Danilo 1

Studovat vnitřní smysl

           

1 Godine treće carovanja Joakima, cara Judinog dođe Navuhodonosor, car vavilonski na Jerusalim, i opkoli ga.

2 I Gospod mu dade u ruku Joakima, cara Judinog i deo sudova doma Božijeg, i odnese ih u zemlju Senar u dom boga svog, i metnu sudove u riznicu boga svog.

3 I reče car Asfenazu starešini svojih dvorana da dovede između sinova Izrailjevih, i od carskog semena i od knezova,

4 Mladiće na kojima nema mane, i koji su lepog lica i naučeni svakoj mudrosti i vešti znanju i razumni i koji mogu stajati u carskom dvoru, pa da ih uči knjigu i jezik haldejski.

5 I odredi im car obrok na dan od jela carskog i od vina koje on pijaše, da se hrane tri godine, a posle da stoje pred carem.

6 A među njima behu od sinova Judinih Danilo, Ananija, Misailo i Azarija.

7 A starešina nad dvoranima dade im imena, i Danilu nade ime Valtasar, a Ananiji Sedrah, a Misailu Misah, a Azariji Avdenago.

8 Ali Danilo naumi da se ne skvrni obrokom jela carevog i vinom koje on pijaše, i zamoli se starešini nad dvoranima da se ne skvrni.

9 I dade Bog Danilu te nađe milost i ljubav u starešine nad dvoranima.

10 I reče starešina nad dvoranima Danilu: Bojim se gospodara svog cara, koji vam je odredio jelo i piće; jer kad car vidi lica vaša lošija nego u ostalih mladića, vaših vrsnika, zašto da mi učinite da budem glavom kriv caru?

11 A Danilo reče Amelsaru, kog starešina nad dvoranima postavi nad Danilom, Ananijom, Misailom i Azarijom:

12 Ogledaj sluge svoje za deset dana, neka nam se daje varivo da jedemo i voda da pijemo.

13 Pa onda neka nam se vide lica pred tobom i lica mladića koji jedu carsko jelo, pa kako vidiš, onako čini sa slugama svojim.

14 I posluša ih u tom, i ogleda ih za deset dana.

15 A posle deset dana lica im dođoše lepša i mesnatija nego u svih mladića koji jeđahu carsko jelo.

16 I Amelsar uzimaše jelo njihovo i vino koje njima trebaše piti, i davaše im variva.

17 I dade Bog svoj četvorici mladića znanje i razum u svakoj knjizi i mudrosti; a Danilu dade da razume svaku utvaru i sne.

18 I kad prođe vreme po kome car beše rekao da ih izvedu, izvede ih starešina nad dvoranima pred Navuhodonosora.

19 I govori car s njima, i ne nađe se među svima njima ni jedan kao Danilo, Ananija, Misailo i Azarija; i stajahu pred carem.

20 I u svemu čemu treba mudrost i razum, za šta ih car zapita, nađe da su deset puta bolji od svih vrača i zvezdara što ih beše u svemu carstvu njegovom.

21 I osta Danilo do prve godine cara Kira.

  

   Studovat vnitřní smysl

Daniel odmítá King's Food      

Napsal(a) Rev. Dr. Andrew M. T. Dibb (machine translated into čeština)

V knize Daniel je v literárním textu spousta nezapomenutelných příběhů a ve vnitřním smyslu se také odehrávají nezapomenutelné duchovní příběhy.

První kapitola je zaměřena na příběh v Danielově životě - jakýsi anekdota - ve kterém on a jeho přátelé, nyní zajatí v Babylonu, odmítají jídlo, které jim je nabízeno z královského stolu.

Než tato anekdota začne, je tu však určité pozadí: Judské království bylo dobyto Babylonskou říší. Mnoho Judejců bylo zajato a přivedeno do Babylonu.

