Bible

 

Deuteronomium 10

Studie

   

1 Toho času řekl mi Hospodin: Vyhlaď sobě dvě dsky kamenné, podobné prvním, a vstup ke mně na horu, a udělej sobě truhlu dřevěnou.

2 I napíši na dskách těch slova, kteráž byla na dskách prvních, kteréž jsi rozrazil, a vložíš je do té truhly.

3 Tedy udělal jsem truhlu z dříví setim, a vyhladiv dvě dsky kamenné, podobné prvním, vstoupil jsem na horu, nesa ty dvě dsky v rukou svých.

4 I napsal na těch dskách, tak jakž prvé byl napsal, deset slov, kteráž mluvil k vám Hospodin na hoře z prostředku ohně v den shromáždění onoho, a dal je Hospodin mně.

5 A obrátiv se, sstoupil jsem s hory té, a vložil jsem ty dsky do truhly, kterouž jsem byl udělal, a byly tam, jakož mi přikázal Hospodin.

6 Synové pak Izraelští hnuli se z Beerot synů Jakan do Moserah. Tam umřel Aron, a tu jest pochován; i konal úřad kněžský na místě jeho Eleazar, syn jeho.

7 Odtud táhli do Gadgad, a z Gadgad do Jotbata, do země vod tekutých.

8 Toho času oddělil Hospodin pokolení Léví, aby nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, a aby stáli před Hospodinem k službě jemu, a k dobrořečení ve jménu jeho až do dnešního dne.

9 Pročež nemělo pokolení Léví dílu a dědictví s bratřími svými, nebo Hospodin jest dědictví jeho, jakož mluvil k němu Hospodin Bůh tvůj.

10 Já pak zůstal jsem na té hoře jako dnů prvních, čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, a uslyšel mne Hospodin i tehdáž, a nechtěl shladiti tebe.

11 Potom řekl mi Hospodin: Vstaň, jdi, předcházeje lid, aby vešli a vládli zemí, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jejich, že jim ji dám.

12 Nyní tedy, Izraeli, čeho žádá Hospodin Bůh tvůj od tebe? Jediné abys se bál Hospodina Boha svého, a chodil po všech cestách jeho, a abys miloval ho, a sloužil Hospodinu Bohu svému v celém srdci svém, a ve vší duši své,

13 Ostříhaje přikázaní Hospodinových a ustanovení jeho, kteráž já přikazuji tobě dnes k tvému dobrému.

14 Aj, Hospodina Boha tvého jest nebe i nebesa nebes, země a všecky věci, kteréž jsou na ní.

15 Však toliko v otcích tvých zalíbilo se Hospodinu, aby je zamiloval, a vyvolil símě jejich po nich, vás totiž ze všech národů, jakož dnes vidíš.

16 Protož obřežtež neobřízku srdce svého, a šíje své nezatvrzujte více.

17 Nebo Hospodin Bůh váš, on jest Bůh bohů, a Pán pánů, Bůh silný, veliký, mocný a hrozný, kterýž nepřijímá osoby, ani béře darů,

18 Čině soud sirotku a vdově, miluje také příchozího, dávaje mu chléb a oděv.

19 Protož milujte hostě, nebo jste byli hosté v zemi Egyptské.

20 Hospodina Boha svého báti se budeš, jemu sloužiti, a jeho se přídržeti, a ve jménu jeho přisahati budeš.

21 Onť jest chvála tvá, a onť jest Bůh tvůj, kterýž učinil s tebou tyto veliké a hrozné věci, kteréž viděly oči tvé.

22 V sedmdesáti dušech sstoupili otcové tvoji do Egypta, nyní pak rozmnožil tě Hospodin Bůh tvůj, abys byl v množství jako hvězdy nebeské.

   

Komentář

 

Po

  
After, a photo of a bulb pushing up through the earth, by Brita Conroy

Podle Swedenborga čas a prostor neexistují v duchovní realitě; jsou to čistě přírodní věci, které existují pouze ve fyzické rovině. To znamená, že jedna duchovní věc se nemůže stát „po“ jiné duchovní věci v čase, protože není čas. A jedna duchovní věc nemůže následovat „za“ jinou ve vesmíru, protože tam není žádný prostor.

Místo toho je duchovní realita strukturována na základě duchovního stavu nebo lásky a myšlenek andělů. Tyto lásky a myšlenky se spojují v řetězcích příčiny a následku, které andělé prožívají stejně, jako zažíváme čas .; jedna myšlenka plyne do druhé na duchovní úrovni a andělé cítí, že postupuje stejně, jako my vnímáme postup jednoho okamžiku plynoucího do druhého. A když andělé mají podobné myšlenky a pocity, zažívají blízkost, která je velmi stejná jako naše zkušenost s fyzickou blízkostí; jejich představa „prostoru“ je variace myšlenek a citů, které duchové po celém duchovním světě drží.

Když Bible popisuje něco jako „po“ něčem jiném, pak duchovní význam souvisí s vývojem duchovních stavů; je to nový duchovní stav, který se vynořuje ze stavu před ním. A protože vyšší stavy proudí do nižších stavů, věci přicházející „po“ bývají nižší, vnější. Například hluboká vnitřní touha být dobrým pro ostatní proudí sama o sobě do konkrétních představ o konkrétních dobrých věcech, které můžeme udělat. Tyto konkrétní myšlenky by tedy byly „po“ touze být dobrý.

(Odkazy: Nebeská tajemství 1955, 2019, 5216, 8209, 9251, 10099, 10550)