1. Kapitola I. [Stvořitel]
Láska je život člověka.
Lidé vědí, že existuje láska; nevědí však, co to je. O existenci lásky víme z běžné mluvy. Říkáme, že někdo nás miluje; že král miluje své poddané a že poddaní milují svého krále. Říkáme, že manžel miluje svou manželku a matka své děti, a naopak. Mluvíme o tom, že lidé milují svou zemi, své spoluobčany a své bližní. Obdobně hovoříme o neživých předmětech, když říkáme, že milujeme tu či onu věc.
Avšak i když se slovo „láska“ v naší řeči vyskytuje tak často, sotva se najde někdo, kdo by věděl, co to láska je. Když se nad tím zamyslíme, zjistíme, že si nejsme schopni vytvořit žádnou myšlenkovou představu o lásce, a proto buď říkáme, že láska nic není, nebo že to je jen nějaký zrakový, sluchový či dotykový podnět, který na nás působí, či podnět vyvolaný stykem s druhými lidmi. Vůbec si nejsme vědomi toho, že láska je sám život - a to nejen obecně život celého našeho těla a všech našich myšlenek, ale i každý jejich projev.
Moudří lidé to pochopí, když se jich zeptáme: „Pokud bys přišel o veškeré pohnutky lásky, mohl bys vůbec na něco pomyslet? Nebo něco udělat? Když chladnou citová hnutí lásky, nechladne také myšlení, řeč i činy? A nerozehřívají se spolu s tím, jak se rozehřívá láska?“ To však moudří lidé nepochopí díky tomu, že by přemítali nad láskou jako nad životem člověka, ale ze zkušenosti, že se tak věci opravdu dějí.
