1
Byl pak hlad veliký v krajině té.
2
I stalo se, když vytrávili obilí, kteréž přinesli z Egypta , že řekl k nim otec jejich: Jděte zase, a nakupte nám něco potravy.
3
I mluvil k němu Juda těmito slovy: Velice se zařekl muž ten, řka: Neuzříte tváři mé, nebude-li bratr váš s vámi.
4
Jestliže pošleš bratra našeho s námi, půjdeme a nakoupíme tobě potravy;
5
Pakli nepošleš, nepůjdeme. Nebo pověděl nám muž ten: Neuzříte tváři mé, nebude-li bratr váš s vámi.
6
I řekl Izrael : Proč jste mi tak zle učinili, oznámivše muži tomu, že máte ještě bratra?
7
Odpověděli: Pilně vyptával se muž ten na nás , i na rod náš, mluvě: Jest-li živ ještě otec váš? Máte-li bratra? A dali jsme mu zprávu na ta slova . Zdaž jsme to jak věděti mohli, že dí: Přiveďte bratra svého?
8
I řekl Juda Izraelovi, otci svému: Pošli to pachole se mnou, a vstanouce, půjdeme, abychom živi byli, a nezemřeli, i my, i ty, i maličcí naši.
9
Já slibuji za něj; z ruky mé vyhledávej ho. Jestliže nepřivedu ho k tobě, a nepostavím ho před tebou, vinen budu hříchem tobě po všecky dny .
10
A kdybychom byli neprodlévali, jistě již bychom se byli dvakrát vrátili.
11
I řekl jim Izrael otec jejich: Jestližeť tak býti musí, učiňtež toto: Nabeřte nejvzácnějších užitků země do nádob svých, a doneste muži tomu dar, něco kadidla, a trochu strdi, a vonných věcí a mirry, daktylů a mandlů.
12
Peníze také dvoje vezměte v ruce své, a Peníze vložené na vrch do pytlů vašich zase doneste v rukou svých; snad z omýlení to přišlo.
13
Bratra svého také vezměte, a vstanouce, jděte zase k muži tomu.
14
A Bůh silný všemohoucí dejž vám najíti milost před mužem tím, ať propustí vám onoho bratra vašeho i tohoto Beniamina. Jáť pak zbaven jsa synů, jako osiřelý budu.
15
Tedy vzali muži ti dar ten, a dvoje peníze vzali v ruce své, a Beniamina; a vstavše, sstoupili do Egypta , a postavili se před Jozefem.
16
Vida pak Jozef Beniamina s nimi, řekl tomu, kterýž spravoval dům jeho: Uveď tyto muže do domu , a zabí hovado a připrav; nebo se mnou jísti budou muži ti o poledni.
17
I učinil muž ten, jakž rozkázal Jozef, a uvedl ty lidi do domu Jozefova.
18
Báli se pak muži ti, když uvedeni byli do domu Jozefova, a řekli: Pro ty peníze , kteréž prvé vloženy byly do pytlů našich, sem uvedeni jsme, aby obvině, obořil se na nás , a vzal nás za služebníky i osly naše.
19
A přistoupivše k muži tomu, kterýž spravoval v domě Jozefově, mluvili k němu ve dveřích domu ,
20
A řekli: Slyš mne, pane můj. Přišli jsme byli ponejprvé kupovati potrav.
21
I přihodilo se, když jsme do hospody přišli, a rozvazovali pytle své, a aj, peníze jednoho každého byly svrchu v pytli jeho, peníze naše podlé váhy své; a přinesli jsme je zase v rukou svých.
22
Jiné také peníze přinesli jsme v rukou svých, abychom nakoupili potravy; nevíme, kdo jest zase vložil peníze naše do pytlů našich.
23
A on odpověděl: Mějte o to pokoj, nebojte se. Bůh váš, a Bůh otce vašeho dal vám poklad do pytlů vašich; penízeť jsem vaše já přijal. I vyvedl k nim Simeona.
24
Uved tedy muž ten lidi ty do domu Jozefova, dal jim vody , aby umyli nohy své, dal také obrok oslům jejich.
25
Mezi tím připravili dar ten, dokudž nepřišel Jozef v poledne ; nebo slyšeli, že by tu měli jísti chléb .
26
Tedy přišel Jozef domů . I přinesli mu dar, kterýž měli v rukou svých, a klaněli se jemu až k zemi.
27
I ptal se jich, jak se mají, a řekl : Zdráv-liž jest otec váš starý, o němž jste pravili? Živ-li jest ještě?
28
Kteřížto odpověděli: Zdráv jest služebník tvůj otec náš, a ještě živ jest. A sklánějíce hlavy, poklonu mu činili.
29
Pozdvih pak očí svých, viděl Beniamina bratra svého, syna matky své, a řekl : Tento-li jest bratr váš mladší , o němž jste mi pravili? I řekl : Učiniž Bůh milost s tebou, synu můj!
30
Tedy pospíšil Jozef, (nebo pohnula se střeva jeho nad bratrem jeho,) a hledal, kde by mohl plakati; a všed do pokoje, plakal tam.
31
Potom umyv tvář svou, vyšel zase, a zdržoval se, a řekl : Klaďte chléb .
32
I kladli jemu zvláště, a jim obzvláště, Egyptským také, kteříž s ním jídali, obzvláštně; nebo nemohou Egyptští jísti s Židy chleba, proto že to ohavnost jest Egyptským.
33
Tedy seděli proti němu, prvorozený podlé prvorozenství svého, a mladší podlé mladšího věku svého. I divili se muži ti vespolek.
34
A bera jídlo před sebou, podával jim; Beniaminovi pak dostalo se pětkrát více než jiným. I hodovali a hojně se s ním napili.