehovah secretly bring upon thee, until thou be destroyed" (Deuteronomy 28:58, 59, 61).

Plagues here signify spiritual plagues, which do not destroy the body, but the soul, and which are also enumerated in that chapter in Deuteronomy (verses 20-68).

[4] What plagues signify in the spiritual sense, is described by correspondences in Zechariah:

"This shall be the plague, wherewith Jehovah shall smite all the people that shall fight against Jerusalem; the flesh of each one shall consume away so that he shall stand upon his feet, and his eyes shall consume away in their holes, and his tongue shall consume away in his mouth. And so shall be the plague of the horse, of the mule, of the camel, and of the ass, and of every beast that shall be in those camps, as this plague" (14:12, 15).

These things are said concerning those who endeavour to destroy the truths of the church by means of falsities. Jerusalem signifies the church as to the truths of doctrine, and to fight against her denotes to endeavour to destroy those truths by means of falsities. That the flesh of each one shall consume away so that he shall stand upon his feet, signifies that all the will of good will perish with those who attempt this, and that thus they will become merely corporeal-natural, for flesh signifies the will and its good or evil, while the feet signify those things that pertain to the natural man; therefore to stand upon the feet signifies to live from them alone. The eyes consuming away in their holes signifies that all understanding of truth shall perish, eyes signifying that understanding; and by the tongue consuming away in his mouth, is signified, that all perception of truth and affection for good shall perish. Concerning these things it may be seen above (n.455:8),where this prophecy also is explained. Almost similar things are signified by the plagues of the horse, the mule, the camel, the ass, and every beast; for by the plague of these is signified the loss of all understanding of truth, both spiritual and natural; and by the plague of the beast is signified the loss of all affection for good.

[5] In Luke it is said that in the same hour in which John sent, Jesus "cured many of their diseases and plagues of evil spirits; and unto many that were blind he gave sight" (7:21). The plagues of evil spirits mean the obsessions, and calamitous states at that time brought upon men by evil spirits, all of which nevertheless signified corresponding spiritual states. For all the cures of diseases wrought by the Lord signified spiritual healings, and therefore the miracles of the Lord were Divine; as for example, that He gave sight to many that were blind, which signified to impart the understanding of the truths of doctrine to those who were in ignorance of truth. So again, by the wounds (plagas) which the thieves inflicted on the man who went down from Jerusalem to Jericho (Luke 10:30), are also signified spiritual plagues, which were the falsities and evils insinuated into sojourners and Gentiles by the Scribes and Pharisees, as may be seen above (n. 444:13), where the spiritual sense of this parable is explained.

  
/ 1232  
  

Translation by Isaiah Tansley. Many thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.