Luke 19:29-44 : Ježíšův triumfální vstup do Jeruzaléma (Lukášovo evangelium)

Studovat vnitřní smysl


29 And it came to pass, when he was come nigh to Bethphage and Bethany, at the mount called the mount of Olives, he sent two of his disciples,

30 Saying, Go ye into the village over against you; in the which at your entering ye shall find a colt tied, whereon yet never man sat: loose him, and bring him hither.

31 And if any man ask you, Why do ye loose him? thus shall ye say unto him, Because the Lord hath need of him.

32 And they that were sent went their way, and found even as he had said unto them.

33 And as they were loosing the colt, the owners thereof said unto them, Why loose ye the colt?

34 And they said, The Lord hath need of him.

35 And they brought him to Jesus: and they cast their garments upon the colt, and they set Jesus thereon.

36 And as he went, they spread their clothes in the way.

37 And when he was come nigh, even now at the descent of the mount of Olives, the whole multitude of the disciples began to rejoice and praise God with a loud voice for all the mighty works that they had seen;

38 Saying, Blessed be the King that cometh in the name of the Lord: peace in heaven, and glory in the highest.

39 And some of the Pharisees from among the multitude said unto him, Master, rebuke thy disciples.

40 And he answered and said unto them, I tell you that, if these should hold their peace, the stones would immediately cry out.

41 And when he was come near, he beheld the city, and wept over it,

42 Saying, If thou hadst known, even thou, at least in this thy day, the things which belong unto thy peace! but now they are hid from thine eyes.

43 For the days shall come upon thee, that thine enemies shall cast a trench about thee, and compass thee round, and keep thee in on every side,

44 And shall lay thee even with the ground, and thy children within thee; and they shall not leave in thee one stone upon another; because thou knewest not the time of thy visitation.

   Studovat vnitřní smysl

Explanation of Luke 19      

Napsal(a) Rev. John Clowes M.A.

Verses 1-10. That the Gentiles, who are out of the Church, are accepted of the Lord, and have conjunction with Him in charity and the good of life.

Verses 3-4. Because, notwithstanding their deficiency in the knowledges of truth from the Word, they are desirous to know the truth, and by that desire are elevated into the truths and goods of the external Church.

Verses 5-6. And are thus acknowledged by the Lord, and declared to be the members of His Church and kingdom, which declaration they receive with joy.

Verse 7. Still it appears contrary to order, that the Divine Truth should be imparted to those who are in disorder of life.

Verses 8-9. Until it is seen, that the Gentiles, who are out of the Church, are principled in charity, and that by charity they are capable of being saved, and thus of being received within the Church.

Verse 10. Since the Lord operates charity, faith, freewill, repentance and regeneration with every one, inasmuch as He wills the salvation of all.

Verses 11-13. For the Lord is willing to communicate to all the knowledges of truth and good from the Word, with the faculty of perceiving them.

Verse 14. And this, notwithstanding the force of hereditary and actual evil on the part of man, which is opposed to the Divine Love and Wisdom.

Verse 15. Every one therefore, sooner or later, must give an account of his application of those knowledges.

Verses 16-21. On which occasion it becomes manifest, that some procure, to themselves much intelligence and wisdom, and others procure some, and others none.

Verses 20-27. And that they who procure none are deprived of the truths which they possessed in the memory only, and not in the life.

Verse 21. Since they think harshly of the Divine mercy, and accuse it of expecting more from man than he has the ability to perform.

Verses 22-23. Whereas this their idea of the Divine mercy ought to have led them to exert themselves the more in procuring charity and the good of life.

Verses 24-26. And inasmuch as they have not made the use of the knowledges which they possessed, therefore those knowledges are taken away from them, since it is an eternal law, that they who are in the good of charity shall sooner or later be enriched with truths, whereas they who are in falsities derived from evil in the other life are deprived of all truths.

Verse 27. At the same time they are deprived of all spiritual life.

Verses 28-30. That the Lord from His Divine love, and by His Divine truth, explores the principles of the natural man as to truth, requiring them to be separated from all that is evil and false, and to receive influx of life from Himself.

