1
Nadto každý z mužů Izraelských přísahou se byli zavázali v Masfa , řkouce: Žádný z nás nedá dcery své Beniaminským za manželku.
2
Protož všel lid do domu Boha silného, a seděli tam až do večera před Bohem, a pozdvihše hlasu svého, plakali pláčem velikým.
3
A řekli: Proč Hospodine, Bože Izraelský, stalo se toto v Izraeli, aby dnes ubylo jedno pokolení z Izraele?
4
Nazejtří pak ráno vstal lid, a vzdělali tam oltář , a obětovali oběti zápalné a pokojné.
5
Řekli pak synové Izraelští: Jest-li kdo, ješto nepřišel do shromáždění tohoto ze všech pokolení Izraelských k Hospodinu? (Nebo se byli velice zapřisáhli proti tomu, kdož by nepřišel k Hospodinu do Masfa , řkouce: Bez milosti ať umře.
6
Nebo litujíce synové Izraelští Beniamina bratra svého, řekli: Dnes vyhlazeno jest jedno pokolení z Izraele.
7
Jakž tedy učiníme s těmi ostatky, aby ženy měli, poněvadž jsme se přísahou zavázali skrze Hospodina , že jim nedáme dcer svých za manželky ?)
8
Řekli tedy: Jest-li kdo z pokolení Izraelských, ješto nepřišel k Hospodinu do Masfa ? A aj, nepřišel byl žádný do vojska z Jábes Galád do shromáždění .
9
Nebo když sečten byl lid, a aj, nebylo tam žadného z obyvatelů Jábes Galád.
10
Protož poslalo tam shromáždění to dvanácte tisíc mužů nejsilnějších, a přikázali jim, řkouce: Jděte a pobíte obyvatele Jábes Galád ostrostí meče , ženy i děti .
11
Toto pak učiníte: Všecky mužského pohlaví, a každou ženu, kteráž muže poznala, zamordujete.
12
Nalezli tedy mezi obyvateli Jábes Galád čtyři sta děveček panen, kteréž nepoznaly muže, a přivedli je do vojska v Sílo, kteréž bylo v zemi Kananejské .
13
Tedy poslalo všecko to shromáždění, a mluvili k synům Beniamin , kteříž byli v skále Remmon, a povolali jich v pokoji.
14
Protož navrátili se Beniaminští toho času. I dali jim ženy , kteréž živé zachovali z žen Jábes Galád, ale ani tak se jim nedostávalo jich.
15
Lidu pak líto bylo Beniamina, proto že učinil Hospodin mezeru v pokoleních Izraelských.
16
Řekli tedy starší shromáždění toho: Jak učiníme s těmi pozůstalými, aby měli ženy ? Nebo vyhlazeny jsou ženy z pokolení Beniamin .
17
Řekli také: Dědictví Beniaminovo pozůstalým náleží, aby nezahynulo pokolení z Izraele.
18
My pak nemůžeme jim dáti dcer svých za manželky ; (nebo se byli přísahou zavázali synové Izraelští, řkouce: Zlořečený buď, kdož by dal manželku synům Beniamin .)
19
Potom řekli: Aj, slavnost Hospodinova bývá v Sílo každého roku na místě, kteréž jest s půlnoční strany domu Boha silného, k východu slunce cestě, kterouž se chodí od domu Boha silného do Sichem , a Lebnu jest na poledne.
20
Přikázali tedy synům Beniamin , řkouce: Jděte a skrejte se v vinicích.
21
A šetřte, a aj, když vyjdou dcery Sílo plésati v houfích , tedy vyskočíte z vinic a pochytíte sobě každý manželku svou ze dcer Sílo, a odejdete do země Beniamin .
22
Když pak přijdou otcové jejich aneb bratří jejich, aby se před námi soudili, tedy řekneme jim: Slitujte se nad námi místo nich, nebo v té válce nevzali jsme pro každého z nich manželky ; také jste vy jim nedali jich, a tak nebudete nic vinni.
23
Tedy učinili tak synové Beniamin , a přivedli sobě manželky vedlé počtu svého z těch plésajících, kteréž uchvátili; a odšedše, navrátili se k dědictví svému, a vzdělavše zase města svá, bydlili v nich.
24
A tak odešli odtud synové Izraelští toho času, jeden každý k svému pokolení a k čeledi své; a vrátili se odtud jeden každý k dědictví svému.
25
Těch dnů nebylo krále v Izraeli, ale každý, což se mu vidělo, to činil.