Kapitola začíná slovy „ve třetím roce“. Dokonce i zběžná studie slova ukazuje, že mnoho sekvencí začíná stanovením času, ve kterém se akce koná. Čas ve Slově vždy označuje duchovní stav (AC 4901). Když Slovo zmiňuje bloky času, dní, týdnů, měsíců, let, označují stavy, kterými lidé procházejí. Každý termín označuje jiný stav. K dalšímu rozlišení mezi nimi jsou často přiřazena čísla, která definují stav. Ve větě „ve třetím roce“ číslo „tři“ obsahuje myšlenku plnosti, cíle a nového začátku a obsahuje v něm přidané dimenze rozsudku o minulosti.

Příběh tedy začíná koncem jednoho stavu a začátkem dalšího. Cílový stát, zastoupený judským králem Jehoiakimem, ustupuje druhému stavu: Nebuchadnezarovi, babylonskému králi. Příběh Jehoiakima, během jehož vlády byl Daniel zajat, popisuje poslední problémy zhoršujícího se duchovního stavu.

Ve třetím roce jeho vlády přestal Jehoiakim vzdávat hold Babylonu. Nebuchadnezzar okamžitě nenapadl Judu, raději dal jiným dobytým státům, Sýrii, Moab a Ammon, úkol obtěžovat Jehoiakima s úmyslem ho omezit na podrobení. Když to nefungovalo, zaútočil a násilně omezil město na podrobení. Během Jehoiakimovy vzpoury vzal Nebuchadnezar rukojmí Babylona, včetně Daniela.

„Nebuchadnezar, babylonský král, představoval babylonské padělání Slova a ničení veškeré pravdy v něm (AR 47: 4  ).

Na konci prvního verše přijde Nebuchadnezar do Jeruzaléma a obleží jej. To obsahuje dva prvky: první je Jeruzalém; druhý je jeho zacházení s městem. Jeruzalém byl centrem uctívání v Judsku, ačkoli v době Jehoiakima byl chrám znesvěcen. Za druhé, ve starověku obléhání města neznamenalo nutně jeho zničení, a v době, kdy byl Daniel zajat, nebylo město zničeno. Obléhání však bylo dlouhou a katastrofální událostí, která oslabovala vlákno města. Obléhání dokonale ilustruje situaci duchovních věcí církve s osobou, zastoupenou Jeruzalémem, když jsou oslabeny falešnými myšlenkami a sobectvím, které nejprve vykreslil Jehoiakim a poté Nabuchodonozor. Sobectví, přitahované láskou k falešnosti, dané volnou rukou nedostatkem zájmu o Slovo, obléhá mysl, dokud se uvolní pouta vědomí a nezíská sobectví.

Tím se stanoví přirozené a duchovní prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Historický Daniel žil v Babylonu; pracoval pro krále a spravoval jejich království. Duchovní významy překračují toto vnější, i když dokonale odpovídají podrobnostem doslovného příběhu.

Nebuchadnezarův převod plavidel z domu Božího do domu svého vlastního boha podtrhuje a ilustruje význam „třetího roku“ v prvním verši. „Třetí rok“ signalizuje konec jedné etapy a začátek další. Znesvěcení chrámu to dramaticky ukazuje, protože chrám, který měl být středem uctívání Judy, měl být chráněn za každou cenu. Ve skutečnosti byl chrám již znesvěcen hříchy Joiakima, které byly tak špatné, že svrhly stupnice Božské spravedlnosti proti Judovi. S obléháním města Nabuchodonozor a vzdáním se těchto plavidel skončil stav Judovy integrity - její nejsvětější plavidla byla převezena do zajetí a začala zcela nová kapitola judských dějin.

Tento druhý verš přeorientuje důraz z působení Nabuchodonozora na Pána: zatímco první verš říká, že Nabuchodonozor obléhal Jeruzalém, druhý ukazuje v tom ruku Páně. Jasným znakem je, že Nebuchadnezar nevyhnal Judu ze své vlastní moci, ale „Pán dal Joakima, judského krále, do jeho ruky“.

