Bible

 

Danieli 9

Studie

   

1 Léta prvního Daria syna Asverova z semene Médského, kteréhož učiněn jest králem v království Kaldejském,

2 Léta prvního kralování jeho já Daniel porozuměl jsem z knih počtu let, o nichž se stalo slovo Hospodinovo k Jeremiášovi proroku, že se vyplní zpuštění Jeruzaléma sedmdesátého léta.

3 A obrátil jsem tvář svou ku Pánu Bohu, hledaje ho modlitbou a pokornými prosbami, v postu, v žíni a popele.

4 I modlil jsem se Hospodinu Bohu svému, a vyznávaje se, řekl jsem: Prosím , Pane Bože silný, veliký a všeliké cti hodný, ostříhající smlouvy a dobrotivosti k těm, kteříž tě milují, a ostříhají přikázaní tvých.

5 Zhřešiliť jsme a převráceně jsme činili, bezbožnost jsme páchali, a protivili jsme se, a odvrátili od přikázaní tvých a soudů tvých.

6 Aniž jsme poslouchali služebníků tvých proroků, kteříž mluvívali ve jménu tvém králům našim, knížatům našim a otcům našim, i všemu lidu země.

7 Toběť, ó Pane, přísluší spravedlnost, nám pak zahanbení tváři, jakž se to děje nyní mužům Judským a obyvatelům Jeruzalémským, a všechněm Izraelským, blízkým i dalekým, ve všech zemích, kamž jsi je zahnal pro přestoupení jejich, jímž přestupovali proti tobě.

8 Námť, ó Hospodine, sluší zahanbení tváři, králům našim, knížatům našim a otcům našim, neboť jsme zhřešili proti tobě,

9 Pánu Bohu pak našemu milosrdenství a slitování, poněvadž jsme se protivili jemu,

10 A neposlouchali jsme hlasu Hospodina Boha našeho, abychom chodili v naučeních jeho, kteréž předkládal před oči naše skrze služebníky své proroky.

11 Nýbrž všickni Izraelští přestoupili zákon tvůj a odvrátili se, aby neposlouchali hlasu tvého; protož vylito jest na nás to prokletí a klatba, kteráž jest zapsána v zákoně Mojžíše služebníka Božího, nebo jsme zhřešili proti němu.

12 Pročež splnil slovo své, kteréž mluvil proti nám a proti soudcům našim, kteříž nás soudili, a uvedl na nás toto zlé veliké, jehož se nestalo pode vším nebem, jakéž se stalo v Jeruzalémě.

13 Tak jakž zapsáno jest v zákoně Mojžíšově, všecko to zlé přišlo na nás, a však ani tak jsme se nekořili před tváří hněvivou Hospodina Boha našeho, abychom se odvrátili od nepravostí svých, a šetřili pravdy jeho.

14 Protož neobmeškal Hospodin s tím zlým, ale uvedl je na nás; nebo spravedlivý jest Hospodin Bůh náš ve všech skutcích svých, kteréž činí, jehož hlasu poslušni jsme nebyli.

15 Nyní však, ó Pane Bože náš, kterýž jsi vyvedl lid svůj z země Egyptské rukou silnou, a způsobils sobě jméno, jakéž jest dnešního dne, zhřešili jsme, bezbožně jsme činili.

16 Ó Pane, podlé vší tvé dobrotivosti nechť se, prosím, odvrátí hněv tvůj a prchlivost tvá od města tvého Jeruzaléma, hory svatosti tvé; nebo pro hříchy naše a pro nepravosti otců našich Jeruzalém a lid tvůj v pohanění jest u všech, kteříž jsou vůkol nás.

17 Nyní tedy, ó Bože náš, vyslyš modlitbu služebníka svého, a pokorné prosby jeho, a zasvěť tvář svou nad svatyní svou spuštěnou, pro Pána.

18 Nakloň, Bože můj, ucha svého a slyš, otevři oči své a viz zpuštění naše i města, kteréž jest nazváno od jména tvého; nebo ne pro nějaké naše spravedlnosti padajíce, pokorně prosíme tebe, ale pro milosrdenství tvá mnohá.

19 Vyslyšiž, ó Pane, Pane, odpusť, Pane, pozoruj a učiň; neprodlévejž pro sebe samého, můj Bože, nebo od jména tvého nazváno jest město toto i lid tvůj.

20 Ještě jsem mluvil a modlil se, a vyznával hřích svůj i hřích lidu svého Izraelského, a padna, pokorně jsem se modlil před tváří Hospodina Boha svého, za horu svatosti Boha svého,

21 Ještě, pravím, mluvil jsem při modlitbě, a muž ten Gabriel, kteréhož jsem viděl v tom vidění na počátku, rychle přiletěv, dotekl se mne v čas oběti večerní.

