1. Úvod Existuje trojí tradicní názor na komunikaci duše a tela, jejich pusobení na sebe navzájem a jejich spolecné pusobení. První z techto názoru pokládá za urcující fyzický vliv, druhý vliv duchovní; podle tretího pak mezi nimi existuje predzjednaná harmonie.
První hypotéza - o prevaze prírodního vlivu - má puvod ve smyslovém vnímání a jeho klamech. Predmety videné okem mají vliv na myšlení a zdánlive je vyvolávají; podobne slyšená rec, vnímaná sluchem, proudí do mysli a vyvolává v ní predstavy. Obdobne jsou prijímány cichové, chutové a hmatové vjemy. Protože jsou podnety z vnejšího sveta prijímány nejdríve prostrednictvím smyslových orgánu a jejich vlivem se zdánlive utvárí smer myšlení a vule, usoudili nekterí starí filosofové, že duše je ovlivnována smyslovými orgány. Na tomto základu vznikla hypotéza o fyzickém (prírodním) vlivu.
Druhá hypotéza - hypotéza duchovního vlivu (nekde uvádená jako hypotéza nahodilého vlivu) je založena na existujícím rádu a jeho zákonech. Duše jako duchovní substance je totižcistší, prvotní a niternejší, zatímco telo je hmotné, a tedy hrubší, druhotné a vnejší. Podle rádu pak to, co je cistší, ovlivnuje to, co je hrubší, prvotní má vliv na druhotné a niterné na vnejší; to, co je duchovní, tak ovlivnuje to, co je hmotné, a ne naopak. Z toho vyplývá, že rozvažující mysl ovlivnuje zrak podle stavu, do jakého jej uvádejí videné predmety, a tento stav mysli také zasahuje vuli. Stejne tak vnímající mysl ovlivnuje sluch podle stavu, který v nem vyvolává rec.
Tretí hypotéza, tzv. predzjednaná harmonie, je založena na rozumových klamech, nebot mysl ve své cinnosti pusobí sjednocene a soucasne s telem. Veškerá cinnost je však ve své podstate nejdríve po sobe následující a teprve pak soucasná. Cinnost po sobe následující je vliv, cinnost soucasná harmonie; napr. jestliže mysl myslí a pak mluví, nebo jestliže chce a pak jedná. Pripouštet soucasné pusobení a zamítat pusobení postupné je tedy klamem rozumu.
Tyto tri názory shrnují možnosti vzájemného pusobení duše a tela a vylucují možnost jiného náhledu. Bud musí duše pusobit na telo, nebo telo na duši, nebo obojí pusobí spolecne.