V hebrejštině je slovo „Pán“ „Adonai“, latinština je „Dominus“. Zatímco spisy nemají žádný údaj pro slovo „Adonai“, často se používá termín „Dominus“. Jméno „Pán“ popisuje božské dobro - Pánovu lásku působící v životech lidí (AC 2921). Kniha, božská láska a moudrost, poeticky popisuje kvalitu této lásky jako „spočívající v tom, že její vlastní by mělo být jiné; cítit radost druhého jako radost v sobě, to je milující“ (DLW 47). Slovo ukazuje Pánovu lásku na mnoha místech: z lásky převzal lidskou podobu a zachránil lidskou rasu; z lásky přivedl nebe i peklo do pořádku; az lásky se zjevil skrze Slovo. Láska je samotná bytost Pána; je kořenem a zdrojem každé jeho činnosti v průběhu věků. Slova „Pán dal Jákakimovi, judskému králi, do jeho rukou“ ukazují, že to bylo z Pánovy lásky.

Pán nedal Joakima do Nebuchadnezarovy ruky jako trest, ale aby ilustroval, jak přináší dobro ze zlé situace. Kdyby to neudělal každý den, bylo by podkopáno celé lidské tělo, naše regenerace. Jakmile bude Jehoiakim, představující touhy po falešnosti, ponořen láskou k sobě samému, což je Nebuchadnezzar, duchovní životy lidí by skončily, pokud by Pán neměl způsob, jak zastavit skluz do pekla a duchovně rehabilitovat nás.

Plavidla držená v zajetí v chrámu babylonského boha jsou zobrazením lidí, jak stárnou, odvracejí se od věcí, které se naučili v mládí, a přijímají věci, které přitahují jejich sobeckou vůli; zapomínají na duchovní věci, které se naučili jako děti. Sobectví ničí chuť k pravdě as tímto ničením lidé postupně ztratí moc odolat lákání sobectví. To se stalo, když Nabuchodonozor obléhal Jeruzalém: sobectví vlastní každému člověku konečně překonalo koncepty pravdy již oslabené nedostatkem vůle myslet a jednat podle pravdy - reprezentované Jehoiakimem. Sobectví odvádí nádoby chrámu; podvrací věci, které by měly lidi přivádět k uctívání Pána z jiné příčiny: služba sebe.

Po nastavení scény v prvních dvou verších knihy se dostáváme k hlavní postavě příběhu: samotnému Danielovi. Jeho úvod do příběhu zaplňuje hlavní část první kapitoly. Verše tři až pět přecházejí z Nebuchadnezarova válečného krále k Danielovi, hrdinovi zbytku knihy. V tomto bodě je stále kladen důraz na Nebuchadnezzara jako správce. Jeho moc nad Danielem se objevuje v těchto verších a ukazuje sílu nepravdivosti (Nebuchadnezzar), která vychází z sobectví (babylonského krále), nad lidským svědomím a závazkem k pravdě, zastoupeným Danielem. V tomto bodě příběhu je Daniel bezmocný mladý muž na milost krále.

V duchovním textu je Daniel přítomností Pána v lidech, dokonce i v jejich pre-regeneračním stavu, kdy je pravda zachycena a ovládána sobeckostí a krouceným myšlením. Pán je ústředním bodem celého tématu, a to doslova i duchovně: Božská láska je v lidských životech nepřetržitě a neustále se snaží odvrátit lidi od sobectví k dobru. Je to skvělé učení nebeských nauk, že Pán nikdy nepřeruší stav lidstva, ale spíše je ohýbá v mezích lidské svobody a reakce. Historicky umístil Daniela do Babylonu, aby ukázal, jak udržuje lidské svědomí naživu, aby posuzoval činy, poukazoval na chyby a nakonec vedl lidi do svého království.

Zadejte Ashpenaz. Pozice „mistr eunuchů“ činí z Ashpenazu vysoce postaveného soudního úředníka. Je pověřen důležitým úkolem výcviku židovských zajatců pro budoucí použití v babylonské říši. V této funkci představuje běžnou lidskou situaci: někteří lidé mají schopnost vypadat jako dobří, milí, laskaví a čestní, zatímco se snaží naplnit skrytou a často sobeckou agendu. Pán však používá tyto viditelné vlastnosti dobra, aby lidi vedl ke skutečné dobrotě. V mnoha případech je regenerace spíše změnou motivů lidí než změnou akcí.