22 A slouže mi k srozumění, mluvil se mnou a řekl: Danieli, nyní jsem vyšel, abych tě naučil vyrozumívati tajemstvím.

23 Při počátku pokorných proseb tvých vyšlo slovo, a já jsem přišel, aťbych je oznámil, nebo jsi velmi milý; pročež pozoruj slova toho, a rozuměj vidění tomu.

24 Sedmdesáte téhodnů odečteno jest lidu tvému a městu svatému tvému k zabránění převrácenosti a k zapečetění hříchů, i vyčištění nepravosti a k přivedení spravedlnosti věčné, a k zapečetění vidění i proroctví, a ku pomazání Svatého svatých.

25 Věziž tedy a rozuměj, že od vyjití výpovědi o navrácení a o vystavení Jeruzaléma až do Mesiáše vývody bude téhodnů sedm, potom téhodnů šedesáte dva, když již zase vzdělána bude ulice a příkopa, a ti časové budou přenesnadní.

26 Po téhodnech pak těch šedesáti a dvou zabit bude Mesiáš, však jemu to nic neuškodí; nýbrž to město i tu svatyni zkazí, i lid ten svůj budoucí, tak že skončení jeho bude hrozné, ano i do vykonání boje bude boj stálý všelijak do vyplénění.

27 Utvrdí však smlouvu mnohým v téhodni posledním, u prostřed pak toho téhodne učiní konec oběti zápalné i oběti suché; a skrze vojsko ohavné, až do posledního a uloženého poplénění hubící, na popléněné vylito bude zpuštění.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 1857

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

1857. 'For the iniquity of the Amorites has not yet come to a close' means the final period when there is no longer any good. This is clear from the meaning of 'the Amorite', and also from the meaning of 'a close'. 'Amorite' in the Word means evil in general, the reason being that the land of Canaan is called 'the land of the Amorites', as is clear in Ezekiel 16:3-4, and Amos 2:9-10. Here therefore 'the Amorite' means all the nations of the land of Canaan, by whom were meant, as stated already, evils and falsities specifically. Consequently 'the Amorite' means all evils in general. 'The close' means that final period when there is no good any longer.

[2] But what is meant in the internal sense by the statement that 'the iniquity of the Amorites has not yet come to a close' is an arcanum. The experience of the evil in the next life is that they are not punished until their evils have reached their peak; this applies to evils both in general and in particular. Indeed the balance of everything in the next life is such that evil punishes itself, that is, those who are evil run into the punishment of their evil, but only when this evil has reached its peak. Every evil has its own limits - varying from one individual to another - beyond which it is not allowed to go. When one who is evil goes beyond it he meets head on with punishment. This is so in every particular case.

[3] The same applies in general, in that those who are evil thrust themselves down into hell, not instantaneously but gradually. This has its origin in the universal law of order established by the Lord that the Lord never sends anyone down into hell but that evil itself, or the person himself who is evil, thrusts himself down, doing so gradually, until evil has reached its close and no trace of good is any longer apparent. As long as there is some trace of good he is being raised up from hell, but when there is nothing but evil, he is thrust down into hell. Good and evil must first of all be separated from each other since they are opposites. No one is allowed to incline in both directions. This is what is meant by 'the iniquity of the Amorites having to come to a close'. With the good however it is different; they are constantly being raised up by the Lord towards heaven, while their evil is gradually wiped away.

[4] It is similar with the state of the Church: visitation does not come until evil has reached a close, that is, when good of charity and truth of faith exist no longer. That close is referred to quite often in the Prophets, as in Isaiah,

A close and a settlement I have heard from the Lord Jehovih Zebaoth over all the earth. Isaiah 28:22.

In Jeremiah,

O Babel, you who dwell on many waters, great in treasures, your end has come, the measure of your gain. Jeremiah 51:13.

In Daniel,

Seventy weeks have been decreed concerning your people and your holy city to bring transgression to a close and to seal up sins and to atone for iniquity, and to bring in everlasting righteousness, and to seal up vision and prophet, and to anoint the Most Holy Place. Daniel 9:24.

At length upon the bird of abominations will come desolation, until a closing and settlement is poured out upon the devastation. Daniel 9:27.

[5] The Lord Himself too foretells the close in these words in Luke,

They will fall by the edge of the sword, and will be led captive among all the gentiles, 1 and at length Jerusalem will be trodden down by the gentiles' until the times of the nations are fulfilled. Luke 21:24.

'Falling by the edge of the sword' means from falsities, for 'a sword' in the Word is the punishment of falsity. 'Jerusalem' stands for the Lord's kingdom and the Church, 402, 'the gentiles' for evils, 1260. Thus the meaning is that 'the close' has been reached when the Church has become possessed by evils and falsities, and so has been destroyed by its own self.

Poznámky pod čarou:

1. or the nations

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.