1
Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraelští píseň tuto Hospodinu, a řekli takto: Zpívati budu Hospodinu, neboť jest slavně zveleben; koně i s jezdcem uvrhl do moře .
2
Síla má a píseň jest Hospodin , nebo vysvobodil mne. Onť jest Bůh můj silný , protož stánek vzdělám jemu; onť jest Bůh otce mého, protož vyvyšovati ho budu.
3
Hospodin jest udatný bojovník, Hospodin jméno jeho.
4
Vozy Faraonovy i vojsko jeho uvrhl do moře ; a nejpřednější hejtmané jeho ztopeni jsou v moři Rudém.
5
Propasti přikryly je; vpadli do hlubiny jako kámen .
6
Pravice tvá, Hospodine, zvelebena jest v síle, pravice tvá, ó Hospodine, potřela nepřítele.
7
A ve mnohé vyvýšenosti své podvrátil jsi povstávající proti tobě; pustils hněv svůj, kterýžto sežral je jako strniště .
8
A duchem chřípí tvých shromážděny jsou vody , stály tekuté vody jako hromada, ssedly se propasti u prostřed moře .
9
Řekl nepřítel : Honiti budu, dohoním se, budu děliti loupeže, nasytí se jimi duše má, vytrhnu meč svůj, zahladí je ruka má.
10
Povanul jsi větrem svým, i přikrylo je moře ; pohlceni jsou jako olovo v prudkých vodách.
11
Kdo podobný tobě mezi silnými, ó Hospodine? Kdo jest tak, jako ty, velebný v svatosti, hrozný v chvalách, činící divy?
12
Vztáhls pravici svou, i požřela je země .
13
Zprovodíš v milosrdenství svém lid tento, kterýž jsi vykoupil; laskavě povedeš jej v síle své k příbytku svatosti své.
14
Uslyší lidé, bouřiti se budou; bolest zachvátí obyvatele Filistinské.
15
Tedy zkormoucena budou knížata Idumejská, silné Moábské podejme strach, rozplynou se všickni obyvatelé Kananejští.
16
Připadne na ně strach a lekání, pro velikost ramene tvého; mlčeti budou jako kámen , dokudž nepřejde lid tvůj, ó Hospodine, dokudž nepřejde lid ten, kteréhožs sobě dobyl.
17
Uvedeš je, a štípíš je na hoře dědictví svého, na místě, kteréž jsi k příbytku svému připravil, Hospodine, v svatyni, kterouž utvrdí ruce tvé, Pane.
18
Hospodin kralovati bude na věky věků.
19
Nebo vešli koni Faraonovi s vozy jeho i s jezdci jeho do moře , a obrátil na ně Hospodin vody mořské, synové pak Izraelští šli po suše u prostřed moře .
20
I vzala Maria prorokyně, sestra Aronova, buben v ruku svou, a vyšly za ní všecky ženy s bubny a s píšťalami.
21
I odpovídala jim Maria: Zpívejte Hospodinu, poněvadž slavně zveleben jest; koně i s jezdcem uvrhl do moře .
22
Hnul pak Mojžíš lidem Izraelským od moře Rudého, a táhli na poušť Sur. I šli tři dni po poušti, a nenalezli vod.
23
A přišedše do Marah , nemohli píti vod z Marah , nebo byly hořké; protož nazváno jest jméno jeho Marah .
24
Z té příčiny reptal lid na Mojžíše, řka: Co budeme píti?
25
I volal k Hospodinu, a ukázal mu Hospodin dřevo , kteréž jakž uvrhl do vod, učiněny jsou sladké vody . Tu vydal jemu práva a soudy , a tu ho zkusil.
26
A řekl : Jestliže skutečně poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého, a činiti budeš, což spravedlivého jest před očima jeho, a nakloníš uší k přikázaním jeho, a ostříhati budeš všech ustavení jeho: žádné nemoci , kterouž jsem dopustil na Egypt , nedopustím na tebe; nebo já jsem Hospodin , kterýž tě uzdravuji.
27
I přišli do Elim , kdež bylo dvanácte studnic vod a sedmdesáte palm; i rozbili tu stany při vodách.