Pouze někteří chlapci byli vhodní pro ten druh tréninku, který měl na mysli Nebuchadnezzar: mladí muži nemohli mít žádnou vadu, musí být dobře vypadající, nadaní ve všech moudrosti, mít znalosti a rychle pochopit. Každé z těchto kritérií popisuje aspekty pravdy, kterou Pán kultivuje v lidech, aby bojoval proti sobectví.

Tito chlapci byli nakrmeni z královského stolu. Pojmy „jíst“ a „pití“ ve Slově popisují vstřebávání dobra a pravdy do životů lidí. Když lidé jedí jídlo a pijí víno, stanou se jejich součástí asimilovaní do těla. Podobná věc se stává s dobrotou a pravdou na duchovní úrovni. Proces učení nebo prožívání něčeho dobrého nebo pravdivého je velmi podobný tomu, jak lidé jedí jídlo a pití: jídlo vstupuje do žaludku, kde je tráveno a stává se součástí duchovního života člověka.

Babylon, symbol extrémní sobectví, se diametrálně liší od samotného Pána. Nebuchadnezar, babylonský král, který představuje falšování Slova z tohoto sobectví, je opakem Pánovy pravdy dané ve Slově. Jídlo, které chlapcům nabídl, by na duchovní úrovni podkopalo všechno, za co stojí. Pouze nevinnost definovaná jako ochota následovat Pána tím, že bude žít podle Jeho pravdy, může vést lidi ze spárů sobectví; přesto je to samá podstata sobectví, která tuto nevinnost podkopává a zvrací pravdy. To je to, co popisuje Nabuchodonozův zjevně laskavý akt, který chlapcům dával jídlo z jeho vlastního stolu. To je zřejmé z jeho motivů: „tři roky výcviku pro ně, aby na konci té doby mohli sloužit králi.“ Toto tříleté období mělo vyprodukovat sluhy. Subversion pravdy není nikdy rychlý proces - lidé procházejí roky mučení z pekla, než se jí zcela odevzdají. Pokud však nemají žádnou nevinnost, pokud se jídlo myšlenky vždy soustředí na sobectví a nepravost, přijde čas, kdy se odpor člověka zcela zhroutí a tato osoba bude sloužit našemu duchovnímu Nabuchodonozorovi, babylonskému králi.

Daniel tedy požádal Ashpenaz o povolení vyhnout se konzumaci královských lahůdek. V doslovném smyslu to vzalo odvahu. Ashpenaz měl velkou autoritu a Daniel byl pouhý zajatec. Tato odvaha je potřebná pro duchovní změnu. Když vnější akce jsou v sevření falešných myšlenek a racionalizací ze sobectví, je altruismus snadno potlačen. Je třeba odvahy změnit motivaci a jednat spíše z pravdy než z nepravdy, zejména pokud tato změna motivace vyžaduje jen velmi malou změnu vnějšího chování. Přesto to musí být hotové, a tak Daniel požádal.

Každé úsilí, které přijde k pořádku, je požehnáno Pánem. Daniel vypracoval odvahu se zeptat a Bůh ho přivedl k laskavosti a dobré vůli. Jméno, které zde Pán použil, „Bůh“, ukazuje přítomnost Boží pravdy. To dává smysl, protože Daniel představuje pravdu ovlivňující přirozené životy lidí. To je z božské pravdy prezentované ve Slově. Bez božské pravdy lidé nerozumí pravdě a zůstávají navždy v nepravdivosti a sobectví.

Když Daniel požádal, Ashpenaz se bál, že Daniel nebude prosperovat, protože budou obviňováni ostatní chlapci a on, Ashpenaz. Toto je základní povaha pouhého vnějšího dobra: když je chování dobré bez jakéhokoli duchovního kormidla, který jej vede, lidé se ocitají vedeni stejně snadno falešností jako pravdou. Lidé vedeni neduchovním přírodním statkem se nechávají snadno přesvědčit zlem, protože zlí duchové jsou ve svém živlu nebo v radosti svého života, když se mohou dostat do touhy jiného; jakmile vstoupí, lákají tuto osobu ke všem druhům zla (AC 5032: 3).