Verse 31. And if the persuasions of the natural man oppose, they are to be overcome by teaching the necessity of such an influx to restore order.

Verses 32-34. Which necessity is accordingly taught, and is acknowledged by the natural man.

Verses 35-36. So that truths in every complex are submitted to the Lord.

Verses 37-38. And all, who are principled in what is good and true, exalt the Divine Human principle of the Lord, and His Divine operation, as the source of every blessing.

Verses 39-40. Which doctrine is taught, not only in the spiritual and internal sense of the Word, but also in its natural and literal sense.

Verses 41-42. The rejection therefore of this doctrine by the Jewish nation excites the tenderness of the Lord's love, that, if possible, they might receive it, but reception is now become impossible.

Verses 43-44. Inasmuch as through rejection of the Lord at his advent, they were immersed in evils and falsities of every kind, so that the representatives of a Church no longer existed amongst them.

Verses 45-46. For they made gain of holy things, and thus defiled all worship by perversion of what is holy.

Verses 47-48. And when the Lord would have instructed them in the things concerning himself and his kingdom, they opposed all his love and wisdom, yet not without caution, since there were still some remains of the affection of truth in the lower principles.


Výklad(y) nebo odkazy ze Swedenborgových prací:

Arcana Coelestia 2242, 2701, 2781, 5291, 5323, 5480, 6588, ...

Apocalypse Revealed 81, 166, 336, 493, 618, 809, 839, ...

A Brief Exposition of New Church Doctrine 100

Doctrine of the Lord 64

True Christian Religion 782

Odkazy ze Swedenborgových nevydaných prací:

Apocalypse Explained 31, 102, 195, 340, 365, 405, 638, ...

Scriptural Confirmations 2, 13

Jiný komentář


Skočit na podobné biblické verše

Deuteronomy 28:52, 32:29

2 Samuel 15:30

2 Kings 8:11, 9:13

Psalms 148:1

Isaiah 6:9, 11, 29:3, 59:8, 65:12

Jeremiah 6:6, 13:17, 14:17

Lamentations 3:48, 49

Ezekiel 4:2

Daniel 9:26

Micah 3:12

Habakkuk 2:11

Zechariah 9:9

Významy biblických slov

came to pass
The phrase “it came to pass,” often also translated as “it happened,” generally indicates the end of one spiritual state and the beginning of a...

Bethany was a village on the Mount of Olives about two miles from Jerusalem, near its sister village Bethphage. It plays a small but significant...

'Olives' signify good.

When we read the Gospels and see Jesus addressing the disciples, we assume His words are meant for us as well. And indeed they are!...

In the physical world, the places we inhabit and the distances between them are physical realities, and we have to get our physical bodies through...

'Upon' or 'over' signifies being within.

If you think about sitting, it seems fair to say that where you're sitting is more important than that you're sitting. Sitting in a movie...

As with many common verbs, the meaning of “to say” in the Bible is highly dependent on context. Who is speaking? Who is hearing? What...

These days we tend to think of "roads" as smooth swaths of pavement, and judge them by how fast we can drive cars on them....

As with many common verbs, the meaning of “to say” in the Bible is highly dependent on context. Who is speaking? Who is hearing? What...

Soft raiment,' as in Matthew 11:9, represents the internal sense of the Word.

'Over' or 'upon' in the Word, signifies being within, because the highest part in successive order becomes inmost in simultaneous order. This is why the...

Feelings of joy and rejoicing flow from our affections, not from our thoughts. Some people might argue that that's not true, that you can rejoice...

In Revelation 5:2, 'a loud' or 'great voice' signifies divine truth from the Lord, in its power or virtue.

'Might' denotes the forces or power of truth.

The symbolic meaning of "seeing" is "understanding," which is obvious enough that it has become part of common language (think about it; you might see...

In ordinary life, we tend to think of "peace" as essentially "a lack of conflict." As a nation, if we're not at war, it's a...

"Air" in the Bible represents thought, but in a very general way – more like our capacity to perceive ideas and the way we tend...

Blessing, and glory, and wisdom, and thanksgiving (Rev. 7.) signify divine spiritual things of the Lord.

