Bible

 

Deuteronomium 23

Studie

   

1 Nevejde do shromáždění Hospodinova, kdož by měl stlučené aneb odňaté lůno.

2 Aniž vejde do shromáždění Hospodinova syn postranní; také i desáté koleno jeho nevejde do shromáždění Hospodinova.

3 Ammonitský tolikéž ani Moábský nevejde do shromáždění Hospodinova, ani desáté koleno jejich nevejde do shromáždění Hospodinova až na věky.

4 Proto že proti vám nevyšli s chlebem a s vodou na cestě, když jste šli z Egypta, a že ze mzdy najal proti tobě Baláma, syna Beor, z Petor Mezopotamie Syrské, aby zlořečil tobě:

5 (Ačkoli nechtěl Hospodin Bůh tvůj slyšeti Baláma, ale obrátil Hospodin Bůh tvůj tobě zlořečení v požehnání, nebo miloval tebe Hospodin Bůh tvůj.)

6 Nebudeš hledati pokoje jejich ani dobrého jejich po všecky dny své na věky.

7 Nebudeš míti v ohavnosti Idumejského, nebo bratr tvůj jest, aniž Egyptského v ohavnosti míti budeš, nebo jsi byl pohostinu v zemi jeho.

8 Synové, kteříž se jim zrodí v třetím kolenu, vejdou do shromáždění Hospodinova.

9 Když bys vytáhl vojensky proti nepřátelům svým, vystříhej se od všeliké zlé věci.

10 Bude-li mezi vámi kdo, ješto by poškvrněn byl příhodou noční, vyjde ven z stanů, a nevejde do nich;

11 Ale když bude k večerou, umyje se vodou, a po západu slunce vejde do stanů.

12 Také místo budeš míti vně za stany, abys tam chodíval ven;

13 A budeš míti kolík mezi jinými nástroji svými, a když bys chtěl sednouti vně, vykopáš jím důlek, a obrátě se, zahrabeš nečistotu svou.

14 Nebo Hospodin Bůh tvůj chodí u prostřed stanů tvých, aby tě vysvobodil, a dal tobě nepřátely tvé; protož ať jest příbytek tvůj svatý, tak aby nespatřil při tobě mrzkosti nějaké, pročež by se odvrátil od tebe.

15 Nevydáš služebníka pánu jeho, kterýž k tobě utekl od pána svého.

16 S tebou bydliti bude u prostřed tebe na místě, kteréž by vyvolil v některém městě tvém, kdežkoli jemu se líbiti bude; nebudeš ho mocí utiskati.

17 Nebude nevěstka žádná z dcer Izraelských, ani nečistý smilník z synů Izraelských.

18 Nepřineseš mzdy nevěstky, a mzdy psa do domu Hospodina Boha svého z jakéhokoli slibu, nebo to obé ohavnost jest Hospodinu Bohu tvému.

19 Nedáš na lichvu bratru svému ani peněz, ani pokrmu, ani jakékoli věci, kteráž se dává na lichvu.

20 Cizímu půjčíš na lichvu, ale bratru svému nedáš na lichvu, aby požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj při všech věcech, k kterýmž bys vztáhl ruku svou v zemi, do níž vejdeš, abys dědičně obdržel ji.

21 Když bys učinil slib Hospodinu Bohu svému, neprodlévej splniti ho; nebo konečně toho vyhledávati bude Hospodin Bůh tvůj od tebe, a byl by na tobě hřích.

22 Pakli nebudeš slibovati, nebude na tobě hříchu.

23 Což jednou vyšlo z úst tvých, to splníš, a učiníš, jakž jsi slíbil Hospodinu Bohu svému dobrovolně, což jsi vynesl ústy svými.

24 Všel-li bys do vinice bližního svého, jísti budeš hrozny podlé žádosti své do sytosti své, ale do nádoby své nevložíš.

25 Všel-li bys do obilí bližního svého, natrháš sobě klasů rukou svou, ale srpem nebudeš žíti obilí bližního svého.

   

Komentář

 

Explanation of Deuteronomy 23

Napsal(a) Alexander Payne

Verse 1. Those who reject faith and charity cannot enter into heaven.

Verse 2. Nor those whose good conduct is not from religion but from a spurious origin.

Verses 3-6. Nor those principles which falsify truths and adulterate goods, for they do not supply the soul with true sustenance, and also endeavour to oppose what is truly spiritual.

Verses 7-8. But external religion agreeing with internal (or with a life of usefulness for a good end) is not to be shunned.

Verse 9. In temptations it is especially essential to avoid everything known to be evil.

Verses 10-14. The soul is remitted into external states to be purified from evils, otherwise the influences from heaven would be rejected from the soul.

Verses 15-16. The rational faculty is not to be enslaved by spiritual truths.

Verses 17-18. No love of perverting truth, or falsity which denies the Lord and the necessity of a good life, shall be permitted to exist in the regenerate soul; nor are knowledges acquired for evil ends or for vanity acceptable to heaven.

Verses 19-20. The spiritual must not do good for the sake of reward as an end.

Verses 21-23. Things resolved upon as being right, must be acted upon.

Verses 24-25. Good and truth derived from others may be adjoined to the soul, but must not be mixed with the good developed therein by the Lord in regeneration.