Ashpenaz čelil situaci: jeden z jeho slibných chlapců odmítal královské jídlo a brzy mohl vypadat hůř než ostatní kluci. To znamená, že pravda, která zpochybňuje sobectví, začíná ztrácet svou přitažlivost. Výzva však musí být potvrzena k jejímu závěru. Pokud se lidé tak rychle vzdají sobeckých tužeb, jejich duchovní život by rychle skončil. Řešením je hledat jinou alternativu, další místo, kde v našich myslích může pravda získat toaletou.

Daniel apeluje na „správce“. Jsou chvíle, kdy vnější chování, jak se zdá, je příliš úzce spjato s sobeckou vůlí, než aby reagovala na odvolání z pravdy. Někdy musí cesta pravdy skrze mysli začít u vnějších a často podřízených prvků našeho života - správce.

Do jisté míry všichni procházejí tímto procesem: před regenerací jsme motivováni sobectvím, přesto se učíme pravdu a nakonec se učíme myslet od pravdy a rozvíjet náklonnost k ní. Takto si Pán vyvíjí příchuť v sobecké povaze neregistrovaného člověka. Nakonec, přijmeme-li kladný princip a dovolíme, aby pravda ovlivnila naše činy, zjistíme, že se mění k lepšímu: škrtnutí sobectví na všech aspektech našich životů začíná sklouzávat a začíná pomalý proces osvobození. Ale tato pravda je stále ve svých raných stádiích. V prvních stavech regenerace jsou hlubší úrovně naší mysli stále pod kontrolou sobectví a nepravdivosti z toho. Nebuchadnezar je stále na svém trůnu, král nejmocnější říše na světě.

Danielův experiment byl úspěšný a poslední verše této první kapitoly vychvalovaly moudrost čtyř mladých mužů. Pravda vyvinutá a kultivovaná v našich životech apeluje na náš vnitřní smysl sobectví - sobecká osoba může být hrdá na inteligenci a moudrost. Je úžasné myslet si dobře a moudře. To jsou cnosti, které člověk může použít pro sobecké cíle.

Ale jak ukážou budoucí kapitoly, začátky svědomí znamenají konec života sobectví. Může to trvat dlouho, stejně jako Daniel žil a pracoval v Babylonu mnoho let, ale nakonec svědomí zvítězí a sobectví bude vyhoštěno.

Swedenborg

Hlavní výklad ze Swedenborgových prací:

The Inner Meaning of the Prophets and Psalms 172


Další odkazy Swedenborga k této kapitole:

Nebeske Tajne 1183, 1709, 2606, 5223, 10325

Apocalypse Revealed 101


Odkazy ze Swedenborgových nevydaných prací:

Apocalypse Explained 675

Justification 0

Jiný komentář

  Příběhy:


  Biblická studia:  (see all)


  Související Knihy  (see all)


Skočit na podobné biblické verše

Postanak 10:10, 11:2, 39:21, 41:12, 45, 46

Ponovljeni Zakon 28:41

1. Kraljevima 3:12

2. Kraljevima 20:18, 23:36, 24:1, 17

2. Dnevnika 26:5, 36:5, 7

Езра 1:1, 2

Jestira 2:9

Poslovice 22:29

Isaija 11:11, 39:6, 7

Jeremija 25:1

Jezekilj 4:13

Danilo 1:4, 19, 2:17, 19, 4:5, 6, 5:2, 12, 13, 6:14, 10:1

Osija 9:3

Zaharija 5:11

Významy biblických slov

Jerusalim
Jerusalem, on Mount Zion, signifies the doctrine of love to the Lord, and how it governs your life. Jerusalem first comes to our attention in...

ruku
Scientists believe that one of the most crucial developments in the evolution of humans was bipedalism – walking on two legs. That left our hands...

Dom
A "house" is essentially a container - for a person, for a family, for several families or even for a large group with shared interests...

zemlju
Land' in the Word, denotes the church, for the things which signify the church also signify the things relating to the church, for these constitute...

Boga
When the Bible speaks of "Jehovah," it is representing love itself, the inmost love that is the essence of the Lord. That divine love is...

stajati
'To stay with,' as in Genesis 32:4, relates to the life of truth when accompanied by good, and in this instance, it means to take...

knjigu
(Rev. 10:9.) "And I went unto the angel, saying, give me the little book," signifies the faculty of perceiving the quality of the Word from...