'Highest' denotes the 'inmost,' because interior things, with person who is in space, appear as higher things, and exterior things as lower. But when the...

The Pharisees were a sect of the Jewish church at the time of the New Testament. The name comes from a root that means "separate",...

A company, congregation, and a multitude, in the Word, are predicated of truths.

To "answer" generally indicates a state of spiritual receptivity. Ultimately this means being receptive to the Lord, who is constantly trying to pour true ideas...

'To tell' signifies perceiving, because in the spiritual world, or in heaven, they do not need to tell what they think because they communicate every...

Cities of the mountain and cities of the plain (Jeremiah 33:13) signify doctrines of charity and faith.

'Side' signifies good or spiritual love.

The end time of the church and each individual, is called 'the visitation,' and precedes judgment. 'Visitation' is nothing but an exploration of the quality...

Zdroje pro rodiče a učitele

Zde uvedené položky jsou poskytnuty se svolením našich přátel z General Church of the New Jerusalem. Můžete prohledávat/procházet celou knihovnu kliknutím na odkaz this link.

 Christ the King
As you celebrate Easter this year, you can remember the Lord’s suffering, but more importantly, we can rejoice in the success of the Lord’s mission while He lived on earth. He brought the heavens into order and conquered the hells. He provided for people’s freedom to choose a life of heaven, and He showed how He is indeed our Heavenly King. Sample from the Jacob’s Ladder Program, Level 5, for ages 10-11.
Religion Lesson | Ages 10 - 11

 Compare Joshua with Jesus
Complete a chart comparing Joshua and Jesus. Who were theys fighting? Where did they go? How did they show courage?
Activity | Ages 9 - 13

 Even the Stones Testify
Worship Talk | Ages 7 - 14

 Lord As King
Sunday School Lesson | Ages 9 - 12

 Palm Sunday
Coloring Page | Ages 7 - 14

 Palm Sunday
Worship Talk | Ages 7 - 14

 Palm Sunday: Luke
A New Church Bible story explanation for teaching Sunday school. Includes lesson materials for Primary (3-8 years), Junior (9-11 years), Intermediate (12-14 years), Senior (15-17 years) and Adults.
Teaching Support | Ages over 3

 Peace and Glory
Worship Talk | Ages 7 - 14

 Quotes: King of Kings
Teaching Support | Ages over 15

 The Lord Does Not Remember
Worship Talk | Ages 7 - 14

 The Lord Wept
Worship Talk | Ages 7 - 14

 The Responsibility of the Lord's Servants
Worship Talk | Ages over 18

 Triumphal Entry into Jerusalem
A lesson for younger children with discussion ideas and a project.
Sunday School Lesson | Ages 4 - 6

 Welcoming the King
An illustrated story of Palm Sunday.
Story | Ages 3 - 7

 Welcoming the Lord as King
Jesus rode into Jerusalem on the colt of a donkey because kings rode on donkeys. People knew that this meant He was coming as a king. People gathered in the streets and welcomed Him with joyous shouts. Sample from the Jacob’s Ladder Program, Level 2, for ages 7-8.
Religion Lesson | Ages 7 - 8



Plačící na Velikonoce


Napsal(a) Rev. Peter M. Buss Sr. (machine translated into čeština)

Before entering Jerusalem for the last time, Jesus wept over its future. This painting by Enrique Simonet, is called "Flevit super Illam", the Latin for "He Wept Over It". It is in the Museum of Malaga.

„A když se přiblížili, uviděl město a plakal nad ním a řekl:„ Kdybyste věděl, dokonce i vy, zvláště v tento den, věci, které patří vašemu míru! '“(Luke 19: 41,42 ).

"Jeruzalémské dcery, neplačte po mně, ale plačte za sebe a za své děti ... Protože pokud dělají tyto věci v zeleném lese, co se stane v suchu?" ( Lukáš 23:28,31).

Ježíš plakal nad Jeruzalémem. Ženy nad ním plakaly a řekl jim, aby plakali pro sebe a pro své děti. Smutek ve chvíli triumfu, smutek ve chvíli zoufalství.

V příběhu o Palmové neděle je ironie, protože nad její radostí visí stín zrady, soudu a ukřižování. Byl rozzlobený dav, který požadoval Jeho ukřižování, stejný zástup, který Ho před pěti dny nazýval králem? Proč Pán triumfoval, protože věděl, co se jistě stane? Učinil tak, aby oznámil, že On, božská pravda z božského dobra, bude vládnout všem věcem; dát nám obrázek, který bude stát po celou dobu Jeho Veličenstva. A potom události v Getsemanech a na Kalvárii nám dají vědět povahu této vznešenosti - že jeho království opravdu není z tohoto světa.

Můžeme si představit scénu na Palm Sunday? Zástupy se radovali a křičeli, a pak uviděli svého krále plakat. Nebyl to krátký okamžik, ale trvalý pláč, který způsobil, že o něm slyšel spisovatel evangelia. Zemřel jejich křik, když sledovali Jeho zármutek, přemýšleli, když vyslovil zkázu nad městem, v němž žili? „Vaši nepřátelé postaví kolem vás nábřeží, obklopí vás a zavřou vás na všech stranách a postaví vás a vaše děti s sebou na zem; a nenechají ve vás jeden kámen na druhém, protože jste nevěděli, čas vaší návštěvy. “ Pak, možná, když jel dál, pokračovalo fandění a na podivná slova byla zapomenutá.

Je tu ještě další ironie; protože lidé křičeli, že nastal mír. „Blahoslavený král, který přichází ve jménu Páně! Mír v nebi a sláva na nejvyšší!“ Když však Ježíš plakal, řekl městu: „Kdybyste věděl, dokonce i vy, zvláště v tento den, věci, které dělají pro váš mír! Ale teď jsou před vašimi očima skryté.“

Toto velké panorama hovoří o světě uvnitř každé lidské bytosti. Je to v našich myslích, v duchovním smyslu Slova, že Ježíš triumfuje. Když vidíme zázrak Jeho pravdy, cítíme její moc nad všemi věcmi, korunujeme Ho. Všechny události Palmové neděle říkají o těch časech, kdy si uvědomujeme, že Pán, viditelný Bůh, vládne naší mysli skrze Slovo, které je v nás. Je to čas velké radosti. Stejně jako zástupy Palmové neděle cítíme, že tato vize zametne všechno, co je zlé, a Pán v nás snadno vládne jako náš král a náš Bůh.

Takové šťastné časy k nám přicházejí a my se z nich můžeme radovat a oslavovat našeho Pána a Krále. "Mír v nebi a sláva v nejvyšší!" Mír přichází prostřednictvím spojení s Pánem, kterého jsme viděli (Apokalypsa vysvětlila 369: 9, 11). Sám Pán však ví, že existují bitvy od těch, kteří neznají mír. I to nás varuje ve svém Slově. V přirozeném Jeruzalémě Pána použili vládci falešnost, aby zničili pravdu, a přinesli křesťanům mnoho zármutku. V duchovním Jeruzalémě jsou v našich myslích falešné hodnoty, které by zničily mír. Než se dostaneme do nebe, proběhne bitva mezi naší vizí Pána a naší vlastní láskou, která zneužije pravdu, aby se to stalo.

Proto Pán plakal, venku na Olivové hoře, když se díval dolů na město. Jeho pláč byl znamení milosrdenství, protože on truchlí nad státy v nás, které nás budou bolet a které budou proti našemu míru. (Nebeská tajemství 5480; Apokalypsa vysvětlila 365 [9]; srov. 365:11, 340). Přesto je jeho zármutek aktivní silou, je to milosrdenství, které se snaží tyto stavy odstranit. Ježíš slíbil, že Jeruzalém bude zcela zničen - ani jediný kámen nezůstane stát. Je pravda, že přírodní Jeruzalém byl zbourán na zem, ale to není to, co tím myslel. Slibuje nám - i když nás varuje před blížícími se bitvami -, že zvítězí, a že náš Jeruzalém - naše výmluvy za zlé - nebude stát. Budou zdecimováni Jeho Slovem. (Srov. Arcana Coelestia 6588 [5]; Apokalypsa vysvětlila 365 [9]).

Plakal z milosrdenství a slíbil konec pláče, protože „jeho něžné milosrdenství je nad všemi jeho skutky“.

Na Velký pátek byla určitě důvod k pláči. Představte si tuto scénu: Ženy sledovaly kříž, bědovaly. Ježíš musel krvácet ze šlehání a zjizvený trnovou korunou. Byl obklopen lidmi, kteří rádi viděli někoho umřít. Ti, kdo ho nazvali svým nepřítelem, byli spokojeni, že vyhráli.

Jeho následovníci byli pusté. Nikdy si nedovedli představit, že by sen, který podporoval, skončil tímto způsobem, nebo by se s vůdcem, kterého miloval, zacházelo tak strašně. Cítili pro něj v tom, v co si byli jistí, jeho utrpení. Plakali pro něj.

Pak se možná davy, které ho urazily, uklidnily, když se obrátil k truchlícím. Ze své nekonečné lásky promluvil. „Jeruzalémské dcery, pláč ne pro mě, ale pláč pro sebe a pro vaše děti.“ „Nemyslel na svou blížící se agónii, truchlil za ty, které miloval. Zvítězil. Bylo na nich, aby utrpení utrpělo. Jaký jasnější obrázek můžeme mít k cíli, který přivedl našeho Boha na Zemi, než věta? Přišel, protože zlí lidé a zlé pocity přinášejí jeho dětem utrpení. Přišel jim dát radost po jejich pláči, dát jim útěchu a naději a konečně jim dát jistotu, že už nebude žádná smrt, ani smutek ani pláč.

Ženy té doby skutečně čelily fyzickému zármutku. Je srdcervoucí učit se o pronásledování křesťanů, myslet na zabité lidi, protože uctívají svého Boha; dětí, které jim byly odebrány, dobrých lidí podléhajících milosrdenství těm, kteří neznají milosrdenství. Opravdu se muselo zdát, že Pán měl pravdu v tom, že řekl, že by bylo lepší, kdyby nikdy neznesly děti, které by tak trpěly pro svou víru. „Vždyť přicházejí dny, ve kterých řeknou:„ Blahoslavení jsou neplodní, břicho, které se nikdy nenarodilo, a prsa, která nikdy nekojila! ““

Skutečným důvodem, proč Pán sestoupil na Zemi, však bylo to, že ve fyzické krutosti je mnohem větší zranění. Po této zemi chodí spousta lidí, kteří by nemysleli na vraždu někoho jiného, ale kteří si pravidelně užívají odebírání něčeho mnohem cennějšího - jeho schopnosti následovat svého Pána.

Proto Pán řekl tato slova: „Plač ne pro mě, ale pro sebe i pro vaše děti.“ Jeruzalémské dcery představují jemnou lásku k pravdě s upřímnými lidmi po celém světě. Jejich děti jsou láskou a vírou, která vychází z lásky k pravdě. Jedná se o oběti zla, zvláště když napadne kostel. To jsou věci, které způsobují vnitřní pláč, smutek ducha, který je ničivější, protože je tichý.

„Jeruzalémské dcery,“ zavolal jim. Naše nevinná láska k pravdě vyrůstá spolu s naším ospravedlněním pro sobectví. Ve skutečnosti je ovládán vlastním ospravedlněním, protože Jeruzalémským dcerám vládla zkorumpovaná církev. Když se tyto ženy pokusily osvobodit se od židovské církve, byly pronásledovány. Když se naše nevinná láska k pravdě snaží vést nás, abychom následovali Pána, utrpíme v našich duších pokušení. K čertu povstávají a lákají nás všemi sobeckými a zlými potěšeními, jaké jsme kdy měli, a opravdu plačeme sami za sebe.

Jak vidíte, není to pravda sama o sobě! „Neplačte na mě,“ řekl Ježíš. Pravda je mocná. Je to naše láska k té pravdě, která je v pokušení. Trpí naše láska a naše víra - děti této lásky.

„Vždyť přicházejí dny, ve kterých řeknou:„ Blahoslavení jsou neúrodní, břicho, které nikdy nenarodilo, a prsa, která nikdy nekojila. “„ Nezdá se nám, že občas lidé, kteří nemají pravdu , kteří nemají žádné ideály, jsou ti, kteří jsou šťastní? Ve skutečnosti je to proroctví, že ti, kteří jsou mimo církev a najdou ji znovu, budou mít snadnější čas než ti, kteří do bitvy vnášejí falešnosti života.

V Palm neděli, když Ježíš plakal, řekl, že Jeruzalém bude zničen. Jak jsem řekl, ve skutečnosti sliboval ničení zla v nás. Ve Velký pátek dal stejnou jistotu: „Pak začnou říkat horám:„ Padněte na nás! “A do kopců:„ Zakryjte nás! “„ Tato zjevně drsná slova jsou taková útěcha, protože slibují to, jak v nás zvěstuje Pánova pravda, se Nebe přiblíží. Když k tomu dojde, nebudou moci pekla, která nás svádějí, nést přítomnost nebe a budou se skrývat a skrývat.

"Pokud dělají tyto věci v zeleném lese, co se stane v suchu?" Posluchači věděli, co to znamená: pokud, když byl mezi nimi, odmítli jeho pravdu, co udělají, když vzpomínky na jeho přítomnost a jeho zázraky vyschly? Ve vnitřním smyslu je zelené dřevo pravda, která je stále živá láskou k němu. I když vidíme ideály Slova, budeme bojovat s pokušením. Ale když toto dřevo vyschne, když nemůžeme vnímat život a sílu pravdy, bitva se stává mnohem těžší.

V obou těchto obrazech - Jeho pláč na Palmovou neděli, Jeho smutné varování pro ženy, aby plakali pro sebe a pro své děti, nás Pán připravuje k boji za to, čemu věříme. Jak nás připravuje? Tím, že nás ujistil, nejen o budoucích zkouškách, ale o jistotě vítězství teď, když odhalil svou sílu. Existuje taková zázrak, taková naděje na věčné štěstí v pravém křesťanském náboženství. Přesto si nikdy nebudeme moci udržet lásku, dokud nebude čelit svým výzvám. Musí existovat čas pláče: náš milosrdný Pán, pláčící nad našimi zápasy a dávající nám sílu z milosrdenství; naše sny a naděje pláč, když se bojíme, že jsou ztraceni. Skrze zkoušku vyjadřujeme svůj závazek vůči našim snem a On nás vysvobozuje.

Méně než dvacet čtyři hodin před svým zatčením mluvil Pán znovu o pláči. Na poslední večeři řekl: „Opravdu vám říkám, že budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat.“ Ale nezastavil se tam. „A budete smutní, ale vaše smutek se změní v radost. Žena, když je v práci, má smutek, protože přišla její hodina; ale jakmile porodila dítě, už si nepamatuje úzkost, kvůli radosti, že se lidská bytost narodila na světě. Proto nyní máš smutek, ale uvidím tě znovu, a tvé srdce se bude radovat a tvou radost nikdo z tebe nepřijme. ““

Když byl ukřižován a znovu vstal, museli si myslet, že nyní byla Jeho slova splněna. Nyní našli radost, kterou nikdo z nich nemohl vzít. Možná, když trpěli v rukou pronásledovatelů a našli radost mezi spolu-křesťany, mysleli si to samé. A konečně, když bojovali se svými soukromými bitvami a ze své moci překonali nepřítele uvnitř, věděli, co tím vlastně myslí.

"Ježíš plakal nad městem." "Plačte za sebe a za své děti." Bude ohrožena naše láska k pravdě as ní i naše naděje na pravou víru a pravou lásku. Za tímto účelem přišel na svět a triumfoval a pil z poháru odmítnutí a zjevné smrti - aby mohl náš zármutek proměnit v radost. Mohl tedy také říci: „Ve světě budete mít soužení; ale buďte dobrej nálady, překonám svět.“ Amen.

(Odkazy: Lukáš 19:29-44, 23:24-38)