Jezik
'The tongue,' as an organ, signifies doctrine, but as speech, or language, it signifies religion. 'Tongue' signifies perception of truth with respect to speech, and...

na dan
"Day" describes a state in which we are turned toward the Lord, and are receiving light (which is truth) and heat (which is a desire...

Dan
"Day" describes a state in which we are turned toward the Lord, and are receiving light (which is truth) and heat (which is a desire...

vina
Wine played a key role in the ancient world, where safe, reliable water sources were scarce. It could be stored for long periods of time;...

tri
The Writings talk about many aspects of life using the philosophical terms "end," "cause" and "effect." The "end" is someone’s goal or purpose, the ultimate...

pred
In most cases, the meaning of "before" is pretty straightforward, both as a way of assessing relative time, and in its use meaning "in someone's...

imena
It's easy to see that names are important in the Bible. Jehovah changed Abram and Sarai to Abraham and Sarah, changed Jacob to Israel and...

Ime
It's easy to see that names are important in the Bible. Jehovah changed Abram and Sarai to Abraham and Sarah, changed Jacob to Israel and...

Bog
The Lord is called "Jehovah" in the Bible when the text is referring to his essence, which is love itself. He is called "God" when...

milost
In regular language, "mercy" means being caring and compassionate toward those who are in poor states. That's a position we are all in relative to...

gospodara
In most cases, a "master" in the Bible refers to truth: knowledge, an understanding of the situation at hand, an understanding of the Lord's wishes,...

vidi
To look,' as in Genesis 18:22, signifies thinking, because seeing denotes understanding. Look not back behind thee,' as in Genesis 19:17, means that Lot, who...

lica
“The eyes are the windows of the soul.” That’s a sentiment with roots somewhere in murky antiquity, but one that has become hopelessly cliché because...

deset
Most places in Swedenborg identify “ten” as representing “all,” or in some cases “many” or “much.” The Ten Commandments represent all the guidance we get...

dana
"Day" describes a state in which we are turned toward the Lord, and are receiving light (which is truth) and heat (which is a desire...

daje
Like other common verbs, the meaning of "give" in the Bible is affected by context: who is giving what to whom? In general, though, giving...

voda
Water was obviously of tremendous importance in Biblical times (and every other time). It is the basis of life, the essential ingredient in all drinks,...

jelo
When we eat, our bodies break down the food and get from it both energy and materials for building and repairing the body. The process...

vino
Wine played a key role in the ancient world, where safe, reliable water sources were scarce. It could be stored for long periods of time;...

Zdroje pro rodiče a učitele

Zde uvedené položky jsou poskytnuty se svolením našich přátel z General Church of the New Jerusalem. Můžete prohledávat/procházet celou knihovnu kliknutím na odkaz this link.


 Daniel's Captivity - Level A
Complete lesson with activity choices introducing the concept that Daniel represents our conscience. Includes welcome activity, shortened reading, discussion questions, activity choices, a closing recitation, and a parent note to send home.
Sunday School Lesson | Ages 3 - 6

 Daniel's Captivity - Level B
Complete lesson with activity choices introducing the concept that Daniel represents our conscience. Includes welcome activity, shortened reading, discussion questions, activity choices, a closing recitation, and a parent note to send home.
Sunday School Lesson | Ages 7 - 10

 Daniel's Captivity - Level C
Complete lesson with activity choices introducing the concept that Daniel represents our conscience. Includes welcome activity, shortened reading, discussion questions, activity choices, a closing recitation, and a take-home card about applying the lesson to the student's life.
Sunday School Lesson | Ages 11 - 14

 Nebuchadnezzar's Dream
Worship Talk | Ages 7 - 14

 Overview of Daniel: A Man of Conscience for ages 3-14
Overview of a series of scripted lessons for the first six chapters of the book of Daniel. Suitable for Sunday schools, families and classrooms. Levels A, B and C provide materials for ages 3-14.
Sunday School Lesson | Ages 3 - 14


Přeložit: